Doma mě rozmazlují, koupili nové povlečení aby se mi dobře spalo na polštáři své paničky. Jen trochu mě vyvedlo z míry, že poslední dobou se vše točilo kolem mé dcery Ketky a jejího vrhu. Stala jsem se babičkou. 

Bylo nás pět. Narodilo se pět chlapínků jorkšíráčků, zdravých kluků jako buků, to dokázala drobná Miniketka porodit, odkojit a vychovat. Vnoučkové dostali svá pracovní jména, Tonánek, Ronánek, Rockýsek, Ondra Hejma mladší a obřík Maxíček.

Počátky byly jen spaní a krmení, druhý měsíc však nastalo v panelákovém bytě rodeo. Hejno malých štěňátek bylo všude, pryč byly závazky, že jenom kuchyně a chodba. Nejvíc se malým černým štokrdličkám líbil maraton obývák, chodba, kuchyně a zpátky.

Do lidských ponožek se občas ochotně vpily malé a později větší loužičky, psi byli pod stolem, za gaučem, pod gaučem, na koberci, jen ve vlastním pelíšku se moc nezdržovali. Jejich vzorná máma se o ně pečlivě starala, ale ke konci domácího pobytu roztomilých synáčků ráda vyskočila na gauč a relaxovala bez savců dožadujících se mléka teploty psího těla.

Ale když panička řekla, ať jde kojit, sice se netvářila nadšeně, nicméně poslušně šla a všech pět malých piraní napojila. Bylo to moc veselé, tedy alespoň z pohledu nás, co jsme přijeli jen na návštěvu, a nemuseli prát, vařit kuře s rýží, stříhat drápečky a tak dále. 

Nakonec přišel s obavami očekávaný víkend a 4 kluci odjeli po vlastech českých. Noví páníčkové se líbili, snad všechno bude v pořádku. Poslední Maxík se sám radoval z prostoru, dováděl se svou mámou, ona prý lítala a aportovala plyšáka sobíčka jako za mlada.

Nakonec přijela i poslední rodina, Max se nacucal mléka až mu při pohybu vytékalo z tlamičky, dostal výslužku granulí, usmoleného medvěda s pachem jorčí rodiny a jel. Všichni to obrečeli.

Kluci, mějte se fajn, a někdy napište!

Vaše babička - Cindy.