Co že nám to za ten rok vyrostlo? Poměrně pěkná fenka německé dogy. Je pravda trošku mohutnější i vyšší, než ostatní dozí holčičky v jejím věku, ale rozhodně není nesouměrná. Má hezkou typickou hlavu, jen ouška má poněkud více svěšená… Ale i v nesení uší se kupodivu projevuje aktuální stav vápníku v organismu, takže možná se nakonec ouška ještě vylepší.

Dlouhý štíhlý krk, široký a prostorný hrudník, rovné přední nohy - přední fronta je prostě jednoznačný klad její figury. Pravda, o zadní části se to tvrdit nedá. Sice má ocásek správně dlouhý i správně nesený, ale ta zadní pravá noha je stále čitelná.

Krásný je její pohyb. Po mimochodném Xerdovi mě ještě stále neomrzelo pozorovat její ladný klus. I když jdu rychlou chůzí, tak ona krásně plynule kluše. Prostě v pohybu je radost se na ni dívat.

Mnohem větším tajemstvím je ale její psychično. Běžně vypadá jako socializovaná veselá a komunikativní dorostenka. Občas se víc rozjede - z kosatky dravé jí zůstala výbušnost, temperament, schopnost "výhrůžně" vrčet vždy a všude a na všechno. Ale bohužel je v ní schován i značný kus hysterika - v miminkovském věku provázený neuvěřitelným brekem, který se časem změnil v klepající se strnulost a totální vypnutí komunikace…

Toto je můj zcela laický pohled, první oficiální posudek bude až na XXXVIII. klubové výstavě německých dog 25.8. ve Zbraslavi u Brna. Sice se doporučuje absolvovat nejprve nějaké menší výstavy, ale my se nebojíme :o) Nám je totiž dost jedno jak dopadneme (páník výstavy vůbec nemusí a já se na ně raději dívám, než běhám v kruhu). Uvidíme, jestli se to bude líbit Betě. Podle toho bude její výstavní kariéra buď pokračovat, nebo bude z dalších podobných akcí omluvena.

Psina je, že opravdu netuším, jestli bude pózovat a krásně běhat, nebo jestli třeba po prohlídce zubů rozklepaná ulehne a bude se muset z kruhu "odnést"… U Xerdy jsme nějak tušili, co se od něho dá čekat, u Kosatky je to vždy velký otazník.

Hodně lidí se mě ptá, jestli plánujeme štěňátka. Upřímně odpovídám, že nevím. Až podle toho, jak doroste. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Hysterický jezevčík jde poměrně snadno zpacifikovat, u dogy už to tak jednoduché není. Takže na tyto úvahy je zatím spousta času. A v neposlední řadě půjde i o její zdravotní stav.

Co se u Betky povedlo? Jednoznačně domácí výchova. Nežere návštěvy, je absolutně čistotná, může do všech pokojů a nic tam neničí. Bez potíží nás nechá odejít z domu bez ní. Neřve u stolu (žebrá potichu) a v naší přítomnosti si nedovolí vzít jídlo ze stolu. V nepřítomnosti to netestujeme - je mi jasné, že bychom byli o hladu.

Zná pejsky, zatím je ke všem přátelská bez ohledu na velikost, pohlaví, barvu… ale toto nepřeceňujeme, to se může změnit, až dospěje.

Co se nepovedlo? Dokonalá ovladatelnost (přivolání, chůze na vodítku). Ledacos se dá ještě vypilovat, něco se upraví věkem (doufám že k lepšímu). Není to tragické, ale 100 % vypadá jinak.

S čím aktuálně bojujeme je řvaní u plotu. Začíná nehezky vrčet a štěkat na kolemjdoucí lidi, je za to trestána (seřvána, občas přiletí i facka) a když je hodná odměňována (piškotek). Možná, že vám hlídání připadá správné, ale u městského psa, kolem jehož plotu chodí spousty lidí se raději snažíme o klid. A navíc nemá být psem hlídacím. Nechci přece psa, který bude třeba o dovolené hlídat auto a stolek v restauraci…a my budeme neustále ve strachu, aby někoho nenapadla. A tak teď tlumíme tu její radost z nalezené odvahy zkusit "být zlá". V tom doufám zvítězíme.

Souvisí to s věkem - hledá sama sebe. Vůči nám najednou dává najevo podřízenost - když se rozčílím, lehá si na bok a ukazuje submisivně bříško, to dosud nedělala. A pokud je unavená a je na svém (deka, pelíšek) umí vrčet i vychňapnout po cizím narušiteli (vůči nám to nezkouší). Poprvé mi to ukázala na návštěvě na Moravě. Dopoledne byla hodná, milá, kamarádská, odpoledne na mladou holčinu ze své deky "zle" vrčela. Na srazu Zvířetníků zase na své dece vychňapla po Evě P. Uvidíme, snad z toho vyroste, až si to v hlavě srovná.

Protože ještě nehárala, opravdu její vývoj tělesný ani duševní není ukončen. Je to těžké období - je obrovská, ale v hlavičce to ještě srovnané nemá.

Na začátku jsme psala, že je to poslední pravidelné hlášení. Ale neradujte se předčasně. Mě se tak lehce nezbavíte. Vždyť Betku čeká první výstava, první zahraniční dovolená… a tak jistě dojde na další psaní. Jen už to nemusí vznikat ten poslední víkend v měsíci.