29.9.2022 | Svátek má Michal


PSI: Já mám doma CACIBa - kdo ví, co to znamená?

24.8.2006 22:02

Pokud vám někdo večer před výstavou řekne, že netouží po vítězství, že si nežmoulá svůj vítězný sen, pak je buď k sobě neupřímný, anebo vám normálně kecá. Výstavní harcovníky můžeme rozdělit do tří skupin:

Ti první jsou přesvědčeni o dokonalosti svého psa. Něco tak krásného svět ještě nenosil, je jedním slovem úžasný. Když pak nevyhrají, mají přinejmenším zkažený celý den, z rozhodčího udělají totálního troubu a blbce a podplatitelného ignoranta, vítězný pes je podle nich příšerná hajtra, a nechápou kam dal rozhodčí oči. Na světové výstavě v Brně jsem na vlastní oči viděla po rozdání titulů v kruhu pudlů, že si majitelé místo pogratulování nafackovali. Rozhodčí z kruhu velmi nápadně zmizel. Při opakovaném neúspěchu dokážou tito "výstavníci" psa i prodat. Dráčkové

Druhou skupinku tvoří náhodní vystavovatelé, nebo takoví, kteří potřebujou absolvovat výstavu kvůli následnému zařazení psa do chovu. Přijedou, vystaví, zjistí že je to nebaví a tím pro ně výstavy končí.

Doufám, že nejsilnější zastoupení mají lidé, kteří po vítězství samozřejmě touží, ale moc dobře vědí, že jejich pejsek není dokonalost sama. A tak se takový majitel z případného vítězství velmi raduje a skáče radostí jak gumový. Pokud nevyhraje, vítězi pogratuluje, ocení kvality jiných psů, a určité zklamání se rozptýlí radostí ze setkání s dalšími výstavními blázny a s kamarády, na které se večer před výstavou také těšil.

Samotní pejsci berou výstavu jako normální akci se svým páníčkem, i když je páníček na začátku poněkud roztřesený a více nervózní. Jsou ale výjimky. Znala jsem jednoho pudlíka, kterého výstavy vyloženě bavily, v kruhu se nosil jako modelka, rozdával úsměvy na všechny strany. Ale běda když nevyhrál! On to poznal, už v kruhu mu šel ocásek dolů, a pak zalezl pod lavičku, s nikým nechtěl mluvit. I když jsem si za ním vlezla a nabízela mu jeho milované lentilky (které jindy po vítězství sežral i s krabičkou), tak teď je odmítnul, a celým svým tělíčkem dával najevo jak je nešťastný a pokořený a ublížený a jak trpí. Jeho panička byla pohodář a z jeho chování měla legraci.

Opakem je moje Boominka. Ta vždy na výstavě ztuhla, nic ji nezajímalo, nic ji nezaujalo, tahala jsem ji za sebou jako kozu a kamarádi mi doporučovali, ať si ji dám na kolečka, že se míň nadřu. V samotném kruhu na povel běhala - co jí nakonec zbývalo, a mělo to tu výhodu, že se dala skvěle narovnat do výstavního postoje. Kdybych jí dala tlapku za hlavu, stála by tak. Tleskající rozhodčí ji nezajímal, pískací balónek v jeho rukou také ne. Když se rozhodčí snažil o to, aby se na něj podívala, pak jsem musela Boomince sama otočit hlavu rukama, aby to vypadalo, že na rozhodčího kouká. Ale tak, to jsou extrémy.

Výstavy jsou různé: oblastní, speciální, klubové, národní, mezinárodní, evropské, světové. Vás zajímalo, co je to CAJC, CAC, CACIB, BOB, NV, KV, VSP, JCh, CH a ICh :)) Takže tu je malý průvodce:

Na každé výstavě je pro každé plemeno otevřeno několik tříd. Jako první se vystavují psi, po nich jdou do kruhu fenky.

Na výstavách klubových a speciálních bývá vypsána třída štěňat. Je určena pro miminka od tří do šesti měsíců a zadává se v ní známka: Velmi nadějný - "VN" a Nadějný - "N". K tomu se zadává pořadí, takže například to nejhezčí štěně získává "VN1", druhé "VN2", další "VN3", čtvrté "N4", ostatní "N". Pořadí se zadává do čísla 4. Pohled na tuto třídu je miloučký, divácky oblíbený. Další třídou je třída dorostu, která je však vypsána už na všech typech výstav. Tato třída je pro pejsky a fenky ve věku od šesti do devíti měsíců, známky jsou jako u štěňat.

Pak následuje třída mladých, mezitřída, třída otevřená, třída vítězů nebo šampionů, a třída veteránů. Pejsek se může přihlásit jen do jedné třídy (podle věku, výstavní úspěšnosti, a také záleží na taktice, někdy i slušnosti vystavovatele).

Z mého pohledu je "nejnevyzpytatelnější" třída mladých. Je vypsána pro jedince ve věku od 9 do 18 měsíců. U velkých a obřích plemen je toto rozpětí veliké. Devítiměsíční kavkazáček je samá noha, sem tam ještě přestavěný, vysoký zadek a malá hlava, zatímco pes v osmnácti měsících je už nadělaný a srovnaný, i když ani toto není vždy pravidlem.

