19.9.2020 | Svátek má Zita


PSI: Jarní etuda

28.3.2006 22:06

Takhle nějak vidí propuknuvší jaro romantický snílek. Otrlý, psími větry ošlehaný venkovský chovatel chlupatých potvor, sůl země, to vidí jinak.

V lese a v křoviskách řvou první opeřenci a představa, že ty mrňavý hajzlíci takhle budou hulákat celý jako a léto od úsvitu do setmění je děsná. Slunce začalo pražit jako kráva a skoro všechen sníh roztál najednou. Do toho začalo hnusně pršet a začal foukat hnusnej ledovej vítr.

Dvůr je samá kaluž a ty hovada chlupatý v tom furt hňápou a dělají z anglického trávníku druhohorní bažinu. Sníh začíná slézat i na zahradě a ze sněhu začínají nesměle vykukovat hnědé hlavičky. S postupující oblevou je jich čím dál tím více a chovatel zasněně zírá z okna a odhaduje bude jich kolečko? Nene, spíš dvě... Nóó, dvě a něco... Páni to zase bude rasovina.

Ano, hádáte správně vážený čtenáři. Jedná se první jarní nadílku psích hoven skrytých doposud milosrdně pod sněhem. Chovatel přesně ví, že jich budou přesně tři kolečka a pak ještě jedno, až terén oschne a zbytek výtrusů se vyloupne z důmyslného úkrytu pod loňským listím. Nebožák se utěšuje myšlenkou, že letos v zimě psi tolik nežrali a jejich organismus v letošních mrazech spálil mnohem víc energie. Jenže pak aplikuje na kolečko psích hoven známou rovnici é je em cé kvadrát, uvědomí si, že psi se nepohybovali ani zdaleka světelnou rychlostí, ani nevyzařovali teplo jako Temelín a smíří se s daným objemem, který bude nutné naložit, odvézt a zakompostovat.

Správný chovatel tou dobou začíná číst Vinnetua, Dobrodružné prázdniny a další odbornou literaturu. Speciálně pasáže ve kterých se Kladný Hrdina plíží terénem a vyhýbá se nastraženým léčkám. Posupně se pochechtává představě Old Shatterhanda a jeho rudého bratra s těmi jejich třásněmi a šňůrkami s medicínou plížících se chovatelovou zahradou. Padá smíchy z křesla při představě, co se asi náčelníkovi Apačů nabralo do posvátného kalumetu, když se plazil kolem nenápadné hnědé hromádky...

Neboť nalézání těchto produktů a vyhýbání se jim patří k vysoké škole stopařské a chovatel, který šlápne maximálně do tří hoven během úklidu zahrady by mohl bez uzardění přednášet na Tah-Ša-Tungově universitě předmět Plížení a nemrcouchové jako Sedící býk, či Šílený kůň by tam akorát tak vyklepávali popelníky.

Celá úklidová operace je zpočátku sledována všemi dostupnými psy, ale pak jeden chlupatec po druhém zhnuseně opouštějí zahradu s otráveným výrazem ve tváři: "Jak se může někdo hrabat v takovejch fujtajxlech, když je čas jít na procházku?!? A vůbec, kdo to tam vlastně nasral??? Určitě páníček! Tak ať si to teda po sobě uklidí!"

Zahrada je uklizená, poslední kolečko odvezené, páníček si očistil zafujtablované gumáky o kus drnu a důvěřivě jako dítě kráčí k domovu s pohledem upřeným k oblakům rozvážně plujícím modrou oblohou. Až po několika krocích si uvědomí, že to osmé došlápnutí bylo poněkud měkčí, než ty ostatní...

Ohlédne se. Ano bylo tam. Hnědé, ještě teple chvějivé v tom jarním vzduchu, s elegantními křivkami odvážně točenými, rozšlápnuté brutální holínkou barbara...

Mr. Owcrope