Začátek pohybových potíží asi jde nalézt ve svátečním shonu. Hodně pohybu (často bláznivého), málo spánku, občasné porušení zásad správného psího jídelníčku (tzv. drobná dietní chyba) a k tomu stále věk nakloněný křivým nožkám a životu na vysokém zadku.

Hned na začátku ledna opět začala bojkotovat schody průzorovky dolů, a ani nahoru se nehrnula nadšeně. A tak, aby se páník nestrhal, zařídili jsme si "polní" ležení dole - v naší minitelevizí místnosti se roztáhlo kanapátko pro hosty... A já s Betkou začala sídlit dole.

Ale v pátek 5. ledna se děvence začala na dlažbě rozjíždět tlapátka, několikrát se nacápla jak předložka a i při chůzi venku vytáčela obě zadní packy. A tak jsme večer raději zaskočili na veterinu, protože se dá leccos snadno podcenit, ale špatně se to pak spravuje.

Paní doktorka pochválila Betce kondici (opět zabodoval lesklý kožíšek), nohy zhodnotila jako běžně odpovídající plemeni a věku… kladně zhodnotila to, že nemáme tzv. prošláplé tlapky. Ale rozumně ji nechtěla píchnout minerály bez krevního rozboru (protože vápník dotujeme ve formě potravinového doplňku).

A tak v úterý nastala akce - daruj krev… Nebyl to takový problém, Beta byla celkem hodná. Požádali jsme o širší rozbor krve než jen poměr minerálů, protože naše holčička již od miminkovského věku občas trpí mírným hlenovitým výtokem (a všichni, se kterými jsme to konzultovali, doporučovali počkat, jak se stav upraví po prvním hárání). Z rozboru krve vyšel Ca i P v normě, i jejich vzájemný poměr nebyl tak špatný. Zato nás překvapil mírný zánět v těle…

Po konzultaci s dogáckým panem doktorem jsme změnili granule - z hodně výživných štěněcích na trošku "hladovější" dospělácké, ponechali vápník a nasadili jsme na týden biseptol. Také nám bylo doporučeno držet Kosatku pokud možno v klidu. A tato léčba přinesla svoje ovoce.

Během týdne přestala vytáčet tlapátka, přestala šmajdat zadkem, vrátila se jí radost z pohybu a tak jsme konečně začali prodlužovat procházky. Kupodivu nezapomněla poslouchat, pokračovala ve svém klackovacím období, tj. bez klacku v hubě ani krok (pokud není klacek, ihned přikusuje do tlamajzny můj rukáv nebo rovnou ruku…). Také na žulovou skalku umí vyšplhat a moc dobře si pamatuje, že na vrcholku je prohlubeň, ve které se drží voda - příjemný psí bufet.

V tomto zdravém mezidobí nás navštívil větříček Kirill. Beta byla nadšená. Nechtěla domů ze zahrady, lovila letící větve, listí, houpala se na větvích divoce tančících borovic… Lítala ve vichru, uši jí vlály a pokud byla zahnána domů, nehla se ode dveří. Když nám pod okny padly tři vzrostlé stromy, chtěla jít hasičům na pomoc. Zírala u plotu, jak největší drbna z okolí. Ani se nestihla vyvenčit, a ve větrné noci doplněné bouřkou a silným krupobitím jsme musely ven (to už jsme se jen v těch kroupách brodily) - a to se jí už dlouho nestalo.

Ale radost z kosatky dravé a zdravé nám dlouho nevydržela. V neděli 21.1. odmítala jakékoliv jídlo, jakoukoliv zábavu, pohyb. Chtěla jen ležet. Bylo jasné, že to není normální stav. Večer už nereagovala ani na zavolání, ani na dotek… Rázem se vynořila vzpomínka na nehybného Xerdu, umírajícího nám v náručí. Teploměr ukázal 40,2 a tak jsme vyrušili veterináře z nedělního klidu. Rozbor moče byl v pořádku, Beta dostala injekce na sražení horečky a antibiotika, že prý je hodně viróz, a že můžeme čekat průjem i s krví a zvracení.

V pondělí sice 2x zvracela, ale jinak se tvářila rozhodně živěji, a tak na večerní návštěvu veteriny jsem šla s klidem. A pan doktor mě úplně vyděsil teorií ucpaného zažívacího traktu, protože Betka průjem nedostala, a ani zvracení nebylo nijak hrozivé - tudíž viróza neměla charakteristický průběh (asi jsme její nástup zbrzdili biseptolem, který dojedla těsně před tím). Ale v úterý se zase tvářila o kousek zdravěji, a hlavně se venčila - tudíž byla průchodnost traktu potvrzena. Ale průjmu jsme stejně neunikli…. Dostavil se až ve čtvrtek, i s tou krvavou komplikací. A snad to už byla tečka za touto chorobou.

Protože pochopitelně měla dietu, nedostávala minerály ani kloubní doplňky a také dvoudenní horečka se na ní podepsala, začaly se jí opět trochu víc rozjíždět zadní ixky….A ani to řádění ve sněhu jim teď nepřidává. Ale to se snad rychle srovná návratem na běžný stravovací režim.

Co mě překvapilo nejvíc při návštěvách veteriny? Hlavně tvrzení obou lékařů, jak je dobře, že chodíme včas. Prý je běžné, že lidé přijdou se štěnětem molosa, až když opravdu nemůže stát na zcela křivých nohách, nebo s tvrzením, že pes už tři dny jen leží v boudě a nežere. To nějak nechápu, to jsme raději za paničku hysterku…

V rámci klidového režimu (a mé dovolené - psí ošetřovačky) jsem začala fotit ptáčky na krmítku. No a Beta mi to kazí. Nechápe, kam zírám, a tak si sedne těsně ke dveřím u krmítka, opře čumák o sklo a zírá taky. A já se ani nedivím, že se ptáčkům do záběru nechce…

Na počátku našeho soužití s Betkou jsme čekali, kolik toho zničí. Opravdu byla moc hodná. Teď, když už by měla mít rozum, jsem přišla kvůli ní (a taky své hmotě) o hodinky. Česala jsme třásně u koberce a to Betku vždy rozveselí. Skočila mi na záda, já se tak nešťastně opřela o zem, že jsem si vlastním kloubem na zápěstí udělala z hodinek fašírku. Už mám nové, hezčí (Betko - dík).

Poslední novinkou tohoto měsíce je příchod zimy. Beta ve sněhu děsně řádí, hledá zachumelené klacky, hrabe, skáče, loví kouličky a štěká na malou sousedku, která se učí sjezdovat. Nejprve ignorovala hrablo na sníh, ale po pár dnech zjistila, že se dá lovit stejně dobře, jako hrábě či smeták….. a že páníci jsou z její pomoci také stejně nadšení.

Na závěr trocha rozměrů - Hmotnost na počátku měsíce byla 51 kg, vzhledem k nemoci nečekám, že by měla víc, než 55 kilo. Výška také moc neposkočila, žebrající u stolu - tudíž vyšponovaná má 76 cm v kohoutku.

Fotodokumentace je na www.drporkert.com/dogy v sekci Beta.