To může být v jeho okolí jen muška malá a už se dekuje někam kde si myslí, že je před ní bezpečný. Ani nelení seběhnout z obýváku do přízemí do mé počítačové jeskyně, kde má také pelech. Ostatně když je zrovna větší teplo, tak tam je chladněji a pro něj příjemněji.

Ale to nevím jistě. Hustota much ve zdejším vzduchu se mění úměrně s jeho teplotou. A ta mrcha to asi velice dobře ví. Takže to asi bude tím, že v chladnějším vzduchu očekává méně hrozivě bzučících a někdy i píchajících oblud. Ovšem když tu v létě zafouká od západu suchý a horký vzduch z vnitrozemských pouští, tak to se nedá vystrčit ani špička čenichu.

Tento vítr je nejen horký a suchý, ale přifoukne i miliony much co na outbacku sedají na kravěnce, mršiny a jiné pro ně atraktivní pochoutky. Tedy čistotné přírodní mouchy, co si nesednou na ledajaký sajrajt, jako jejich příbuzné ve městech, potažmo v civilizaci bílého muže.

Ale vysvětlujte vyděšenýmu Ferdovi, že to jsou muchy čistotné a neškodné. Jednou to bzučí a tak pro jistotu se před tím někam uklidím, říká si Ferďas. Proto jsme také chodili na ranní procházky zanedlouho po rozbřesku, když tolik much nehrozí. Pak si lehl na svůj polštář na balkon, kde se kupodivu cítil před muchami bezpečný a vydržel tam celý den.

Asi před měsícem Ferďas začal odmítat i ten balkon a stal se z něj salónní pes. Dostat ho na zahradu aby se vyvenčil je malý porod. Obvykle tam někdo musí s ním jít. A to se rychle vyčurá, i když to z něj někdy teče jako z cisterny více jak minutu, a pak honem zpět do bezpečí baráku. To vše, i když v okolí nezabzučí ani jedna mucha. No ale mohla by, a za ten úlek to přece nestojí. S odmítáním balkonu se přidružilo i odmítání ranních procházek v buši.

Dumal jsem co s mrchou, která nechce ven. Přivázat mu na všecky čtyři tlapy kolečkové brusle a táhnout ho za sebou, to je příliš pracné, nehledě na to, že když se mu ven nechce, tak zalehne na břicho. To jedině ho celýho přivázat na skateboard. Ale problém vyřešil sám Ferda.

Protože trpím stařeckou nespavostí už od svých asi patnácti let, tak často po probuzení vstanu a jdu něco dělat na počítač. To u mě znamená mezi 2:30 a 5:00 ráno. Aspoň mám k tomu klid, hlavu čistou a mozek čerstvý. Tedy ty zbytky co tam ještě jsou. Ferďas v poslední době v tuto naprosto necivilizovanou hodinu zneklidněl a začal se dožadovat procházky. Potmě. Velice se mu to líbí!! Ve vzduchu daleko široko nezabzučí jediná moucha.

Pochopitelně, každá soudná moucha v tuto hodinu tvrdě spí zaslouženým spánkem spravedlivých. Navíc i po ulicích může Ferďas poletovat volně ložený, jsou lidu a autoprázdné. Zalíbilo se to té potvoře tak, že teď vycházíme na ranní procházky potmě před rozedněním a vracíme se, když se sluníčko klube nad obzor. Tedy v tuto roční dobu a při letním času co tu nyní vládne je odchod před pátou a vracíme se kolem půl sedmé.

Já si zvykám na noční vidění, cvičím si zrak za temna a je to rozhodně zdravější než čumět z necelého metru na počítačový monitor. Čokl, jakmile se začne v buši dnít, nabere kurs k domovu a dokluše až do domečku bez vodítka, kde si u dveří sedne a netrpělivě čeká, až dojdu a bude vpuštěn do jeho bezpečí.

Tam občas vzbudí paničku svým nehorázným řevem, když spatří na ulici někoho jít a nebo dokonce nějaké zvíře. Je pak náležitě umravněn a nahnán k počítači nebo i do garáže, kde má svůj noční pelech. Potom až do večera ven nemusí, i když je občas vyhozen na zahradu aby vypustil nadbytečné tekutiny. Sám by ale nešel, to by si nechal prasknout močák, mrcha jedna.

Takže z Ferdinanda se stal pes noční. Až se divím, jak dobře potmě vidí. Dokonce i po buši běhá jako za dne. Tedy lítá jak dělová koule. Jak to dělá, že si nesrazí raťafák, to nevím. Podezírám ho, že potmě vidí líp než náš kočičák Packa.