Pravda, trošku nám povyrostla a už nepatří do kategorie malých nemotorných chlupatých kuliček, ale podle mého názoru, který je nepatrně zkreslen láskou téměř mateřskou, ještě pořád štěněčí je, a to na první pohled. Je stále velice přátelská, miluje lidi, pejsky a vůbec nevyvolává konflikty. Nemáme s ní zatím v tomhle smyslu žádnou negativní zkušenost.

Pokusím se vysvětlit, o co vlastně jde. Jdeme třeba na procházku na louku k řece. Nikde nikdo, asi netradiční nepejskařská dopolední hodina. Jaga běhá bez vodítka a drží se hodně blízko u mě a čte si něco v trávě. V dálce se objeví pejskař. Jakmile nás zmerčí, obhlédne situaci, okamžitě pochytá psa na šňůru a prchá pryč. Hm, asi pes protiva nebo háravá fenka, no to nic.

Za chvíli potkáme dalšího hafana. Jaga se zvesela vydá naproti, ale paní hned zavolá, ať si okamžitě chytnu TOHO PSA a s děsem v očích mizí v dáli. Co to?

Další paní s pejskem. Je to fešák, mladík, podobná váhová kategorie a začíná kolem Jagy juchat, akorát je zatím na šňůře, tak se začnou motat psi i vodítka dohromady. Ptám se, jestli by paní nemohla pejska na chvilku pustit, že by si trošku pohráli a rozplétám klubko. Ale kdepak to ani náhodou. Podívejte, ten váš ještě bude na nás vrčet, jo? No to teda opravdu ne, nashle. 

No je to fakt. Jaga opravdu vrčí a poštěkává, když by si strašně ráda hrála a zrovna to nejde. Obvykle s hlavou u země a zadkem trčícím k nebi provokuje protivníka. Tak tohle že je zlej pes? Vždyť má jen radost, že potkala kamarády. Nemůžu uvěřit, že to někdo chápe jinak. Ale už není komu to vysvětlit, protože paní je v tahu i se psem.

Nejvíc mě zaráží, že se teď vyrojila spousta parádních štěňat, ale zdá se, že majitelé k nim přistupují nějak zvláštně. Třeba paní s malou jezevčičí krasavicí. Odmala ji drží na vodítku a nedovolí jí jít k ostatním psům. Ptala jsem se proč. No ježišmarjá přeci proto, že by jí jezevčice hned vzala roha, a navíc ta naše je přece TAKY FENKA.

No je to fenka, a? Fenky se spolu vždycky perou, a to ona ji teda rozhodně učit nebude. V takových chvílích dochází veškeré argumenty, jen doufám, že fenečka nakonec opravdu nezačne být na psy zlá.

A tak se odvíjí většina našich místních procházek. Zděšené výrazy, pes v předstihu odchycen, odtažen pryč, i když by se často evidentně rád přátelil. Buď si to všechno vykládám špatně já, nebo prostě lidi nerozumí ani té nejzákladnější psí řeči. Znáte to taky?

Naštěstí pro nás existuje pořád dost hracích pejsků a rozumných páníčků, jak ostatně dokládá obrazová dokumentace.