Už má několik nových zoubků, ale na našem okusování to nic nemění. Když tvrdě usne na zádech a vystrčí své bílé bříško, tak jí vylezou všechna žebra a vypadá jak podvyživená chudinka, kterou týrají hlady. Ale je pravda, že při prudkém růstu obříků se doporučuje spíše hubená postavička. Loužičky už jsou jen výjimečné, v noci nevstáváme, vydrží až do rána. Pyšná jsem na to, jak má lesklý kožíšek. Tolik k fyzičnu naší dorostenky.

Daleko větší sranda je s proměnou její osobnosti. Období strachu zmizelo v propadlišti dějin a naše čubinka se těší na každé cinknutí vodítka. Během pár zářijových týdnů vzrostla její kondice neuvěřitelným způsobem. Na začátku měsíce jí zmohlo hodinové lítání terénem, dnes snad odpadneme dřív my než ona. A zatímco dříve více méně pravidelně spala i přes den, nyní musí u všeho podstatného být. A je-li víkendové rušno, hravě zvládne celý den na tlapkách. Nevadí jí ani tma (to Aronka se potmě nehla od nás na metr).

V rámci socializace se jí snažíme protáhnout různým prostředím. Umí se chovat vzorně na fakultě, a umí i přežít nájezd katedry k nám na zahrádku na posezení u ohýnku. Na veterinu se snad i těší, rozhodně se neklepe v čekárně strachy (i když co návštěva, to nějaké očkování či přeočkování). Byla ve městě, snese přivázání před obchodem, někdy zkouší tence plakat. Nepřekvapí jí pracující těžká technika, jedoucí auta, tramvaj, cyklisti… Ale tyto aktivity raději testujeme na vodítku. Chůze na vodítku jí jde dobře, moc netáhne, snad jí to vydrží.

Větší srandu si zažila při socializaci s domácím zvířectvem. Už Xerdou prověřený ranč Malevil s poměrně velkou ZOO domácích i cizích zvířátek se jí moc líbil. Největším kamarádem se ukázal malý poník, kterému se hodil kamarád na pobíhání podle plotu a bylo mu jedno, že Beta nemá kopýtka. Dokonce mu Beta olizovala čumáček. Ale líbila se jí i prasátka, lamy, pštrosi, koně, oslíci, mýval a spousta dalších zvířátek chlupatých i opeřených. Nám se zase líbilo, že je zvědavá, divoká, zbrklá, ale rozhodně není ke zvířectvu (a ani lidem) agresivní. To se konec konců ukázalo i při příhodě s malými koťátky.

Taky jsme navštívili libereckou výstavu psů. A je snad všem jasné, že vítězem celé výstavy se stala doga. Tedy ne Betka (i když byla nesmírně obdivovanou krasavicí), ale žlutý Albi Irvin Natinor. A zase se ukázalo, že není nad psí kamarády. Řádila se dvěma fenečkami tosa-inu tak, že měli víc diváků, než některé výstavní kruhy.

Ale také je pravdou, že když vidí pejska (na pohlaví a velikosti a věku nezáleží), tak přestává slyšet. Chce se honit a prát a okusovat a nechápe, že ne všichni páníci ani pejsci nejsou na její pazoury zvědaví…a že by mohla třeba i trošku poslouchat… Takže chodíme s očima na štopkách a snažíme se těmto útěkům předejít. A jak je doma žravá, tak venku si mlsů ani nevšimne a kousek sýra nechá upadnout klidně na zem (doma by odsunula i nábytek, aby se k němu dostala). Takže to s výcvikem nebude tak jednoduché.

Taky jsme jí obstarali na procházku "nerozbitného" kamaráda, obrovského dogáka hárlekýna - šampiona Marka Aurélia. Tak nadšenou Betu jsem už dlouho neviděla. On klusal lesem a četl psí poštu a ona tryskem kroužila kolem a snažila se ho lovit. Nezastavila se po celou dobu procházky i jeho návštěvy u nás. A on snášel její pozornost s absolutním klidem a obdivuhodnou trpělivostí.

Zatímco doma je divoká a skákání a kousání a přepadání ze zálohy nám moc nejde z repertoáru her odstranit, na procházkách je přece jen hodnější. A tak malé kamarádky (třeba sousedku Terezku) raději než na zahradu beru s sebou na procházku. Tam Terka může vést Betu na vodítku a spokojené jsou obě dvě.

Doma nám dokazuje svoji obratnost a šikovnost - umí vylézt na stůl, běžně si přisedne ke stolu na lavici, zkouší obhlížet linku, podá si a sežere banán i se slupkou, nebo rozečtený časopis rezolutně dočte… Donutí mě zavolat pozdě večer pro radu hodnému panu veterináři, co se spolknutou plyšovou myškou, aby ji ihned po položení sluchátka vychrchlala ze svých útrob zase mezi nás… No prostě je to naše milá malá pohodová sebevědomá kosatka dravá.

Nejdůležitější úkol pro další dny je přivolání a přivolání a zase přivolání. No a taky ty průzorové schody směrem dolů…..protože opravdu už ji za pár dní neunesu.