Li 25.8.2006 8:56

Díky za komentáře

a je mi líto, že jsem tu nebyla

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 24.8.2006 20:53

Diky mila Lido ! Jezis, jak ja s tim budu jednou u Kance machrovat !!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka 24.8.2006 19:02

MaB, Evo!

Bohužel jsou takoví taky-chovatelé asi ve všech klubech Vím o "chovateli" kavalírů, který má v jedné té velké výstavní kleci šest i více psů - ti tam jsou namačkaní celý den, leží přes sebe a nemají tam ani vodu. Z důvěryhodného zdroje vím, že jim tu vodu nedává schválně dle hesla "kdo nepije, ten nečůrá" a je fakt, že jsem ho za celý den neviděla se psy ani jednou venku A pokud jeho pes ve své třídě nevyhraje, tak ho vztekle odvleče z kruhu a je schopen ho do té klece vyloženě nakopat zpátky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaB 24.8.2006 16:09

Opravdu trefný popis,

ale viděla jsem ještě jeden typ vystavovatelů, naštěstí na výstavy chodí málokdy  - myslí si, že oni jsou ti nejúžasnější a oni musí všechno vyhrát a když se jim to nepodaří, zlost si vylejou na chudákovi psovi. Třeba majitel flanderské bouvierky, který svojí čubinu po posuzování v kruhu nakopnul, protože se dobře nepředvedla - tak se ho bála, že se škrtila na výstavním vodítku metr od majitele a nechtěla běhat. To je jediná situace, kdy na výstavě dostanu opravdu vztek  Na výstavy jezdím ráda, ale jenom okukovat a držet palce, když mám vystavovat, mívám už od rána křeče v břiše, přitom přijdeme na řadu vždycky až odpoledne poslední.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Eva 24.8.2006 15:30

Výstavy

No já jich taky pár absolovovala. První s Enčou byla plná nadějí. Hlavně když jsem viděla, že největšího favorita dovezli na výstavu neupraveného a teprve tam si ho nechali ostříhat i otrimovat ( což je nutné pro pěkný vzhled srsti udělat několik týdnů předem), ale bylo to zvíře od věhlasného chovatele, tak dostalo nejlepší posudek a vyhrálo. My byli V3, ale od výstav mě to odradilo. S každým dalším psem jsem pak jen uchovňovala. S Kačkou jsem si dělala velké naděje, protože to bylo mé štěně a navíc mi chovatelka  (i rozhodčí v jedné osobě) potvrdila, že je moc pěkná. Bohužel prý měla vbočené přední nohy, tak jen VD. A Chelsea? Tu mi dovezli ze Slovenska a já teprve doma zjistila, že má zálomek na ocase (neuchovnitelná vada). Musím ale říci, že mi to v pravdě nevadí. Opravdu mezi našimi vystavovateli byla vždy taková rivalita a namyšlenost, že mi to zkazilo veškeré chutě do "boje". Proto už jsem i přemýšlela o jiném plemeni, kde jsou lidé normálnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 24.8.2006 14:20

a co MISSKY

JoVo, vždyť takové soutěe máme taky, co všechny ty  Missky a dnes už i "Missáci", známe míry, posuzuje se krása, jak kobyly na trhu. Děvčata se na sebe na pódiu usmívají, ale v zákulisí to asi bude zajímavé. Kamarádky na život a na smrt z nich většinou nejsou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 24.8.2006 13:24

Lídošku, to je ale mazec!

Teda ta písmenka myslím Já rozhodně nejsem výstavní typ (hahaha, ta čeština je ale krásná!), ale zjišťuji ve Tvém podání, že to může mít i půvab a že to může i být sranda.

Děkuju, ještrě se k Tvému článku časem vrátím, tento týden nestíhám vůbec nic a začínám mít Zvířetníkový absťák!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kaštan 24.8.2006 12:56

Je to až vzadu u Medvídka... Tak jsem se nacpala s příspěvkem dopředu :)))

No kdyby ty chudáky psy jen stříhali, tupírovali a lakovali. Žiju v Německu a každou neděli tady dávají v televizi úžasný reportáže ze světa zvířat, chovatelů, veterinářů... Minule jsem u toho seděla jak opařená, protože ukazovali psí salon, kdy ty chudáky pudlíky OBARVOVALI, takže pes pak vypadal jak cukrová vata, jeden zmučeneček byl dokonce různovarevnej!!! Málem mě z toho kleplo. Ale když jsem viděla typy lidí, co tam nechávaj svý psy takhle zprznit, ani jsem se pak nedivila. Měli by je zavírat rovou na uzavřená oddělení ústavů pro choromyslné

