Někteří lidé se hádají, perou a nebo dokonce zabíjí. Naskytne se otázka, kdo je k tomu vychoval, nebo do jaké společnosti přišli… No, nechme lidi lidmi a bavme se o pejscích.

Povím vám jednu příhodu. Stala se nám a nemějte obav, dopadlo všechno dobře. Odstěhovali jsme se na venkov do baráku s velkou zahradou už v r. 1983. Samozřejmě, že jsme si pořídili psa a to německého ovčáka. Později jsme zjistili, že při naší velké lásce ke psům, bychom ho dokázali rozmazlit a tak jsme se rozhodli si pořídit ještě jednoho psa, téže rasy. Shodou okolností jsme nemohli narazit na žádné štěně, až posléze manželův kamarád nás upozornil na jednu stanici...

Ejhle, jsou štěňata. V té době někteří chovatelé, jak se říká, dělali pejsky pro výcvik na hranice. Tato stanice je dělala také a majitel nám slíbil, že nám jedno štěně přenechá. Když jsem viděla rodiče štěňat, úplně jsem se zhrozila. Nebylo snad na světě zlejších psů! Šla z nich opravdu taková hrůza, že jsem si to začala rozmýšlet. Manžel mi to rozmluvil a přesvědčoval mne, že jak si psa vychováme, takového budeme mít…

Štěně jsme si koupili a odvezli domů. Bojara (tak se pes jmenoval) jsem potajmu pozorovala, ale žádného zlého vrčení, či zlého kousání jsem se nedočkala. Oba pejsci se pěkně seznámili bez problémů a hráli si společně s dětmi na zahradě a nikdy nedošlo k žádné rvačce, či poranění dítěte, nebo i nás. Nikdy nikoho, ani v dospělém věku nepokousali, nebo neukázali svojí zlobu na lidi.

Samozřejmě, že za vratama nebo za plotem řvali jak utržený od vozu, protože hlídali majetek svých pánů a konečně i svůj. Ba dokonce, když k nám přišla návštěva nebylo je třeba zavírat do výběhu, kde měli zděnou dvojboudu s předsíní. Abych řekla pravdu, byli tam hodně málo, mohli lítat jak po zahradě, tak i po baráku. Měli doma úplnou volnost. Ven do polí na lítačku chodili s námi na volno, bez vodítka. Nikdy nikam neutekli, i když někdo zapomněl zavřít vrátka…

Co tím hlavně chci říci? Jak si majitel psa vychová, takového ho bude mít a nebo jaký je majitel, takový je pes. Je-li někdo zlý na lidi, bude i pes. Tedy i ze štěněte od opravdu zlých rodičů, vychováte klidného, rozumného psa...

Oba psi se u nás dožili úctyhodného věku. První, jménem Ajax, přežil svoje 17. narozeniny a bohužel Bojar odešel za svým kamarádem o tři měsíce později. Pravděpodobně to byl stesk po kamarádovi, i když jsme dělali vše možné, abychom ho ve smutku nenechali tápat. Nebylo to nic platné, psí láska a věrnost je silnější.

Oba jsou pochováni tam, kam odjakživa patřili. Spí svůj sen na zahradě mezi lesním stromky…

Ilustrační foto: současný pes Benny