PSÍ DOVOLENÁ: Ohaři Rumíček a Tali v Lužkách (4)

Předchozí díl najdete zde.

Byl to báječnej výlet na sever. Moc, moc báječnej. Popojeli jsme kousek autem, zaparkovali a vyrazili. Myslím, že víc než slova budou asi mluvit tentokrát fotky. Nejdřív ty kravský. S bílejma kravičkama:A já si dokonce i natočila vídejo s kravím bučením, abych, až se budu někdy chovat jako kráva, si mohla pustit o čem to je 😀 Jsou tu tak krásný výhledy! A domky!

Začátek cesty byl po širší, pohodlný cestě, která končila tady, kde jsme pro vás s Rumíčkem vyfotili tu hádankovou žabku:

Pak už na nás čekala na dlouhou dobu takhle uzoulinká stezička, která vedla zpočátku kolem pastvin.

V jednom vhodným místě byla lavička a my si udělali pauzičku na sváču, kterou jsem nám vzala. Všem nám udělala radost. Po nějaké době nás cesta zavedla do lesa. Museli jsme projít kouzelnou bránou 🙂 Jo, trochu přeháním, nebo bychom museli být trpajzlíci, ale krásná je, že jo? A navíc kousek za ní začínal tak trochu pohádkový les.

Protože tohle bylo království potoků a potůčků. Zkrátka voda, kam se podíváš. Výlet podle ohařího gusta.

Touhle nádherou jsme došli až k našemu cíli – k Nejsevernějšímu bodu naší republiky:

Dali jsme si malou pauzičku a pak pokračovali kouzelným lesem dál. Abychom nesešli z cesty, o to se staral velitel výpravy:

I nadále bylo všude vodičky habakůk (kdo najde Talířovnu, získává bod):

Tady už se naše cesta chýlila ke konci, ještě jsme jen tak mimochodem našli jednu kešku a na konci cesty ještě útulnu.

To už jsme to měli k autu „za pár“ a jelo se dom. Se zastávkou na jídlo. Jeli jsme na jistotu – neboli k Babičce a pak už se jen pěkně válet.

Foto: Petra K. Videa z výletu si můžete prohlédnout na tomto odkazu. Osobní stránky autorky: www.zrzavec.com.cz