Mnohokrát jsem od zapálených pejskařů - majitelů více psů, slyšela, že jeden pes - jedna radost, víc psů - radosti dvojnásob. Že to člověk vlastně ani nepozná, že má o jednoho chlupatce v baráku víc. Stejně se musí chodit ven, stejně se kupuje psí žrádlo, chodí k veterináři na očkování atd.

Jenže, jak známo, věci se jeví z druhého břehu vždycky tak trochu jinak. Evidentní rozdíl od doby, co máme Bora, jsem pocítila prakticky ihned. Rozhodně to není zdravé a ekonomické. Tak zaprvé. Zaděláváme si na křečové žíly. Doma si totiž není kam sednout, protože všude už se někdo roztahuje nebo po usednutí hrozí obalení psí srstí.

Při snaze zamést podlahu se člověk dvakrát denně udusí směsí psích chlupů, prachu, psích chlupů, jemného písku, psích chlupů, barevných kousků bavlněného psího uzlu, psích chlupů, umělohmotných a papírových kousků čehosi, psích chlupů, vysušeného bahna a psích chlupů. Když se otevře lednička, zašustí igelitovým pytlíkem, cinkne nádobím nebo otevře skříň, kde jsou granule, za dvě pikosekundy se člověku pletou pod nohama psí nohy a zvyšuje se riziko úrazu. (Vašeho, ne psího).

Pokud se nedejbože rozhodnete najíst u stolu sedíc na rohové lavici, jste v tu ránu v obležení. Zdálky ani není vidět, že u stolu kromě psů někdo sedí. Je to drama. Jeden čumák na klíně, nebezpečně se blížící k talíři zespoda, druhý fifák, lišácky nasávající vůně přes rameno, cuká s mlasknutím směrem k přibližujícímu se příboru nesoucímu sousto (často přímo do psí tlamy). Když se radujete, že jste se vyhnuli jedné hubě nenažrané, druhá mezitím vybílila půl talíře. Od stolu tak odcházíte znechuceni, nervy nadranc, žaludeční vředy založeny. Po příchodu domů, jedno po jak dlouhé či spíš krátké nepřítomnosti, je člověk ožrán, oslintán, poskákán, podrásán a podupán a obrán o tašky s nákupem tak, že se vzpamatovává za mohutného psího jásotu v kaluži krve.

Venčení dvou psů na dvou vodítkách není možné. Zkusila jsem to jednou a ze dveří z domu na dvůr jsem vyletěla nadzvukovou rychlostí prakticky před jejich otevřením, načež jsem elegantně zabrzdila levým kolenem a hřbetem ruky o beton. (Procházce předcházel hluboký vnitřní monolog: "Mám si převlíknout ty nový džíny nebo nemám? Stejně jdeme jenom na čůrání, co by se mohlo stát, že…"). Oblečení už se nedělí na psí a nepsí. Už je jenom a jenom psí. Mám problémy s hlasivkami od jemného a citlivě dávkovaného usměrňování nevhodného chování psů. (Někde jsem si přečetla, že se má při výcviku psa pracovat s hlasem).

Krmení dvou psů je nádherný zážitek. Samozřejmostí jsou samostatné misky na granule a společná óbrmiska na vodu, která je kupodivu pořád prázdná (ale předsíní se brodíme po kolena ve vodě) a Jaga chodí pít zásadně vestoje z kuchyňského umyvadla, protože zjistila, že si tak přijde často na zbytky jídla. Tak dáváme pozor, aby tam nebyly jarové mydlinky. Postup krmení je následující: Otevřete potichoučku skříň. Za zadkem máte v mžiku slintající psy. Zavelíte sednout. Zavelíte sednout. Zavelíte sednout. Vzdáte to a soustředíte se na odměření správných porcí.

Nasypete první do jedné misky. Pes, který patří k misce dostává povel, že už může jíst. Začnou jíst oba. Odtrhnete psa, který k misce nepatří a rychle naplníte i druhou misku. Odtrhnete od ní prvního psa, který chtěl ochutnat, jestli kamarád nedostal něco lepšího. Asi ne, protože ten si pro změnu pochutnává na granulích v misce č. 1. Vyměníte psy. (Ha! Možná by bylo lepší totéž udělat s miskami, to si budu muset promyslet…) Oba psi nepředstavitelně hltají a ten menší dojídá, co většímu vylítlo z misky. Nevyhnutelně dochází k tomu, že jeden z nich skončí hltání dřív. Pokud je to Jaga, vrhne se na vedlejší nedojedenou misku a pomáhá ji dorazit. Při jídle nezná bratra.

Zcela nové se pro nás stalo i kakání. Vzácně se stane, že psi vykonávají na procházce velkou potřebu stereo. To potom šetříme naše lesy a využijeme jen jeden papírový sáček. Horší situace nastává, když kaká jen jeden pes. Druhý se většinou začne na vodítku nudit a tahá k nejbližšímu keříčku. Když začnete hovínko sbírat, tak jsou dvě možnosti. Buď s váma cukne v momentě, kdy nesete hovínko do sáčku, takže ono skončí na zemi, nebo se náhle a nečekaně umoudří a přestane tahat, čímž položí vodítko přímo do hovínka. A pokud je ve formě, tak poté opět zatáhne. Když ten exkrement konečně šťastně seberete a s úlevou vyhodíte do koše, začíná kadit druhý pes.

Fakt nechápu, jak si někdo může pořídit dva psy :)

www.strakac.estranky.cz