Předchozí díl najdete zde.

Nechci psát o tom, že ta naše potvorstva chlupatá jsou tedy pěkní dárečci. Chci psát o tom, jak je po lidsku obdarováváme. A jak oni to vyžadují.

Kačka | foto: PeZ

Paní PeZ má Káču, Káča je zlatíčko a miluje plyšáky. Během pár minut je umí roztrhat na cucky, to je ta správná zábava. A má-li hračka pískátko, pak si s tím chvíli popískává a šťastně se vrtí celý pes, dokud je co trhat a na co pískat. Její starší kamarád Bohoušek, francouzský buldoček, uměl dárky rozbalit jedna radost. Pár trhů hlavou sem, pár trhů hlavou tam a pak precizní práce zubů. No a dárek byl u něj. Káča se to naučila dělat stejně – jenže když Bohoušek odešel za duhový most, najednou to Káča zapomněla a neví si s balíčkem rady. Vůbec si nevzpomněla. Tak jinak, balíčky nutno upravit tak, aby to čubička dokázala vytáhnout, ideálně do taštičky. Takže čuba si odtáhne taštičku a vyloví dárek. A pak nastane ta správná chvíle, kdy popadne plyšáka, ukryje se s ním do kouta a škube si a škube si… Prostě spokojený šťastný pes.

Kačka a plyšák | foto: PeZ

U paní KriS se v celé smečce slaví narozeniny. Už jsem psala, že je tu vždycky foto oslavence s dárkem, tedy nějakou dobrotou. Úplně mně trhá srdce, když vidím tu fotku Kristiána s pečeným kuřetem! Vždyť na něj zbyl stejně jenom kousek. A na další fotce je Sáček, tedy jagteriér Tesák, zdrobněle Tesáček, tedy Sáček, že. A ten dostal k narozeninám pěknou porci piškotů a k tomu játrové placky, samozřejmě ten celý talíř nežrat nesměl – ono by mu to taky neudělalo moc dobře, mohl mít jen ty extra piškoty. Játrové placky se používají jako mlsotky na vycházkách a samozřejmě že jsou pro všechny.

Tesák s dortem | foto: KriS

Dokud jsme měli naši čubičku Bony, to byla česká strakatá slečna, a měli jsme i černého kocoura, byly to báječné vánoční chvíle, když ti chlupatci dostávali své dárky. Zajímavé bylo, že nikdy nedošlo k boji, jeden respektoval druhého a pokud si dárek trháním vybaloval kocour, naše Bóňa sice netrpělivě přešlapovala, vrtěla se, ale nezasáhla. A naopak, kocour rád přihlížel, když Boňa rvala ozdobný papír, aby se propracovala ke své nové hračce.

Naše Kess, ta už s námi prožila čtvero vánočních nadílek, tak moc dobře ví, o co tady jde. Potvrdila to teď o Velikonocích!

Kess cupuje dárek. Vánoce 2024 | foto: Zdena Jůzlová

U nás je zvykem si dávat na Pomlázku drobné dárky, něco na sebe, aby dotyčného – jak se říká – beránek nepokakal. A tak v obývací jizbě na chalupě seděli potomci a jejich potomci a všichni si vybalovali své ponožky. Smáli jsme se, mluvili a bylo slyšet praskání ozdobného papíru. Najednou se přiřítila Kess, která spala vedle v ložnici, a vyrazila do společnosti s výrazem: CO? Dárky máte? A kde mám dárek JÁ? Oběhla všechny, aby se přesvědčila, že je to smutné, ale pro ni nezbylo. Tak jsem hbitě zabavila nepoškozený kus velikonočního papíru a zabalila kousek sýra a šunky a lehce to přelepila malými kousky izolepy. A čuba ožila, poskakovala, celá se rozzářila a svůj dárek taky dostala. Hbitě bylo po něm, a ona se spokojeně odebrala pokračovat v dopoledním spánku.

Kess s dárkem skončila. Vánoce 2024 | foto: Zdena Jůzlová

Napište mi, řekněte mi, JAK JE MOŽNÉ, ŽE TA ZVÍŘENA CHCE DÁREK? Že naši domácí mazlíci vědí, co to je DÁREK a že to chtějí?

Pudové jednání? Phe…

A kdo máte doma rotvíka, asi vám bude blízké znázornění jeho vývojových stadií na tomto odkazu :-).