Předchozí článek najdete zde.

Pokud si říkáte „jak se asi má česká střapatá čuba Kess“, tak se musím pochlubit, že se má dobře. A má se dobře dlouhodobě a pořád a vlastně se nic neděje, svět funguje, aspoň z psího pohledu, jak má.

Samozřejmě naši Kessinu rozčiluje to počasí – copak se dá chodit ven, když prší nebo je mokrá tráva? Copak se v tom dá bobkovat? Buď dostane některou ze svých pláštěnek (nesnáší obě), anebo jí kape na záda.

Další problém – nesvítí sluníčko, tudíž se nedá povalovat na zádech v trávě a vyhřívat si bříško. A pokud si náhodou najde zbloudilý sluneční paprsek a rozloží se na trávě, hned na ni páníčci řvou, že takhle tedy ne, že o nastydlého psa nikdo nestojí. Páníčci si totiž moc dobře pamatují, jak předchozí čuba Bonynka dostala zánět močových cest…

Já jen doufám, že naše Kess ocení výhody podzimu na chalupě, zejména teplý pelech přímo pod kamny. Já bych tam tedy nevydržela, ale Kess se tam vysloveně připéká. A pokud náhodou momentálně netopíme, protože je nám teplo, tak Kess leží na své dece pod kamny a vrhá na nás vyčítavé pohledy, jak to, že nikdo nepřikládá?

Další z výhod podzimu jsou vlašské ořechy. Začali jsme je louskat a čistit. Samozřejmě občas nějaký ořech strčíme do pusy a Kess vždycky zajímá, co kdo do té pusy strká. Tak si přišla ořechy očuchat. Povídám jí: „Vloni ti to chutnalo, chceš?“ A ona že ne. Jenže jí to nedalo a napotřetí kousek ořechu vzala do tlamičky. Úplně vidím, jak se jí rozsvítilo a vzpomněla si, že je to vlastně veliká dobrota a že tedy chce a chce. No jo, nechte psa přetláskat ořechama, to nejde… Tak jsem pro jistotu všechny pečlivě uklidila, aby nedošlo k nedorozumění. Zajímavé mi přijde, že Kess má ráda jen čerstvé ořechy, když to louskáme. Pak, když jsou uskladněné a použijí se, tak pak už jí to ani nechutná. Vezme to do tlamičky, ožmoulá a vyplivne. Ovšem čerstvé ořechy, to je jiná.

Podzim s sebou přináší také výlety do lesa, na houby. Kessina se nás obvykle drží, stopuje nás a nachodí toho víc než my dva dohromady. Posledně už byla tak utahaná, že jen jsem se zastavila pro houbu, plácla sebou na zem a nikam nechtěla. Tak jsem ji povelem usadila na místo, odkud měla přehled, nechala ji tam sedět a šmejdila si po lese sama. Vyhovovalo to oběma. Já se jí zas tak nedivím – u nás se hodně kácelo a ten odřezaný čamcajk, ty tenčí větve a špičky stromů, se v lese jaksi nechalo. Ono není nic extra to překračovat i pro člověka, ale pro pejska kousek nad zemí jsou to setrvalé artistické výkony. A tak se taky stalo, že jsem ji z toho lesa raději odnesla v náručí, protože se jí ty tlapky už úplně motaly.

Co ji ovšem nenechá v klidu, to jsou myši, myšičky. Samozřejmě se usadily pod srovnaným dřívím okolo chalupy a samozřejmě jsou v dřevníku. No jak si tak pobíhají se snahou sebrat sýkorkám nějakou tu slunečnici, tak o nich Kess ví a pořád to prověřuje, strká packy mezi dřevo, a když už tu myš dostala ven a skoro ji měla v zubech, tak se myš mrskla, Kess se lekla, odskočila a myš vyhrála. No jo, no, plyšový polštářový pes holt není myšilovka. Koupíme holt pastičky.

Jak jsem psala, naše Kess vyrostla se smečkou, vychovala ji paní KriS a její knírači. Sportovci všichni, trvá jim to dosud. Ovšem naše Kessinka si na sport už tak moc nepotrpí. Skoro se za to stydím, jak jsme ji zhýčkali a rozmazlili, jenže my také nejsme zrovna sportovní typy, v našem věku, a Kess se nám dokonale přizpůsobila, dokonce bych řekla, že nás v tom lenošení i předehnala.

Posílám fotky naší Kess, která vykukuje z mé peřiny s výrazem „To už se fakt bude vstávat? Vážně musím?“ Bylo 8:45 hod., když jsem to fotila, měla jsem už od rána vyprané prádlo v pračce, očištěnou zeleninu k obědu na polévku a samozřejmě připravenou snídani… Jo, venku pršelo, bylo mlhavo a čuba fakt nikam nechtěla.

Opravdu už musím vstávat? Není ještě ani devět. Kess

Kess je chladno.

Hledej hnědého psa v listí. Kess

Hledej hnědého psa v listí. Kess

Ale podle fotek vidíte, že povalování v posteli není jen naše specialita – na jedné fotce je Tesina, černá nohatá slečna, kterou letos získala paní AH, našli ji v útulku a před tím uvázanou v lese… Tak ta se s rodinou taky pěkně sžila. První článek o Tess je zde. A aktuální video zde:

Tess je evidentně v dobré kondici i náladě, prostě psí život!

Náš starý kamarád Dasty se má taky dobře, ovšem věk mu vybělil celou hlavu, ale s těmi kytičkami mu to sluší. I když mu táhne na desátý rok, pořád dokáže provádět zlodějské triky, jen aby paničku zdravě vytočil. Když se panička rozčílí, je Dasty spokojený, protože jeho psí svět funguje, jak má.

Dasty

Dasty

Dasty

Kess a Dasty - on je sice větší, ale Kess si to ošéfuje.

Foto: Zdena Jůzlová, paní AH, paní IK