Ale abych nepsala jen o ošklivých věcech. Viděla jsem taky reportáž o psí hospodě - baru. Bylo to naprosto úžasný. Pro páníky neměli k zakousnutí prakticky nic, za to pro pejsky měli několik druhů vývarů, speciální psí dobroty pečené, smažené dušené, zákusky čerstvé i k nakoupení s sebou. Stálo za to vidět pejsky, jak dovnitř táhnou svoje pánečky a že to byli pejsci vychovaní. Při vstupu k barpultu ti větší se postavili na zadní a packy opřeli o pult a zdravili se s paní "hospodskou". Ta s nimi vlídně pohovořila, nabídla denní menu nebo to klasické, které je na kartě vždy.  Páník pak objednával podle lesku oka pejska při vyjmenování specialitek. Pejskům pak bylo servírovanáno v mističkách, malým na zem, větším na takový hezky prostřený soklík, aby nemuseli moc sklánět hlavu a neunavili se  Koukala jsem na to jak u vytržení a říkala si, že tuhle práci, tu bych chtěla dělat...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JoVo 24.8.2006 12:30

????????

Jó, jó u těch psíčků na výstavách je to jasné, ale jak by asi vypadala výstava člověků? A jaké skupiny by to byly

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanča 24.8.2006 12:21

Výstavy by mě docela bavily,

ale byli jsem jenom jednou, ve třídě dorostu. Jako jedinou přípravu jsme pečlivě nacvičili povel "Ukaž zoubky!" (to druhé jsme necvičili a prošlo to dobře). Tenkrát nám moc nepřálo počasí, lehce pršelo, takže se posuzovalo v pavilonu, kde byli bulíci dost natěsnaní a  dva psí soupeři těsně vedle nás se poprali, až jsem měla strach, abychom taky jednu neslízli, protože nebylo kam uniknout. Taky jsme viděli, jak jsou pejsci vylepšovaní, jedna majitelka tam svého bulíka silně pudrovala, aby jeho bílá srst byla ještě bělejší. Posuzovala nás paní Tichá, ta byla moc milá a příjemná a hodně nás povzbuzovala i do budoucna, jakože Alf vypadá, že určitě doroste na výbornou. Jenže pak si náš mazánek zlomil nohu a po operaci mu zůstala viditelná jizva, takže jsme usoudili, že ač nejde o vrozenou vadu, přesto by zřejmě neměl šanci na umístění. Takže teď jezdíme každý rok na výstavu do Litoměřic jenom na koukanou.

A ještě k posuzování - na plemeni bulteriéra se podílejí krom příměsi jiných plemen převážně teriéři a buldoci. Dodnes jsou bulíci lehčího - teriéřího typu a bulíci težší - buldočí. Jednu dobu rozhodčí výrazně preferovali ty těžší buldočí jedince, a protože u bulteriéra ve standardu není stanoven váhový limit, vyhrávali vyloženě mohutní až obtloustlí jedinci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. R. 24.8.2006 11:05

U nás to nevyšlo vlastně kvůli mně

Nazgúlové mají papíry a slušný původ, takže se předpokládalo, že na výstavy minimálně zajdem. Jenomže potom se ukázalo, že Kazanovi nevyrostly dva zuby (P3), což si ovšem vynahradil tím, že mohutně přerostl (Choďáci mají mít max. 25 kg a štíhlý Kazan má 35, nyní s 31 kg je hubený...:)). Zato má vynikající vyrovnanou povahu, skvěle hlídá, na cvičáku když nebyl za hvězdu, byl aspoň velmi dobrý. Jeho táta má služební výcvik a kdybych na to byla, Kazan by to zvládnul taky. Jenže na výstavy nemůže a do chovu také ne. S Daníkem jsme šli na svod až skoro ve 14 měsících, protoře byl jako osmé štěně dlouho podměrečný. Čekání se vyplatilo, Daník měl skvělé výsledky (jen dvě jedničky za míru zabarvení znaků) a chovatelka (mj. poradkyně chovu) mi říkala, že máme velké šance uspět na výstavách. Jenže - v té době byl Daník jednoduše vlk. Utíkal pořád a jakýmkoliv způsobem, poprvé ve 3 měsících. Výlet na 3-4 hodiny nebyl žádný problém, byl neuvěřitelně nespolehlivý a na cvičáku byl při veškeré snaze chvílemi pro smích chvílemi pro ostudu. Ve vztahu k lidem byl submisivní až plachý, rozhodně nehlídal a jediné co plnil na jedničku, bylo skvělé kamarádství s Markem. Bývala jsem z něj někdy opravdu zoufalá a zapřísahala jsem se, že něco takového by se opravdu množit nemělo. Od té doby se dost vylepšil, ale přestože je pořád velmi krásný pes, rozhodně nemá sklony být pracovní. A jsem přesvědčená, že tohle se musí brát v úvahu, jinak čistokrevný chov nemá smysl. Takže když nemůžu uchovnit Kazana, kvůli Daníkovi jsem se do toho nehnala. Obávám se, že i jinak bych patřila do Lídiny kategorie č. 2  Abych předešla nedorozumnění - mám Daníka velmi ráda a jsem šťastná, že ho máme. Ale každý nebydlí na vesnici daleko od silnic a co by dělali se štěňaty s nevyléčitelným sklonem k toulání?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ri 24.8.2006 10:31

