A odpoledne jsme vyrazili. Kurz Český ráj. Na klíně jsem měla mapu kempů a dirigovala jsem. Tady ne, tady nechtěj psy, tady ne, tady jejich moc, tady do tohoto nezajížděj, ten se mi nelíbí... až mu došla trpělivost, byla mi odebrána mapa. Mužíček jen tak přibližně píchl prstem a už odbočoval. Uplacírovali jsme se v kempu Eden u Jinolic.

Rybník, sprchy a co víc za sousedy má naše hafina holandského ridgeback a českého zlaťáka. Ještě vedle byli i dánští jozefčíci, ale ti měli zakázáno si s "velkými dětmi" hrát. Na Adžubu (nevím, jak se to píše, je to ze svahilštiny, a tak píšu foneticky) jsme přišli hned. Vylezla jsem z auta vypustila děti a psa ven a v ten moment jsem se ohnala po Bettyně, která mě šťouchala čumákem do zadku.

Pak mi došlo, že je to trochu výš, tak jsem se otočila a málem jsem pustila i do kalhot, za mnou pes jak vrata do stodoly a už se blížil jeho ryčící páníček a něco na něj holandsky řval (to nechápu, jak pes může rozumnět holandsky:-), to je strašná řeč). Dali jsme se s ním do řeči, že hafánka si přivezli ze Států, že tam je mají trochu větší než jsou ti evropští a hlavně levnější, ale že to byla náhoda, šetřili dva roky na návštěvu ke kamarádům a když tam byli, tak objevili inzerát a tak si z dovolené přivezli psíčka.

A Bettka měla o zábavu postaráno, choval se k ní jak gentleman, nechal si líbit spoustu věcí, prostě Psí ráj. A vůbec Betty byla vstupenkou skoro ke všem srdcím. Večer jsme zašli na pivo, no já si dala dámský likér na 7. Kdo neví? (r u m í č e k) Bylo docela chladno a tam seděli pražáci, no a my moraváci, a oni taky měli psa, zlaťáčka, stejně starého jak ta naše, akorát ho neměli s sebou A tak jsme strávili prima večer u táboráku. Betce vyhovovalo písečné podloží a všude chystala pasti na mamuty, co kdyby se náhodou objevili.

Ráno jsme vyrazili prozkoumávat okolí, prolezli jsme Prachovské skály. Odpoledne vyrazili na Trosky a protože jsme měli ještě fůru času, tak jsme vyrazili do Dětenic, do středověké hospody. Volali jsme, ale napřed jestli nás tam pustí s třicetikilovým psím štěňátkem. Odpověď zněla, tu dal manžel na hlasitý odposlech: "To musíš, sedláku, dáme ji na rožeň , potvoru jednu chlupatou."

Takže v poho. Děti byly napnuté a první přivítání bylo: "Pozdrav pánbu sedláku, hej pachole (to bylo na mladýho, který zůstal stát s otevřenou pusou) hni s sebou, sedni a co budete žrát..." Je to ve sklepě, sláma na podlaze, Betce moc chutnala pak nám v noci v karavanu z nich udělala ještě dodatečný pozdrav z Dětenic. Jedině, co příště musíme počítat se středověkýma cenama. Odkulili jsme se k přibližovadlu a vyrazili do kempu.

Endy, zlatý retrívr, který si s Betty taky hrál, ale když tam zrovna nebyl Adžubo, se rozběhl od stanu k nám, když se zrovna Betty koupala. To co následovalo, se slovy nedá popsat, to se musí vidět. On ještě v roce a půl nebyl ve vodě a Betty když mu chtěla utéct, tak s rozběhem skočila do vody, Endy za ní na kraji se zarazil a kňoural, ať z toho mokré, hrozné věci vyleze ven, ještě by byla čistá.

Paní se asi zastyděla, vzala plavky, a že bude učit jejich psa plavat. Po kolínka do vody vlezl, když viděl, že by mu Betty zbaštila odměnu překonal se o kousek dál, ale to bylo vše. Tak ho paní vzala pod břicho, aby si vyzkoušel pár temp, Endy okamžitě začal plavat ke břehu a už ho do vody asi nikdy nikdo nedostane. Pak si ho odveleli do stanu. Betty zatím začala řádit s Adžubou. Endy, když to viděl chtěl taky, ale to neměl dělat. Adžubo ho vyprovodil od Betky velmi nepříjemným způsobem. Mírně ho kousl za lopatku a Endy už pak za Bettynou nešel, ale Bettyna za ním jo.

A tak proběhl večer. Ráno jsme se sbalili a vyrazili do Říčan se podívat na Kačenku. To je miminko německé dogy. Nakonec jsme se dohodli, že ještě chvilku s druhým hafanem počkáme a jeli jsme domů. Psina padla za vlast a kupodivu ani se nevzbudila, když jsme si chystali večeři, aby pomáhala...hlavně od jídla.