Dvě historky

Předchozí díl najdete zde.

Český střapatý pes Kess je vychovaná dáma a za její výchovu vděčíme Kristíně S., a tak vlastně taky za záchranu života páníčka! No, tak abych nepřeháněla, spíš za záchranu před nastydnutím. Ale rýmička – to je smrtelná pánská nemoc na sedm písmen, že…

Kess hopskající | foto: Honza O.

Kuřák manžel si kouřil na balkóně, venku bylo pod nulou a mně zazvonil mobil. S mobilem u ucha jsem šla na ten balkón, tam jsem vzala nějaký kastrůlek s vývarem, co tam vymrzal přes noc, a šla s tím do kuchyně. A automaticky jsem za sebou dveře na balkón zavřela, ne jen zabouchla, aby se daly z venku odstrčit… Zavřela klikou. A pořád s tím mobilem u ucha jsem byla na druhém konci bytu. Najednou, tedy asi po deseti minutách, slyším, jak ten náš pes štěká. Asi se jí zas něco zdá nebo se něco děje na chodbě, napadlo mne. Pořád s mobilem u ucha.

Ale štěkání neustávalo, tak jsem se (s mobilem u ucha) šla hned, tedy asi po dalších deseti minutách, podívat, cože se jí to děje. A vizte: před prosklenými balkónovými dveřmi štěká naše Kess, za dveřmi promrzlý chlap. Tak jsem (s mobilem u ucha) ty dveře otevřela a toho zmrzlíka pustila dovnitř. Říkám mu: „Co to tu vyvádíte?“ A on: „Já jsem bušil do dveří, až se Kess přišla podívat a zachránila mě…“

Pointa je v tom, že Kess je nacvičená na povel „štěkej“, který se dává hrozícím prstem. Takže zmrzlý manžel bušením do dveří přivolal zvědavou Kessinu, a když ji nalákal ke dveřím, začal na ni hrozit prstem, aby se rozštěkala. A vida, zabralo to.

Kess na lavičce u turistického přístřešku u Skalska | foto: Zdena Jůzlová

Ale aby si o sobě ten náš pejsek zas tak moc nemyslel, je tu ještě jiná historka:

Šla jsem v nedělním podvečeru venčit Kess, po vsi, čubička na volno někde za mnou, já ruce v kapsách, jako vždycky. A proti nám šly nějaké tři mladší, dobře živené dámy a jedna měla s sebou dva velikánské, taky dobře živené psy. Na vodítku.

Ale vodítko-nevodítko, tahle velikánská stvoření milou Kessinku vyděsila. Já si všimla, že je něco špatně, až když ta parta procházela kolem mne a jedna ta bytelná dáma povídá kámoškám: „Hele hehé, hele jak ta myš zdrhá hehé!“ A mně povídá: „Pani! Uteklo vám TO!“

Tak se otočím, po Kessině ani památky, ona prostě utekla směr domov. Zmizela za zatáčkou a pelášila domů. Tak jsem pískla, mezitím ta dobře živená parta zabočila jinam, a Kess přilítla, celá schoulená, schlíplá a provinilá. I vynadala jsem jí, cože jako to má být. A chudinka čubička, celá se klepala.

Kess. Výlet na Kněží horu, 5. 3. 2022 | foto: Zdena Jůzlová

Jinak je tu Kess už obecně dobře známa, v místní komunitě pejskařů, co se potkáváme. S někým se vítá, někomu se spíš vyhýbá, ale takovouhle paniku předvede málokdy. Zrovinka dneska ji chválila jedna stará paní učitelka, co tu pobíhá s jack-russelkou Bibinkou. Konstatovala, že se sem naše Kess vžila, že je fajn, jak se s nimi vítá a jak se chová sebevědomě a jak nabyla na důležitosti za ten rok a půl, co tu s námi je!

Foto: Zdena Jůzlová a Honza O. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a mrkněte do fotogalerie :-)