No jo,

našeho pánečka (a kupodovu i dětičky začínají ), výstavy ohromně baví. Máme dalmatinici podměrečnou a skoro vždycky VD ale jinak "exteriérově bezvadnou" a je hrozná psina pozorovat rozhodčího, jak se snaží najít "ještě něco". Ale páníci neztrácejí naději. Já vždycky koukám na ostatní pejsky a trpím, když jsou ti naši v kruhu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jiný Honza 24.8.2006 10:29

Díky, Lidošku

Člověk už zapomíná (a co si budeme povídat, občas se i něco mění). S Niki (dalmatinka, hnědě tečkovaná) jsme absolvovali několik výstav - počátek 80. let. Byli  tam fantastičtí lidé 3. typu - nadšenci, klidně mi (úplně cizímu člověku) půjčili výstavní vodítku (nesmyslný předmět), aby moje psinda vynikla. A ona se uměla předvést. Pak nám ještě gratulovali. Zrovna tak si pamatuji pána - přišel v hnědobílé kombinaci, kravatu bílou s hnědými puntíky, prostě se předvedl. Jenže pejsek byl chudozubý. Pán smutně pokýval hlavou, pohladil psindu a pravil nezapomenutelnou větu: "To je jedno, pro nás jsi stejně ta nejkrásnější." Pak všem pogratuloval a nejvíc tleskal, prostě nadšenec. Vše skončilo jedem v mléce - prý likvidace toulavých koček na Černé louce v Ostravě, kožní problémy, potíže s ledvinami... I tak se dožila krásných 15 let.

Druhá zkušenost je z konce let 90. Hovík, černá fena s pálením. Zbarvení a figura přesně po otci. Koketovali jsme s uchovněním. Na první výstavě (Brno, vzpomínáš Lidošku?) - Dobrá. No budiž, hýbat se neuměla, my taky ne. Pak následoval Zlín a těžký šok. Tatínek vyhrál veterány a to, co bylo jeho předností, byl u nás zápor. Opakovaně jsem se ptal rozhodčího, jestli to myslí vážně (asi se kapánek naštval). Nám to ale nevadilo, naše Filinka je šikulka, dnes je jí 9,5 roku, je kastrovaná (žije jen díky tomu - zánět), dokud jí to klouby dovolily, běhala agility a pořád je šéfkou celé smečky, vychovala vlastně 2 štěňata, 1 kotě a 2 děti. 8-))) Takže zasloužilá šampiónka rodinného života. A oficiální tituly? Kvůli těm ať se pudlíčkáři klidně fackují dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

JanaBa 24.8.2006 10:20

Uplne mimo misu - pro lid kocici

Potrebuji radu. Nas kocour prestal zrat. Aby do sebe neco dostal, kupovala jsem kazdy den jine konzervy, ze kterych laskave neco ujedl pri otevreni, ale pak ani nahodou. Granule ignoroval uplne. Posleze navsteva veterinare, diagnoza zvetsene srdce,( ja se z toho zblaznim, pes to ma taky!), pilulky, nova dieta (uz predtim dostaval dietni granule kvuli jatrum). Pilulky pomohly temer okamzite, radostne jsme sledovali jak kocourek papa, ale uz si to mrcha zase rozmyslel. Pisu umyslne mrcha, protoze kdyz manzel zacal truchlive kyvat hlavou, ze chlupatec uz asi umre a oba na mne hledeli jak na vraha, vstala jsem od sve vlastni vecere, nahodila auto a uhanela koupit rybi file. Kocour zacal jancit uz pri vareni a kdyz jsem to davala do misky, sezral mi skoro ruku. Abych to zkratila, sezral pulku balicku najednou. Rano sezral druhou s tim, ze je jednou nemocnej kocour, tak at se starame.

A ted proc to pisu. Myslim si, ze ho nemuzu krmit jen rybou. Tam asi nejsou vsechny ty potvory vitaminy a mineraly o kterych si v dnesni dobe myslime, ze bez nich nemame sanci na preziti. Vi nekdo, co se kockam predklada misto konzerv a granuli, aby to bylo jakz takz vybalancovano? Budu vdecna za kazdy tip - jinak mezi tema dvema nepreziju ja. Jeste ze mam psa - ten zblajzne vsechno a neprotestuje ani proti dietnim granulim. Diky predem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek