Neviditelný pes

PSI: Kess (13)

24.8.2021

Rok psa

Předchozí díl najdete zde.

Tak už to bude za chvilku rok, co nám osud, prostřednictvím některých z vás, podstrčil českého střapatého psíka Kess, zvaného Kessiště. Co se nám povedlo? Co se nepovedlo?

Kess

Tak například Kessina nikdy nepochopila dveře či vrátka. Předchozí pejsek Bony si uměla nosem otevřít dveře tak, že do škvíry nacpala čumák a prostě je odstrčila; pokud se otevíraly dovnitř, dokázala to zvládnout packou a nosem, prostě je vyrazila.

Ale to Kess nikoliv. Pitomě sedí před přivřenými vrátky na zahradě, moc by chtěla dovnitř, moc by chtěla, ale do té mezery mezi vrátky a sloupkem se přeci nevejde, tak proč by to zkoušela. Kdyby to zkusila, vrátka by ji pustila. Ale ne. S dveřmi je to totéž – bude nakukovat do místnosti, kam by taky moc chtěla, ale neodstrčí je…

A taky se nenaučila držet si kelímek od jogurtu nebo tvarohu! Nebožka Bonynka, když dostala kelímek od jogurtu, ho vzala do zubů a srovnala si ho před sebe, jednu přední packu stočila a obě packy kelímek držely, dokud v něm psí jazyk pracoval. A to Kessina ne. Bude prohánět kelímek od jogurtu po kuchyni, dokud se jí ho nepodaří nacpat někam do rohu, kde ho může zašprajcovat, aby jí neutíkal.

No jo, přemýšleli jsme, že bychom Kessiště naučili nosit ty prázdné kelímky zpět, dokonce mi na to Péťa K. dávala podrobný návod, jak na to. Ale nebudeme to dělat, jelikož jsme na to líní a nemáme už ten cvičitelský elán. A Kess, jakmile kelímek vylíže, o tu věc okamžitě ztratí zájem, jako by to nikdy neexistovalo. Tak se holt smířím s tím, že pod ten stůl zalezu já anebo koštětem z rohu ten kelímek vyšátrám sama.

Kess roztomilá

Udržujeme povely, které si Kess přinesla od Kristíny. Utužujeme povel „u nohy“, protože těch aut je u nás na severu nějak čím dál tím víc, a pokud chceme mít psa na volno, je to náročné. Ale zase si užíváme obdivu sousedů, když si rušným autoprovozem kráčíme bez vodítka a u nohy poklusává vzorně Kessinka.

Utužujeme odložení psa s přivoláním. Já ji vždycky někde posadím, zajdu za nějakou překážku, schovám se jí a pak přivolám. A ona má takovou radost, když si ji zavolám, tak nadšeně ke mně běží, že se neztratila a že se máme, to je úplně dojemné.

A máme nový povel „Najdi páníčka“. To Kess chvíli poskakuje po zadních, točí se dokola a rozhlíží se, kam se ten člověk poděl, a když ho objeví, tak se k němu – taky děsně nadšeně – rozběhne. A je odměněna, pochválena a pak si ji přivolám já a pak si ji chvíli mezi sebou pouštíme jak autíčko. Je to dobré třeba v lese, abychom udrželi psí pozornost a hlavně abychom my věděli, kde pes je. Ta představa, že se nám ztratí, ta není pěkná.

Zavedla jsem ještě jeden úplně nový povel, a to „Vypadni mi z tý postele, potvoro!“ Když odjedu domů a do práce, opustím chalupu i manželskou ložnici a do postele se nastěhuje Kess. Manžel jí to tak nějak trpí. Když pak přijedu, Kess ještě nepochopila, že je to moje postel. Ona se uvelebí na mé měkké peřině a má pohodlí. Když ji vyhazuji, to je tedy parádní divadýlko. Kessina nasadí nechápavý výraz „Kdo – já? To jako myslíš vážně? Ne, že ne?“ Ale ano, čubičko, a padej. Já ti do pelechu taky nelezu! Huš huš!

Kess blažená

Samozřejmě je to lepší varianta, než kdyby si tam manžel nastěhoval nějakou jinou bábu, to jo. Ale milé Kessiště musí pochopit, že když jsem doma, tak tam prostě budu já. Stejně se nám pak naboří do postele, po ránu, když se začneme mlít a trousit tam a zpět, tak bez ptaní udělá mohutné HUP a cpe se mezi nás. Když ji odstrkujeme, tak skončí na našich polštářích s výrazem „já sem patřím“. Inu, jak říká Kristína, pes pochopil chod domácnosti.

Kess romantická

Za ten rok trochu přibrala na váze, získala sebevědomí majitelky realit a zabydlela se ve dvou nových prostředích. Poznala spoustu nových psíků, ať už přátel nebo ne. Naučila se jezdit v kufru auta, má tam své místo s dekou, do které je možné psa zabalit, je-li chladno. Naučila se pobýt občas v domácnosti se dvěma sakra-kočkami, které z ní tedy rozhodně nejsou nadšené.

To je dost na jednoho malého pejska, ne?

Foto: Barš. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.

Zdena Jůzlová Neviditelný pes


zpět na článek