Jezdíme do Broumovských stěn a jak vidíte na fotce se skal vůbec už nebojím. Na kraj skály nelezu, protože kdo má poslouchat napomínání mojí paničky, abych snad nespadl. Panička se o mne víc bojí, než já sám.

No, abych řekl pravdu, moje první seznámení se skalami nebylo to nejlepší. Zavedli mne do tmavé rokliny a já se skoro leknul, kam mne to vedou. Netrvalo to dlouho a pak jsem si našel pěkný travers a už jsem šupajdil…To bylo čuchů… I ve skalách se najde kamarád, který doprovází svého páníčka.

Já mám psí kamarády moc rád a tak si pěkně popovídáme, poškorpíme a pohrajeme. Jak potom vypadáme, nemusím popisovat, protože se válíme nejen v trávě, ale i v jehličí a hlavně v písku. To je prima válenda… Páníčci si také popovídají, nakouknou do mapy, poradí si jeden druhému, kudy nelépe jít.

To mne vůbec nezajímá i na pachy zapomenu a válím se radostí s kamarádem. Už jste mne viděli, když narazíme na bažinu v roklině? Tak to si nepřejte vidět. Nehledám suchou cestu a vím, kdo se bude smát, až polezu do auta na své místo. Bude to panička! Já to stejně neřeším…

Tak jsme se pěkně prošli, prolezli kde jaký skalní kout, vylezli na skálu, prolezli rokliny a pěkně utahaní (aspoň páníčci), ale šťastní a spokojení se vracíme domů.

A doma se musím nejdřív podívat na televizi, co je nového. Možná tam bude pěkná kočka, nebo psí kamarád. To si někdy na ně zaštěkám, nebo i zakňučím. Pak se jdu podívat ven, jestli mi nezmizela moje hromada písku, co se na ní, k velké radosti paničky, moc rád válím. U nás se pořád něco staví, bourá, předělává a písek zůstává.

Jo a nesmím zapomenout na zahradu, musím ji prolétnout, zda se mi neztratilo moje poleno, protože páníček mi pořád vyhrožuje, že ho spálí v krbu. Já si ho nedám vzít, je moje! A také musím recyklovat PET lahve, je to moje práce… a rozházet je po zahradě, než je panička začne sbírat.

Po takovém výletě a pracovním zapřažení skončím pod stolem s počítačem u paničky. To se mi to spí, no jo, na můj žaludek panička nikdy nezapomene…

Váš Benny