Jo a zásadně sami. Letos jsme podlehli kamarádovu naléhání a tak jsme zaplatili už v únoru Chorvatsko - Drvenik. Je pravda, že dostali od nás hodně varování, že když plánujeme dopředu dovolenou je hnusně a zima. Nevěřili. Ještě se smáli, že v Chorvatsku nezažili škaredé počasí a to tam jezdívají dvakrát za sezonu už 10 let. No dobrá.

Podmínkou byl ovšem pes. V cestovce: "Pes? Není problém." Tak jsme Bettku nechali na čipovat, vyřídili jí pas, ještě jsem si zjišťovala na veterině i internetu, jestli nepotřebujeme ještě nějaká další vyšetření, prostě, abychom si nezkomplikovali pobyt. Jedině na co jsem byla upozorněna, že musím dávat pozor na to, abychom si neodrovnali psa vedrem.

Vyrážíme, cesta je dlouhá, ale děti i pes jsou vzorečkoví. Z dodávky se vydělala prostřední lavice a všichni 4 miláčci tam mají léžung. Po incidentu na maďarských hranicích jsme psinu nacpali premedikací a to ještě jen 1/3 a chrněla až do místa dovolování se. S tím incidentem to nebylo tak zlé. Betty jen vynadala slovenskému vojákovi, co si dovoluje lézt do auta a budit ji a děťátka taky. A jedeme..., jedeme a ještě furt jedeme no a ještě kousek jedeme a zase jedeme. No ale teď už jsme fakt na místě.

Poslední instrukce zněly: "Já půjdu domluvit s domácím ubytování a ty vyhrbej plavky, vybalovat budeme až potom." "Jééé, mamíí, tatííí oni tady mají psa, hele to je zlaťák, no to je super Bettyšák bude mít kámoša"  Houby s octem zlatá rybko. Když paní  domácí zjistila, že je s námi pes, předvedla hysto(e)rický výstup, že psa do baráku ne, že jim nikdo nic neřekl, že má alergické dítě na psí srst a já nevím, co ještě.

Obvykle bývám klidná, ale teď se ve mně zvedl adrenalin (po 16 hodinách nonstop jízdy, ještěže jsme občas museli čůrat nebo vzít plyn a benzín) a začala jsem řádit. Jak si to představují, my to máme zaplaceno, i za psa jsme platili, tak ať nám vrátí peníze a my se pojedeme ubytovat jinam. Manžel se na mně koukal a pak mi říká " holka, ty bys tu premedikaci na uklidnění potřebovala taky." V cestovce o víkendu nikdo nebyl a majitel měl vypnutý mobil. Prekérka.

Během deseti minut přiběhl domácí, že nás ubytuje, ale ne tam kde to máme zajištěno, ale v druhém domě. Takže žádný výhled na moře, ale do dvora. Z obou stran rozestavěné baráky, uznávám stavba je ráj pro děti. Tak jsme vynosili věci a šli se koupat. A to taky bylo poslední koupání. Druhý den to bylo jen na procházku a pak se začalo mikinovat, teplákovat a takové ty jiné úžasnosti v zimě.

Kamarádi nám věří, že s námi plánovat dovolenou je problém. Ale na druhou stranu mé obavy, jak bude psina snášet vedra... Snášela je dobře, nejvyšší dosažená teplota byla 14°C. Ideální pro labinu ke koupání. Jinak Makarská byla v době našeho pobytu pod sněhem. Když domácí říkal, že tam sněží, tak jsme to brali jako nadsázku, ale jen do té doby, než jsme tam jeli na výlet.

Vše dopadlo dobře, až na tyto "drobnosti" to byla bezva dovolená. Pan domácí to trochu přestřelil s tím psem a tak nám nabídl, ještě v září náhradní pobyt zadarmo. On to sice zdůvodňoval počasím, ale tam kde jsme měli být ubytovaní původně, měl kamarády a ti přece nebudou koukat do dvora.  Mělo to velkou výhodu, že ten domek byl celý náš.

Měl 3 velké apartmány a my tam byly dvě rodiny. Tak ten třetí byl taková společenská místnost. Domů jsme dorazili v pohodě a rodina nás vítala opět slovy "Zase jste se jeli otužovat na dovolenou?"

Ještě P.S.: mořskou sůl psina snášela výborně, horší to bude v zimě. A ten hafan byl celou dobu zavřený v kotci, vůbec jsem si nevšimla, že by byl někdy na procházce