PSI: Kašpar

Taková jedna žlutá Věc nám domů přibyla, žravá, hravá.. a (nomen omen) dostala jméno Kašpar. Má labradoří kožich, ctnosti i nectnosti. Je přítulný, neagresivní, velmi žravý... Je to labrador, chová se převážně jako labrador, ale jeho povahu a zvyky ovlivnil způsob života, tak to radši napíšu celé od podlahy, jako kdyby šlo o voříška, ono to jinak svádí zevšeobecňovat.

Kašpar je přátelský a milý, i k návštěvám. Je trochu "hrom do police", umím si ho představit spíš dovádět s většími dětmi, než pobíhat okolo babičky o berlích. Je velmi přítulný a jako štěně byl myslím zvyklý spát v posteli (má snahu lehat si čumákem člověku na rameno) i chovat se na klíně (to občas zkouší doteď). Pokud mu postel nedovolím, dekoruje pohovku. V bytě se chovat umí, je mu jasné, že na záchod se chodí ven, jen je-li to dlouhé nebo bude-li mu špatně, může se přihodit nějaká nehoda. Tím "dlouhé" ale nemyslím režim normální pracovní doby. Pokud ho ráno vezmete na procházku, do odpoledne, podvečera, v pohodě vydrží.

Jednu věc zatím nechápe, druhou chápat nechce. Nechápe, že okno nejsou dveře, a tedy není vhodné jím opouštět byt. A nechce chápat (ale už je to opravdu lepší), že jídlo ponechané na lince, stole a podobných plochách není pro psa. Zjevně se ztotožnil s opicemi v zoologické zahradě, kterým ošetřovatelé část jídla různě schovávají, aby se nenudily a musely hledat. Kašpar hledá rád. Ne, začátky byly děsné, to si podal opravdu všechno, teď už třetí den máme sušenky v misce na stole, ví o nich, chutnají mu a, "světe, div se", jsou tam.

Nebo ovládá mé myšlení a já vidím, co není. Budu si muset nějakou vzít, abych si byla jistá. Ne, pořád je to žrout a zloděj (takže z batůžku na zemi si svačinu podá), ale už se snaží dodržovat pravidla nelezení na linku apod. Pěkným trikem bylo postupné ukradení snad třetiny pytle (celých 25 kg) brambor z verandy. Pokaždé otevřel dveře a dostal vynadáno, já zavřela, on mě nenápadně minul s bramborem schovaným v papule, došel klidným krokem do pokoje a skočil na pohovku s výrazem neviňátka. Jen jsem se otočila zády, brambor vyplivl, labužnicky okusoval, až ho celý sežral. Syrový, fuj.

Dalším oblíbeným sportem je vylizování všech obalů od potravin. Normální koš máme vyklápěcí, ten neotevře. Ale "tříděný" na plasty má lehké víko. První tři neděle jsem měla chuť to žluté stvoření vždy po návratu z práce zabít. Také když měl žízeň, obsloužil se sám. Prostě u záchodu nadzvedl poklop nosem a mezi prkénko a poklop nacpal hlavu a ... No, teď už pije z misky a povětšinou "loví" jen to, co mu dám. Ano, občas nějaký ten nevýchovný úplatek potřebuje, papírová krabice od vajíček nebo pytel od granulí, to je zábava na půl hodiny.

Venku by, mít příležitost, samozřejmě "bufetil" vše, co by našel. S krmením jsme ze začátku byli opatrní, jakmile se objevily potíže se srstí, chtěla jsem vyloučit potravní alergii. Příčina je ale zjevně jiná a Kašpar sežere vše a s většinou krmení naštěstí nemá problémy. Tím myslím, že nemá potíže se zlodějinami pečiva a podobně. Základ krmné dávky jsou kvalitní granule, po nekvalitních se po... Teď baští Roayal canine a Hill´s light, nechci, aby chlapci při své žravosti a soupeřní, kdo víc sežere, ztloustli jako soudky. Kromě toho se ale láduje i lecčím jiným od masa, zeleniny a ovoce či pečiva, mléčných výrobků, většinou bez následků. Má ještě jednu nectnost, chňape po podávaných pamlscích, neumí si zatím vzít jídlo z ruky jemně. Kromě toho má Kašpar samozřejmě moc rád i všechny žvýkací kosti a další "jedlé" hračky, jen mu moc dlouho nevydrží :)

