Mám tam novou kamarádku - skoro jezevčici Kačenku. Je starší než já, ale moc hodná, a nechá se vybláznit, tak spolu unisono běháme a plašíme hraboše. Já bydlím v domě dole a Kačenka nahoře. Když chceme my holky jít spolu ven nebo se jenom tak navštívit, kníknu u dveří a slušně se zeptám její paničky: "Mohla by jít Kačka ven?"

Je to ode mě také tak trochu vypočítavé, protože u nich pravidelně dostávám maso, což mi doma moc nedávají, a přitom vědí, že ho přeci potřebuji. Potom jdeme ven, samy nebo s člověčím doprovodem. Teď v zimě mi oblékají svetřík, protože jsem nízko u země a mám holé bříško, tak abych prý nenastydla. Stejně se to ale stalo, zrovna minulý týden.

Najednou jsem celou noc kašlala, tak se lidi báli, a odvezli k doktorovi. Klepala jsem se jako osika, pan doktor říkal, že vibruji. Dostala jsem nějaké injekce a za dva dny jsem zase v pořádku, jen ještě nemám moc lítat venku. To nevadí, protože já jsem sice pejsek plavací, jednoznačně milovník vody, pravidlo však potvrzuje výjimka v podobě deště a mokré země.

To klepu nožičkami, vylezu za dům jen abych nebyla vidět, vytvořím loužičku a tryskám domů ke dveřím. Na procházku v dešti někdy také musím, ale bez vodítka, kterým mě ponižují, bych nevystrčila ani nos.

Musím se pochlubit - dostala jsem nový postroječek - vypolstrované kšíry, abych se pořád nedusila obojkem, protože mě nenaučili netáhnout na vodítku. Bude mi to v nich slušet až vysvitne sluníčko a vyrazíme na dlouhýše.

Vycházky máme pojmenované podle jejich délky. Takže krátkýš je jen nutné vyvenčení, třeba v šest hodin ráno když všichni musí do práce. Pak hlídám doma, spím v ložnici a když vyjde slunce, přejdu do pokojíčku na podlahu, kde se roztáhnu a opaluji.

Pak máme polodlouhýše. To je půlhodinová vycházka v okolí domu, kolem řeky většinou kombinovaná s jedním vlezem do řeky, popovídání si s kačenkami, labutěmi a jejich přesunem z břehu do vody.

Nejlepší z vycházek je dlouhýš. To vyrazíme na nějakou menší tůru v okolí nebo dojedeme autem na výchozí bod a uděláme okruh alespoň 2 hodiny. To je nejlepší, hlavně když se můžu koupat a vyvalovat ve chcíplých rybách. To se na mě pak všichni moc (jako) zlobí, krčí nosy cestou autem a dělají průvan.

Když mě pak vykoupou ve vaně šamponem, přírodní deodorant se mě pořád pěkně drží. Panička se mnou nechce spát na jednom polštáři a já se divím. Tuňáka z konzervy jí ona i já, tak proč takové štráchy se sušenou rybičkou?

Těšíme se na jaro. Budeme mít prý nový digitální fotoaparát, budu muset pózovat, ale co bych pro paničku neudělala, aby měla radost a dala mi nějakou zajímavou odměnu - to v neposlední řadě.

Mějte se hezky všichni pejskové a kočičky, ať jsou na vás lidé hodní a rozumějí vám.