Předchozí povídání najdete zde.

Když jsme si před více jak čtyřmi roky přebírali od Kristiny naši českou střapatou Kessinu, řekla tahle báječná paní geniální větu: Normální pes záhy pochopí chod domácnosti. Brzo jsme se přesvědčili, že tomu tak je.

Dodnes mne fascinuje, jak si ta Kess počíná naprosto suverénně v každém prostředí, kam ji dotáhneme. Když má pocit strachu, schová se nám za nohy, jinak se pouští do samostatných akcí. Vyjma silnice – to ví, že se jde u nohy anebo u kraje. Naštěstí si dobře pamatuje a ve svém věku osmi let má pořád dobrou náladu.

Kessina je tak pěkně podzimně vybarvená, že je někdy problém ji v lese vidět. Tady jsem ji umístila na cestu, ale i tak s tím lesem splývá. | foto: Zdena Jů

Sychravý podzim u nás na severu znamená, že ráno je mlha a mrazivé mokro, které v poledne vystřídá vlhké pošmourno, a než se rozhlídnete, je tu večerní šedivé vlezlo. Kess se nepřetrhne, pokud jde o procházky v takovém prostředí. Ideální je vyrazit na hygienu a pak fofrem pod kamna nebo na gauč, v noci samozřejmě do postele.

Kamarád josefčík Ferdík je sice malého vzrůstu, leč duchovní vůdce smečky, tedy rodiny. A podzim mu prostě sluší! | foto: MoMa

Když není venku hnusně, miluje Kess naše kafíčkování na zápraží, protože sedí někomu na klíně, kde je drbána. Pokud přestanete drbat, Kess vás pacinkou upozorní, že něco nefunguje a že byste sakra měli pokračovat. Horší to máte, pokud Kess někoho zvětří na cestě. Pak se mohutným skokem odrazí z vašich nohou, vrhne k vratům a řve na ty drzé turisty, co si dovolují chodit po naší cestě. A taky se vrhá k vratům, pokud někdo z nás řekne hlasitě Dobrý den! Na tenhle povel Kess vyletí a ječí a řve a poskakuje jak gumová. Já ji podezírám z toho, že dobře ví, že nikdo nejde, ale ta příležitost si zařvat – ta se musí využít.

Kamarádky pudlice Molly a Kira jsou sestry, ale každá je úplně jiná | foto: KarN

No ale občas se za těmi vraty zjeví pes, lépe však fena, která je výrazně vyšší váhové i bojové kategorie. To se pak Kessině zježí hřbet, ale postava schlípne jako byste ji trochu ufoukli, a vrací se k nám do zahrady. Jen co ta bestie za plotem odejde, Kess si zase vyrazí k vratům a řve za mizejícím nebezpečím.

Josefčík Ferdík je kamarád | foto: MoMa

A protože je podzim, začíná postupné stěhování zase do bytu, do civilizace, pod radiátory ústředního topení a k pohodlí výtahu. Žádné rozpaky, žádné divení, jen musí překontrolovat umístění pelechů a dohlídnout na umístění misky s vodou. Než vůbec doneseme první tašku do kuchyně, pes se napije a spokojeně zahnízdí na vybraném pelíšku a pokukuje po nás, jak to bude s večeří.

Kess pod kamny | foto: Zdena Jů

Poměrně bez problémů chápe, že ji někdy necháme doma samotnou a zdá se, že s tím nemá problém. Když se pakujeme, řekneme jí, že NIKAM a že zůstává tady. Jo, bere to na vědomí, posune se zase na nějaký pelech a vlastně nás nechá, ať si tedy jdeme. Mám za to, že ona to nějak sama už dopředu ví, že chceme jít bez ní.

Ale někdy je v rozpacích, zejména když jí blbneme hlavu a ptáme se jí, jestli chce jet s námi… A když jí řekneme, že ji vezmeme s sebou, evidentně je šťastná. Obvykle jedeme na návštěvu a čubička si místa, kde byla, fakt pamatuje a na návštěvách bývá roztomilost sama. No prostě pochopila chod domácnosti a je s námi ráda.

Kess si umí udělat pohodlí | foto: Zdena Jů

Jo – připomnělo mi to jednu historku: Telefonicky jsem v jedné lepší (rozuměj: dražší) restauraci rezervovala místo na oběd pro celou rodinu, asi 11 nebo 12 míst, a ptala jsem se, jestli si s sebou můžeme vzít i malého pejska. V telefonu se ozvalo zařvání: No tak prosimvás, snad je to taky člen rodiny, ne? Přece ho nenecháte doma! Takže jsou situace, kdy i já si myslím, že solidní spropitné není vyhozený peníz… A o hospodách zas příště!

Kess dojíždí naši snídani. V misce jí zbyly granulky, pěkně volízané, původně byly doplněné vařenou mrkví a hovězím od polévky... No až bude nejhůř, tak se k nim Kessinka vrátí. | foto: Jů

Podívejte se do pěkné fotogalerie!