Ale stálí výstavníci to moc dobře vědí a mají možnost od stáří patnácti měsíců s pejskem nastoupit do mezitřídy, která je omezena horní věkovou hranicí dva roky, nebo pak do třídy otevřené, která je už pro všechny dospělé psy. Výjimka může být v případě, že majiteli chybí poslední titul pro získání titulu vyššího, o čemž si povíme dále.

Co se po pejskovi v kruhu chce, kromě toho aby byl krásný? Musí mít alespoň základní poslušnost, aby pánečkovi dobře běhal u nohy, aby se nechal postavit do výstavního postoje - to znamená, že musí stát nejlépe napjatě a se zdviženou hlavou, nohy mít tak od sebe, aby vynikly šířka hrudníku, zaúhlení zadních nohou, rovný hřbet a prostě všechno to, co standard požaduje. Proto se také bohužel často setkáváme s tím, že za kruhem na psa povykují členové rodiny a pískají hračkami, aby na sebe upoutali pozornost psa. Rozhodčí v kruhu kontroluje počet zubů - na to musí být pejsek připravený. Boj se psem a neukázání zubů může vést i k diskvalifikaci. Pes kluk si musí také nechat zkontrolovat počet varlat:))

V reálu to vypadá tak, že až na mě vyjde řada, vstoupím s pejskem do výstavního kruhu. S kolegy se srovnáme podle startovních (katalogových) čísel, a již stavím psa do výstavního postoje. Rozhodčí všechny psy obejde, zkontroluje zuby a varlata, a dá pokyn k rozběhu. Pak následuje zastavení a pejsci chodí po jednom k rozhodčímu, předvádí se samostatně v pohybu, při zastavení musí stát v onom již zmíněném výstavním postoji. Ale v postoji by měli stát i ostatní psi v kruhu, protože rozhodčí posuzuje a porovnává všechny vystavované jedince, a jestliže majitel nechá svého psíka polehávat, může si hodnocení i pokazit.

Nutné je zmínit, že rozhodčí na výstavě posuzuje psa takového, jaký je teď a na tomto místě, ne jaký byl třeba před půl rokem! Takže se může klidně stát, že vysoce kvalitní pes, třeba již šampion, dostane známku "velmi dobrá", protože teď právě je totálně vylínalý nebo tlustý nebo hubený.

Ale abych se vrátila do kruhu. V okamžiku, kdy už má rozhodčí vyhotovené posudky na všechny psy ve třídě, nechá psy ještě proběhnout v kolečku, a rozhodne konečné známky, pořadí a část titulů. Známkuje se jako ve škole. Od výborné po dostatečnou, a přidává se pořadí pro první čtyři psy. Pes se známkou Výborný 1 - "V1" - může dostat v třídě mladých titul CAJC (= čekatel na titul juniorského šampióna), v ostatních třídách titul CAC (= čekatel na titul národního šampióna). Druhý pes v pořadí může dostat "V2" + Res. CAC (= tzv. reservní CAC, což v překladu znamená, že pokud by nebyl přítomen pes, který CAC získal, dostal by CACe tento druhý pes.

Po základním posouzení všech jedinců a rozdání CAJCů a CACů nastává "bitva" o tituly vyšší. Napřed do kruhu nastoupí všichni psi - kluci, kteří získali titul CAC, a ti soutěží o titul Vítěz - dle typu výstavy. Na národní výstavě se zápolí o titul Národní vítěz, na klubové výstavě o titul Klubový vítěz, na mezinárodní výstavě o titul CACIB (t.j. čekatel na titul interšampióna). Pak se koná "boj" o stejné tituly mezi nejlepšími fenkami.

Po rozdání těchto titulů vítězové v kruhu zůstanou, přidají se k nim nejlepší mladí - pes a fenka CAJC - a z nich rozhodčí vybere nejšťastnějšího jedince, který získá titul BOB - vítěz plemene.

Zde je stručné "shrnutí nejtučnějších výstavních kořistí":
CAJC - čekatelství Junior šampiona,
CAC - čekatelství šampiona ČR,
CACIB - čekatelství Interšampiona.

A k čemu všechny tyto CACy, CAJCy a CACIBy jsou dobré? Když se jich nastřádá vícero, obdrží pejsek titul šampióna (to je ten titul, o kterém vystavovatel spřádá své sny nejsladší):

- Juniorcšampion (JCh) - pejsek musí získat 3 x CAJC, nejméně od dvou rozhodčích a nejméně jedenkrát na mezinárodní výstavě. Jeden CAJC lze nahradit titulem CAC z mezitřídy.

- Šampion ČR (Ch ČR) - získá pejsek, který má 4x CAC, nejméně od dvou rozhodčích, nejméně na dvou mezinárodních výstavách a nejméně ve dvou výstavních sezónách. (Pokud je pes takový krasavec, že získá čtyři CACe v jednom roce, a každý od jiného rozhodčího, a všechny na výstavě mezinárodní - má smůlu, stejně musí další rok na výstavu další.)

- Interšampion (ICh) - CACIBy musí pejsek získat čtyři v jednom kalendářním roce a nejméně ve třech zemích.

A nakonec titul Veterán šampion (VCh): Ve třídě veteránů (pro psy starší než 8 let) se CACy neudělujou, na tento titul jsou potřeba známky "V1" (hodnocení = výborný, pořadí = první). Pokud pejsek získá ve třídě veteránů známku "V1" 3 x, nejméně od dvou rozhodčích a z toho aspoň 1 x na mezinárodní výstavě, získává titul Český veterán šampion. Jako například letos Dráček :))

Lída Švecová







KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !