Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

S klukama Argem, Danem a Šmudlou jsme návštěvu restaurací zvládali lépe než s Miluškou a Jackem. Ale i s nimi už jsem zvládla sem tam pojíst a odejít se ctí

Nás s kavalírkami většinou do restaurace pustí. Zatím se stalo jen párkrát, že řekli ne. Psice jsou skladné a většinou dostanou vodu dřív než my pití...

Máme před sebou pár dní u našich - pojedeme hlídat Meggie. Do hospody tam nesmí (jen na zahrádku). Do Pekárny, což je spíš úžasná kavárna, by sice mohla, ale zas je tam dost těsno a ona je hromburác (hlavně ten ocásek, ten je nejvíc hromburácovatý). Tak asi socializovat nebudeme - nakonec ta co má páníčky, že ?

No, abych řekl pravdu, my se do hospod raději nedereme. Cato je švýcarák, je to kus psa a v těsnějších prostorech je tak trochu jak slůně v porcelánu. A i když si někam spořádaně lehne (což se mu nechce, je to zvědavec), furt je tam nebezpečí, že mu bude aspoň oháňka přečuhovat do prostoru a říkat si o to, aby na ni někdo šlápl. A to by nebylo úplně šťastné.

Takže jestli vůbec, tak leda na zahrádku a to jen když mají místo někde na kraji.

Když ona je návštěva restaurace taková dobrá socializace. Štěně / pes zažije ruch-leckdy nemalý, hodně lidí, pěkně si propiluje poslušnost, chování mezi hromadou lidí, leckdy i psů a tak jako podobně. Jo... taky ne úplně ráda vzpomínám na naše začátky s Tali - velký pes, který tomu prostředí nebyl uvyklý... joj, jak jsem byla ráda, když jsme mohli chodit do nedaleký hospůdky, kde nás rádi viděli a nevadilo jim, že je Tali kopyto. Chodili jsme vždy v době, kdy se akorát otevřelo a nikdo tam ještě moc nebyl. Já hospody se psem miluju :-)

Kora nebyla moc hospodský typ, Goli musel všude se mnou, takže jsem vybírala hospůdky, kam psi mohou, Goli se uložil pod stůl a celou dobu klidně ležel. S Betynkou je to podobné, musí všude se mnou, ale klidná moc není. Nejdřív obejde všechny spolustolovníky a nechá se pomazlit. Pod stolem by nevydržela, tak máme tři varianty - buď u někoho na klíně, nebo moje bunda (svetr) na židli a když si včas vzpomenu, vezmu z auta speciální psí deku a Bety si v klidu hoví na ní.

Fotky, kde Kess perfektně ukazuje odbočení do prava a její společenský život upřený na talíř jsou móóc hezké. A vůbec, Kess je boží pes!

Jaj o pobytu v hospůdkách bych vlastně mohla sepsat romány. Většinou ty pozitivní, "negativní" byl jen jeden. Aji s velkým psem se dneska dá, aji se dvěma velkými psy se dneska dá, ba dokonce aji se třiemi velkými psy se dneska dá. Odzkoušeno na vlastní ohaří kůži :D . Když je pes ukázněný, nebývá to problém. Taky se ptáme vždy a to dokonce i v hospodě, kde víme, že pes smí. Pro případ, že by bylo momentálně zapsíno a další psiska už by byla moc. Ohaříci polehají pod stůl a pokud není paní číšnice, či pan číšník vyloženě psomilný a nehatí nám naši výchovu, tak tam leží a čekají na svůj desátek, či tatranku. S ubytováním tří psů už je to pravda složitější, ale už máme svoje místa, kam můžeme i v hojném počtu. Jen na Moravě je to složitější, tam o ty čokle moc nestojí.

Má pejsky v hospodě ráda, a když se vynoří nějaký opatrný čumec zpod stolu, aby navázal kontakt (spíš zjistil, co mám dobrého), hned je mi veseleji. Soudím, že personál se děsí, že se psi porvou, nebo že o ně budou zakopávat. Nebo že by na ně někdo poštval hygienu? Je to možné? Kessinka je správné společenské plemeno

*Mám*, ach jo. A to ani nemám autokorekt!

Šarik v hospodě, to byl vzorňák..rozchechtanej,přátelskej,když nechtěl pozornost,zalezl si pod stůl...horší bylo,když si umanul,že bude společenskej a chtěl sedět na židli a vykládat si s náma...to občas hospodský nedávali..ale měl pod sebou moji bundu nebo osušku a to se tvářili mnohem lépe...měl své nosiče vody nebo kousků masa, většinou se dostavil sám kuchař a zeptal se ho,jestli by si nedal...

hezké hospodské pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

s mamutem v hospodě je to těžké. Málokde mají tolik místa, aby se mohl pohodlně složit. Prostě překáží. A pod stolem je to taky složité, když se zvedne, stůl se taky zvedne... Když zavrtí ocasem, smete věci se stolu... a tak.

Naštěstí nám pobyt ve stravovacích zařízeních nechybí - na výlety nosíme svačinu v batohu. A pokud je hospoda nutná, zvládneme to. Jen se musí být stále ve střehu a hlídat aby se neoklepal, aby nevrtichvostil, aby do cizích talířů nenahlížel...

Ale přiznám se, že volně se pohybující pejsky po lokále ráda nemám.