Předchozí povídání najdete na tomto odkazu.

Hospoda, místo setkávání lidí i psů. Venkovská hospoda, turistova spása! U nás v Sudetech, kde pro turistu pomalu není kam šlápnout, máme bohaté zkušenosti. Někde mohou psi jen do zahrádky, někde se personál smíří s čokly rafajícími po lokále, někdy jednoznačně: „Pes? Ani náhodou!“

Asi před dvanácti lety, když žila naše česká strakatá slečna Bony, roztomilost sama se svými fleky a veselou myslí, tak ta se uměla chovat. Zalezla pod stůl, někdy na svou deku, a byla vzorná. Nějak to prostě chápala. Manželovi se stalo, že na kraji Chřibské, kde se vynořil po půldni z lesa s unavenou Bóňou, chtěl v poledne pivo a polívku. Prázdná hospoda, o hosta nezavadíš. Když se po dvaceti minutách vyvalil jakýsi číšník z kuchyně, nevrle vykázal psa ven. Tak se zvedli oba, došli na náměstí, kde je radniční hospoda a kde se mohli zotavit.

Slečna Bony | foto: Zdena Jůzlovu

Asi týden na to jsme zapadli, taky po vycházce, před polednem do jisté lepší hospody v Doubici. Trochu s obavami. Vyběhla slečna, obhlídla stav a zmizela, vzápětí přinesla ke stolu misku s vodou pro Bonynu a pak se teprve ptala, co bychom si dali my. No tak tady za takových podmínek jsme si oběd užili a na spropitném nešetřili.

Naše střapatá Kess je mrňavá, leč zpovykaná, a má tendenci se cpát nahoru na židli. Řešíme to tak, že na židli roztáhneme vlastní bundu a teprve pak se tam Kess může usadit. Chápu, že posadit psa na židli jen tak, o to nikdo nestojí, špinavé packy, zaprášený pes - kdo pak má po psovi čistit! Tenhle trik s posazením na kus oděvu zatím dobře prochází.

Kess na dece - spokojenost | foto: Zdena Jů

Není-li bunda, sedí mi Kessina na klíně a vlastně ani není vidět. Usadili jsme se v jedné kavárně, Kess splynula s prostředím a při odchodu se paní servírka divila: Jéje, vy jste tu měli psa?

Kess, společenský život. | foto: paní AP

Do naší místní hospody se Kess těší a domáhá se vycházky tím správným směrem. V podvečer se sejdou sousedé, náš pes skáče z klína na klín a nechá se drbat, o tom jsem psala mnohokrát. No jo, ale běda, je-li tu další pes, tedy spíše čuba. Jedni sousedi přivedli svou paní čubu, velkou bílou nádheru, jenže to je konkurence. Kess sice ohrnuje pysk, ale snáší to potichu. Ne tak pudlice Molly nebo její sestra Kira! O co je Kiruša menší, o to je sebevědomější a málem došlo k bitce. Dvě pudlice, přesvědčené o své výlučnosti, a cizí psí dáma, to byl tedy solidní konflikt a boj o lukrativní místo pod stolem.

Kess a sestry Molly a Kira | foto: Jů

Rozumím tomu, že o psa v hospodě nemusí každý majitel hospody stát, respektujeme to, raději se předem zeptáme. Ale pak jsou situace nepředvídané – v naší místní chalupářské hospodě se jako ubytované turistky objevily dvě dámy požehnanějšího věku, prostě babky-turistky. Ale jen co do lokálu vběhla Kessina, začala jedna z turistek povykovat: „Jéje, co to tu je? To je PES?“ A přiznala, že sice nemá na psy alergii tělesnou, ale psychickou, že ji kdysi jakýsi pes kousl a ona že se psů panicky bojí. No tak si manžel čubičku ohlídal, aby paní turistku neděsila. Pozoruhodné je, že ani Kess nejevila nijakou tendenci se k ní přibližovat, tak možná to na paní turistce poznala? Je to možné?

Kess na lavičce u turistického přístřešku u Skalska | foto: Zdena Jůzlová

Kess ovšem se svou vlezlostí bývá vítaný host. V Kravařích je vyhlášená hospoda U Doušů, jídla vynikající a žádné zbytečné čekání. Manžel se tu rád cestou zastavuje a čuba taky, obvykle se přijde slečna servírka optat, jestli si Kess taky něco nedá, že by tu byla miska takových okrojků… No sem s tím, Kess to nikdy neodmítne.

To jsme si snědly napůl a ještě zbylo na páníčka, Kess měla maso, já obal, nic moc bez té ryby uvnitř. | foto: Zdena Jůzlová

S velký psem to asi není tak jednoduché, ale trocha výchovy a pes se umístí pod stůl a nepřekáží, je to jen a jen o páníčcích!

Zábavné je shánět po vlastech českých ubytování se psem. Někde „ani náhodou“ – jinde jsou taxy za ubytování i pro psa, někde přijmou „jen malá a střední plemena“. I to plně chápu, protože úklid je pak náročnější. Znáte to všichni, buď máte doma naklizeno, nebo máte psa.