11 fotografií

Předchozí povídání o Kess najdete na tomto odkazu.

Zásadní změna životního tempa, po odchodu do důchodu a redukci pracovního procesu na čtyři hodiny týdně, to je fakt bomba. Rychle si člověk zvykne… Pes taky. A Kess se náramně líbí mít pořád víkendy, nemuset vstávat v půl šesté ráno a hnát se ven a venku pospíchat, aby panička nejela do práce pozdě. Prostě, jak říká kamarád H., důchodce má v týdnu šest sobot a jednu neděli.

Před sedmou hodinou ráno se v posteli začneme všichni vrtět, Kess se přesouvá k polštáři, a pokud není její potřeba akutní, setrvá v blahém spánku třeba do devíti. Já už chápu, proč důchodci nic nestíhají, den začne pozdě a čas letí. No tak takhle by to tedy nešlo, musíme si nacvičit, že pěkně nejpozději v sedm ven! Ale zatím nás nic nehoní a osmá je taky dobrá…

Kess a spací program. Sice hned vedle je psí pelech a na posteli psí deka, ke spánku psa určená, ale peřina je zjevně lepší.

Tenhle volný režim nám umožňuje mít návštěvy na chalupě kdykoliv a taky si jezdit, kam chceme. To sice Kess znervózní, když se musí přesunout do auta, ale pak je to dobrý, nové zážitky a taky spousta lidí, kteří jsou ochotni si malého pejska nechat skákat na klín a drbat a drbat a hladit. Pes v domácnosti miluje pravidelnost, to Kess předvede k večeru na chalupě, když tahá páníčka na procházku, která obvykle skončí v místní hospodě, kde jsou další psíci, ať už kamarádky pudlice nebo naopak cizáci, před kterými je třeba se mít na pozoru. Na chalupě to funguje trochu jinak, doma také – vůbec jí to nečiní problém, vystřídat to.

Doma na vycházce opakujeme nově naučené blbinky, třeba prolézat stojan na kola, přeskakovat plůtek a cválat kolečko přes překážky. Pokud náhodou zapomenu vydat příslušný povel, Kess se zastaví s otočí na mne tázavě zrak: „Tak co bude? Mám to udělat?“ No a já si uvědomím, vydám příslušný povel a psík šťastně plní úkoly.

Kess a jogurt

Nově se teď naučila poradit si s kelímkem od mléčného výrobku. Ze začátku pobytu u nás s tím měla problém, pokud jsme nebyli ochotni kelímek podržet. Teď přišla na to, že kelímek popadne do zubů, postaví ho a případně zažene po podlaze někam do rohu, kde si ho zašprajcuje a má to jednodušší. Nás předchozí pejsek, strakatá slečna Bony, ta se naučila si každý kelímek podržet packami a vylízat snadno. Kess na to přichází teprve teď, o to je to větší radost, vidět, že jí to myslí.

Na chalupě nás navštěvuje nová kámoška weavrová Árinka. Je to děsně nenažraná holčička, a než stačíme zavřít dveře do baráku, už je Árinka v kuchyni a dojede všechny zbytky, co Kess nechala v misce. Sice jen granule, ale voňavé těmi přídavnými mlsotami, jako je kousek slaniny nebo tvarohu nebo sýra. Panička od Árinky sice pokřikuje, že čuba je tlustá a nemá se cpát cizími zbytky, ale my to velmi vítáme. Ona pak totiž Kess blbě čučí na prázdnou misku. To má výchovný efekt – příští várka granulí zmizí hned. Co kdyby se tu zjevila Árinka a zase jí to všechno zbodla, he? Za dva dny zas začne mlsně přebírat misku, olízané granule pohází kolem. A zase přijde Árinka… Ta vybere i ty zbytky kolem misky, šťastně se napije a přijde za nimi na verandu s výrazem: „A další granule by nebyly?“

Kess a Árinka

Kolem chalupy se potuluje divá zvěř, kuny a kočky a srnky a jeleni. Ta vysoká nechává Kess docela klidnou, kočky ovšem vyhání ze zahrady, i když pro jistotu velmi opatrně. Ony ty kočky jsou obvykle stejná váhová kategorie, ale mají nějak víc bojového ducha. Takže Kess prožene kočku, když jí k tomu dáme povel, ovšem dobře si hlídá, má-li nás za zády. Včera Kess vyděsil v hospodě malý jezevčík, jen tak společensky si blafnul a statečná Kess přeskočila několik hostů na lavici a mohutným skokem se usadila páníčkovi na kolenou s jednoznačným přesvědčením, že ji před takovým útočníkem ochrání.

Jelen zvaný Vilibald, už na odchodu. Pan KarN to třeba příště stihne vyfotit i s těmi naštvanými pudlicemi.

Na naši zahradu se – zatím – ty mlsný laně a jeleni zatím – zatím – zatím nedostali. Fotky, které dneska nafotil KarN, bych u sebe fotit nechtěla. Jelen Vilibald si po ránu nakráčel ke KarN chalupě, slupnul zbytek jahodí v truhlíku a pak se nechal vyštěkat malými pudlicemi, které se z toho mohly vzteknout. Jelen si zvolna odkráčet a pudlice mohly mít pocit vítězství, ovšem my víme své. Když došlo jahodí a nedorostly pivoňky, které sežral už začátkem léta, nic nového nenašel, protože letní jablka se letos neurodila, tak proč by na sebe měl nechat ječet ty dvě mrňavé potvory, že?

Foto Zdena Jů a KarN