PSI: Kess (48) aneb Sychravý podzim pokojového psíčka

Předchozí povídání najdete zde.

Když jsme si před více jak čtyřmi roky přebírali od Kristiny naši českou střapatou Kessinu, řekla tahle báječná paní geniální větu: Normální pes záhy pochopí chod domácnosti. Brzo jsme se přesvědčili, že tomu tak je.

Dodnes mne fascinuje, jak si ta Kess počíná naprosto suverénně v každém prostředí, kam ji dotáhneme. Když má pocit strachu, schová se nám za nohy, jinak se pouští do samostatných akcí. Vyjma silnice – to ví, že se jde u nohy anebo u kraje. Naštěstí si dobře pamatuje a ve svém věku osmi let má pořád dobrou náladu.

Kessina je tak pěkně podzimně vybarvená, že je někdy problém ji v lese vidět. Tady jsem ji umístila na cestu, ale i tak s tím lesem splývá. | foto: Zdena Jů

Sychravý podzim u nás na severu znamená, že ráno je mlha a mrazivé mokro, které v poledne vystřídá vlhké pošmourno, a než se rozhlídnete, je tu večerní šedivé vlezlo. Kess se nepřetrhne, pokud jde o procházky v takovém prostředí. Ideální je vyrazit na hygienu a pak fofrem pod kamna nebo na gauč, v noci samozřejmě do postele.

Kamarád josefčík Ferdík je sice malého vzrůstu, leč duchovní vůdce smečky, tedy rodiny. A podzim mu prostě sluší! | foto: MoMa

Když není venku hnusně, miluje Kess naše kafíčkování na zápraží, protože sedí někomu na klíně, kde je drbána. Pokud přestanete drbat, Kess vás pacinkou upozorní, že něco nefunguje a že byste sakra měli pokračovat. Horší to máte, pokud Kess někoho zvětří na cestě. Pak se mohutným skokem odrazí z vašich nohou, vrhne k vratům a řve na ty drzé turisty, co si dovolují chodit po naší cestě. A taky se vrhá k vratům, pokud někdo z nás řekne hlasitě Dobrý den! Na tenhle povel Kess vyletí a ječí a řve a poskakuje jak gumová. Já ji podezírám z toho, že dobře ví, že nikdo nejde, ale ta příležitost si zařvat – ta se musí využít.

Kamarádky pudlice Molly a Kira jsou sestry, ale každá je úplně jiná | foto: KarN

No ale občas se za těmi vraty zjeví pes, lépe však fena, která je výrazně vyšší váhové i bojové kategorie. To se pak Kessině zježí hřbet, ale postava schlípne jako byste ji trochu ufoukli, a vrací se k nám do zahrady. Jen co ta bestie za plotem odejde, Kess si zase vyrazí k vratům a řve za mizejícím nebezpečím.

Josefčík Ferdík je kamarád | foto: MoMa

A protože je podzim, začíná postupné stěhování zase do bytu, do civilizace, pod radiátory ústředního topení a k pohodlí výtahu. Žádné rozpaky, žádné divení, jen musí překontrolovat umístění pelechů a dohlídnout na umístění misky s vodou. Než vůbec doneseme první tašku do kuchyně, pes se napije a spokojeně zahnízdí na vybraném pelíšku a pokukuje po nás, jak to bude s večeří.

Kess pod kamny | foto: Zdena Jů

Poměrně bez problémů chápe, že ji někdy necháme doma samotnou a zdá se, že s tím nemá problém. Když se pakujeme, řekneme jí, že NIKAM a že zůstává tady. Jo, bere to na vědomí, posune se zase na nějaký pelech a vlastně nás nechá, ať si tedy jdeme. Mám za to, že ona to nějak sama už dopředu ví, že chceme jít bez ní.

Ale někdy je v rozpacích, zejména když jí blbneme hlavu a ptáme se jí, jestli chce jet s námi… A když jí řekneme, že ji vezmeme s sebou, evidentně je šťastná. Obvykle jedeme na návštěvu a čubička si místa, kde byla, fakt pamatuje a na návštěvách bývá roztomilost sama. No prostě pochopila chod domácnosti a je s námi ráda.

Kess si umí udělat pohodlí | foto: Zdena Jů

Jo – připomnělo mi to jednu historku: Telefonicky jsem v jedné lepší (rozuměj: dražší) restauraci rezervovala místo na oběd pro celou rodinu, asi 11 nebo 12 míst, a ptala jsem se, jestli si s sebou můžeme vzít i malého pejska. V telefonu se ozvalo zařvání: No tak prosimvás, snad je to taky člen rodiny, ne? Přece ho nenecháte doma! Takže jsou situace, kdy i já si myslím, že solidní spropitné není vyhozený peníz… A o hospodách zas příště!

Kess dojíždí naši snídani. V misce jí zbyly granulky, pěkně volízané, původně byly doplněné vařenou mrkví a hovězím od polévky... No až bude nejhůř, tak se k nim Kessinka vrátí. | foto: Jů

Podívejte se do pěkné fotogalerie!