Za hračky považuje i různé hadry a deky, chvíli trvalo, než pochopil, co je jeho deka a co je moje peřina. Kdo nevidí, neuvěří, jak malá dírka stačí, aby byl peří plný celý pokoj. Nejdřív mi bral z ruky jakýkoliv kus hadru a chtěl se přetahovat. Teď má své "hadrulky" (stejně jako Alex), taky polštářek a hadrový uzel. Má zvláštní zvyk, který jsem zvyklá vídat u zvířat vychovaných "na lahvi" a příliš brzy odstavených koťat. Tráví spoustu času žmoulající a cumlající svou deku či polštářek, je zakousnutý do deky, saje a přešlapuje "mléčným krokem". Snad byl brzy odstavený, nevím... Má rád i jiné hračky, balonky a podobně, ale přetahovaná je zjevně první a nejlepší hrou, co ho napadne. Ale já mu ji nerada dopřávám.

Je velmi zvědavý a natěšený na ostatní psy. Zprvu to vypadalo, že bude mít se psy problémy, ale většinu z nich nadšeně a vřele (a dost vehementně) vítá a vyzývá ke hře. Bydlí teď v domácnosti maminky s mým vlastním dobrmanem, oba psi, měli jsme v průběhu doby tři rvačky o postavení a o jídlo. Mezitím byl měsíc klid. Teď Kašparovi jeho drzost vynesla několik stehů na uchu. Ale vzhledem k tomu, že jsou to dva dospělí psi, přibližně stejně silní, Kašpar je mladší, Alex je tu doma... Zkrátka mohlo to být mnohem horší. Pokud by byl pohromadě s trochu temperamentnějším a hravějším psiskem (Alex si "po psím" nehraje), vůbec by se nezlobil. Kašpar ale není nějak nesnesitelně aktivní, je to dospělý pes a dost času prospí. Na zahradě se zatím chová slušně, nehrabe a nepřesazuje.

Problémy nastávají s venčením. Kašpar byl zjevně ponechán sám sobě a svému rozumu, má klasické "vesnické" způsoby "samovenčení". Jen se otevře branka, vyrazí "na couračku". Pokud jde "na volno" s námi, celkem se nás drží, ale nemá nejmenší zábrany se u vrátek otočit a procházku si samostatně prodloužit. Venku, nechce-li, neslyší. Navíc to vhodně zkombinuje s výrazem "Týden jsem nejedl, dva dny nepil, je mi zima a jsem nešťastnýýýý", což mu vynese okamžitou pozornost a péči okolí.

Zkrátka když můj pes, co umí otevírat kliky, otevře uprostřed noci špatně zajištěná vrátka, do půlhodiny najde Kašpar na liduprázdném sídlišti, kde bych se nedovolala pomoci, ani kdyby mě škrtili, soucitné paní. A když já ještě po tom sídlišti lítám a hledám, už ho vezou do městského útulku. Takže mu (kromě čipu, co má od nás) přibylo i telefonní číslo přímo na obojku, a protože mám jen jedny nervy, po městě chodí už jen na vodítku. Sídliště není vhodné pro nácvik přivolání. A on není štěně, ani hloupý, přesně ví, kdy je a není na vodítku. Ale na druhou stranu je tak žravý, že najde-li někdo vhodné místo na nácvik, přes pamlsky ho přesvědčí, že výhodnější bude poslouchat.

Možný výběh na zahradu (bez děr v plotě) by byl milý jemu a pohodlný pro páníčky, v létě bude rád venku a zjednoduší to "krátká venčení", potřebuje ale samozřejmě i procházky! Pokud bude mít pravidelné venčení, může bez problémů žít i v bytě. Pozor, Kašpar také umí otevírat kliky, ale jen "primitivně", packou. Alex mnohem sofistikovaněji vezme kliku do tlamy, takže ji otevře, i pokud je otočená dolů či nahoru.

