PSI: Kess (29)

7 fotografií

Psík, sníh a tma (a špeky)

Předchozí díl najdete zde.

Je to tak, naše Kess potřebuje upravené cestičky, ideálně typu Petřínské sady. Ale tady, na venkově, byl hluboký sníh, rozšlapaný sníh, a pokud jsou cestičky a chodníčky, tak jsou díky naší osvícené radnici dokonale umetené a prosolené. Což je pro lidi fajn, pro psy nikoliv. A tak tam tedy nechodíme a volíme cesty divokou přírodou, tedy po loukách a polních cestách. Což zas po oblevě klouže jako blázen a artritická kolena se sakra ozývají…

Kess s milovaným pižďuchou

První sníh se Kessině líbil – vylítla do sněhu jak sněhová fréza, proběhla se v něm, párkrát zatočila před mými kotníky smykem a pak se na mně upřeně zadívala s výrazem: Dobrý. Ale kam mám jít čurat?

Ono když si přisednete čurací ústrojí do prašanu, nic moc. A bobek? No to je hrůza, najít to správné bobkovcí místo! Stálá bobkoviště byla dlouho hluboko pod sněhem, tak jeden nešťastnej pejsek aby bobkoval přímo na cestě, což je proti jejímu hygienickému světonázoru.

Kessina po jednom jezevčíkovi jménem Alf zdědila zimní kabát (díky, Lído). Alfi byl urostlý, tak jsem kabát zmenšila a přizpůsobila drobné postavičce našeho psíka. Na záda jsem ještě našila reflexní pásky, aby v tom tmavomodrém alfíkovi byla dobře vidět.

Kess a teplý kabát od Alfa, co se do něj nevejde

Tak tedy udeřily mrazy, vytáhli jsme alfíka ze šatny a hle – nemohli jsme do toho Kess upnout! Je jí to těsné přes bříško a přes záda!! Budu to muset trošku povolit… Ale já vím, čím to je: my totiž máme v šatně takové malé brebery, jmenují se – tuším – kalórie, a ty nám vždycky zmenšují a zužují oblečení, co si do té šatny na půl roku odložíme. Například mně to dělají pravidelně s letními šaty! Tak teď se tedy pustily, brebery jedny, do Kessinčinýho zimníčku.

Kess v softshellové bundě

Sníh a mráz se Kessině opravdu protiví. Na nožkách se jí dělají sněhové dredy, zmrazky píchají do tlapiček… No tak holt ty procházky zkracujeme, on totiž páníček marodí s nohou a musím to s psíkem většinou oběhat já. Naštěstí tohle stvoření nepotřebuje hltat kilometry. Když si myslí, že by jí to venku stačilo, umí to dát jasně najevo, prostě zahne na zkratku k domovu. Když mám chuť ještě courat, tak se velmi neochotně přišourá a vypadá, jako že jí došly nohy. A když řeknu: Tak jo, jdeme DOMU, Kessina poskočí a metelí si to přede mnou jak rychlík.

Kess v pláštěnce

Děkuji Kristíně S., že ji dobře vychovala – Kess má v sobě zakódovaný respekt z aut a silnice. Před silnicí se zastaví a čeká, až dostane povel. A to je od ní moc hezké. A když se objeví, i v dálce, světla auta proti nám, Kessina se mi zařadí k noze či spíše za nohu a čeká, až auto přejede.

Kess ve svetru

A zima je také čas pravidelného očkování a tedy i vážení pejska. Ale nakonec z očkování sešlo, protože psíkovi nebylo dobře, zřejmě se projevuje věk a pomalu začíná neschopnost strávit misku mléka. Jak bylo víc návštěv, bylo víc mléka a přeci jenom to už v jejím věku 7 let není ideální dobrota… Takže bylo zjištěno, že psík váží jen 8,25 kg – což je docela solidní výsledek a nebyl shledán ani tlustým, natož otylým!! A budeme muset dávat větší pozor na to, co jí do té tlamičky strkáme. Paní doktorka připustila jako mléčný výrobek jogurt, na vytunění granulí. A já povídám: „No jo, jenže ona musí mít smetanovej jogurt! Do normálního nebo třeba do kyselé holandie ani jazyk nestrčí… To jen očuchne a podívá se takovým nevěřícím pohledem – jako to snad nemyslíš vážně?! To přeci nebudu žrát!!“ A jde od misky.

A paní doktorka na to: „Ale to je potvora! Tak ať má ty suchý granule!“

No to víte, že tam bude kousíček smetanového jogurtu, ale syrové mléko vypustíme z repertoáru.

Kess a jmelí

A ještě jedna zajímavost – bůhví co všechno má z minulých let zakódováno v hlavičce? Když jsme domů přinesli kýbl s čouhající kapří ploutví, tuze to Kessinku zaujalo a motala se nám pod nohama. Tak na ni páníček houknul, ať vypadne sakra, a na to ona od nás není zvyklá. Nicméně bylo vidět, že jí to není cizí – pejsek splasknul, schlípl dočista a odšoural se na pelech, kde zůstal, dokud jsme si ji nezavolali! No jo, a taky se někdy musela setkat s nějakou holí nebo hůlkou, protože když páníček začal používat berli, když šli na vycházku, byl z toho psík značně nejistý… Ale už si, zdá se, úplně zvykla a nepočítá s tím, že by jí berle nebo snad moje treková hůlka mohly přistát na hřbetě. Musím přiznat, že velmi často bojuji s pokušením ji tou trekovkou popostrčit, ale vím, že to udělat nesmím, ale je to boj s vlastním ďáblíkem-pokušitelem.

Kess a jmelí

Jo a vzpomínáme často na Kristínu S. a její památný výrok: Pes pochopil chod domácnosti. To je tak strašně výstižné! Musím popsat, jak to ta čubička Kess pochopila: noční venčení bývá moje záležitost. No co – na noční košili bundu, bosé nohy do vykožíškovaných pohorek a za pět minut jsme doma. A pak doma pes Kess dostává mlsek.

Jenže mně nebylo dobře, šla jsem brzo spát a večer venčil páníček. Když přišli domů, tak z polospánku slyším povel SPÍME, což znamená, že pes má zalehnout a dát pokoj. Ale Kess neposlechla, vyskočila mi na postel a tak dlouho do mne šťouchala packou, až jsem podlehla a opravdu vstala a opravdu jí dala ten noční mlsek.

Inu, pes pochopil chod domácnosti, pravil páníček.

Foto: Zdena Jůzlová