S chozením ven souvisí další zádrhel. Kašpar je alergický na blechy. Projevilo se to krátce po jeho příchodu k nám, kdy si vydrbal a vylízal typická místa výskytu blech, ač jsme na něm našli jen jedinou. Trvalo ještě tři neděle, než se kůže "uklidnila" a přestala svědit. Normálně bude stačit pravidelné, ale opravdu pravidelné, ošetřování preventivními přípravky, u nás pro jistotu kombinujeme hned dva, protože posledně blechy přicestovaly s mým pracovním oblečením, což se může kdykoliv zopakovat. (A pssst, neříkejte to naší máti, peru si u ní :-()

Pomohl mu i protialergický šampon (bez kortikoidů, jen s nějakou ovesnou moukou či co). Koupání ve vaně Kašpar zvládá dobře, s hlavou nahoru "tiše trpí", dokud to máchání kožichu neskončí. A pak se oklepává jako divý.

Cestu autem zvládá také dobře, jen má potřebu lísat se k řidiči a na výlety jezdí rád a ochotně. Venku "chodí po nose", po stopách, jako správný labrador :-). Ostatní druhy zvířat ho velmi zajímají, nedokážu zatím odhadnout, jak by třeba na kočku nebo králíka reagoval. Dům a zahradu celkem hlídá, štěká, když slyší cizí lidi, někoho dobývat se dovnitř. Jinak jsem ho štěkat prakticky neslyšela, "neňafe" nesmyslně, zbytečně, nic si štěkotem nevymáhá (což oceňuju). Jen naposledy oba s Alexem spustili na oranžový maják popelářů. K návštěvám je ale milý a vřele vítá. Je opravdu mazlivý, pokud mu jste ochotni věnovat pozornost, "hodí záda", drbání přímo miluje. Také se pokouší lézt mi na klín, když píšu na počítači. A mazlení mu schází...

Jen při kartáčování sebou plácne na zem, nechce chápat, že má jen stát a držet. A tak kartáčujeme vleže. Po příchod z venku do tepla kompletně přelínal, teď už má "bytovou" srst a už to s těmi chlupy není tak hrozné, ale v začátcích jsme tu měli "blonďaté závěje". Kvízová otázka: Co odstraní labradoří srst z matčiny nové pohovky, když selže lux, kartáč i vlhká houba? Gumové hřbílko na koně. Tak jsem prostě hřebelcovala pohovku, no.

Tak to už je asi skoro vše, co o něm vím. Teď se mi snaží vsugerovat, že ta rýžová kaše mi určitě nechutná, zato jemu by chutnala. Máš smůlu hochu, už tam mám spoustu kakaa, tak si nech zajít chuť. (Ale i když mám hrnec na klíně u počítače, už ví, co nesmí. Týden po příchodu by se téměř nedal zarazit a pokusil by se do hrnce vecpat.) Kašpar dělá pokroky, ale tady není doma, je to pro něj jen přestupní stanice, potřeboval by si už zvykat na svou vlastní novou rodinu. Nevíte o někom, komu by ke štěstí scházel jeden "blonďatý" labrador?

Věk odhadujeme tak na čtyři roky, může to být i méně. Má krásné bílé zuby, žádný zubní kámen a kromě alergie nevíme o žádném zdravotním problému. Má za sebou prevenci proti parazitům, očkování i čipování. Má také tetování v uchu, díky kterému víme, že je čistokrevný, má PP, jenže to tetování je tak nečitelné, že nedokážeme zjistit původ. Kdyby šlo o málopočetné plemeno, dalo by se to snad vydedukovat, ale labradorů je v republice trochu moc. Takže víme, že je "papírový" a typový, ale nevíme, kdo je. Nicméně nikomu nechybí.

Má-li někdo zájem poskytnout mu nový domov, může psát či se ozvat telefonicky do OS Podbrdska.

Související odkazy:

Kašpar - profil v inzerci 

Kašpar - galerie obrázků z depozita