Předchozí díl najdete na tomto odkazu, kde najdete rovněž podrobnosti k vánoční kalendářové akcičce. A pohled z lidské strany na události popsané v dnešním článku najdete na tady tomhle odkazu.

Talinka (T):„Jo, tak konečně se tomu může řikat aspoň vzdáleně dovolená! Když mi konečně dovolej. Aspoň něco málo.“ Rumíček (R): „Jak vzdáleně? Sme na dovolený. A že nemáš dovolený šécko, za to si sama můžeš. Kdybys nebyla pometlo…“

T: „Gdo je u tebe pometlo, gdo je u tebe pometlo, drzáku drzej. Sem hodná, nejhodnější, pánčička to řikala.“ R: „Jehehééé, jehehéééé, škyt. No, jo, vyloženě nejhodnější z hodnejch, to víme. Pak ti škubne zas v lampárně a jaký sme byli. Čau Koněve, kde se tu bereš? Dete s náma?“

Koněv: „Jasný, že deme, vokážeme vám to tady. Co to tady řešíte?“ R: „Dovoleno či nedovoleno co komu jest, jehehéé!“

T: „A víš co, Rumouši, dej mi svátek, hlavně, že tobě tak dovolili si brát ty hračky, že jo. No nic, já se du tady ráchat do rybnika. Je tady rákosíčko, to mám ráda, tak si musim užít, že to mám dovolený. Než to pánika přejde.“

Pánik: „Tali! Poď ven z toho rákosí!“

T: „No a je to tady, jako bych to neřikala, dovolená prej…“

Pánik: „Tazzyno! Nerozhlížej se, kde sem, nedělej, že to nevíš, a nehledej mě v tom rybniku, tam budu asi těžko, mazej sem!“

R: „Jehehééé,škyt!“ T: „A no jo furt, pániku, dyk sem šla při břehu, musels mě slyšet. Du za pánčičkou.“

Rumíček u rybníka

Pánik: „Tályje, sem sem řikal.“ T: „Se zbláznim asi, ne?“

Pánik: „Tady pudeš!“ T: „Nepudu, du za pánčičkou!“

Pánik: „Tak ale už dost!“ T: „Ach jo, prej dovolená!“

R: „Jehehééé, vy ste lepčí než groteska s tim pánikem!“ T: „Počkej, smrade jeden… Už můžu, pániku…? Dík.“

Pánik: „Tazzy, pomalu jo?“ T: „Jasný! Na mě, se můžeš spolehnout! Uhni Rumouši, letim!“ R: „Jauvajs, ty slone!“

T: „Hele potůček, du do něj.“ R: „Já taky, to je paráda.“

Koněv: „Uhni, uhni, hází mi! MOJE šiška, moje šiška, moje šiška, moje šiška!“ T: „Seš už magor, nebo co? Co do mě strkáš!“ R: „Bacha na ni, vona je blásen!“

Koněv: „MOJE šiška, moje šiška moje šiška, MOJE ŘIKÁM!“ T: „Jauvajs, Koněve, ty spratku, to bolí, dej si na mě bacha, nebo tě taky cvaknu a skopu tě do hranatý kuličky!“ Koněv: „No to víš, že jo!“

R: „Hm, na tvým místě, Koněve, bych si dával bacha, já viděl Tali v akci, to se béš divit, až jí s tebou jednou dojde trpělivost.“

K: „No to víš, že jo… eh, fakt jako myslíš???“ R: „Nemyslim. Vim to.“

O něco později:

T: „Pomoooct, pomoooct! Strašidlo, strašidlo, utikejtééé!“ R: „Co blbneš? Jaký strašidlo?“ T: „Strašidlo, strašidlo, utikejte, utíkejte, zachraň se, gdo můžeš!“

Koněv: „Co dělá? Strašidlo? Kam utikejte? Mám klacek, přetáhnu ho klackem!“ T: „Strašidlo! Strašidlo hnusný jedno, dám ti do držky, ešivá vylezeš!!“

R: „Du tam!“ T: „Rumouši, Rumouši, nechoď tam, nechoď tam, sežere tě!“

R: „Jehehéé, hehehehehehééé, pomoooct!“ T: „Dyk to řikám, pomoooct!“

R: „Ale kulový pomoct! Já z tebe cípnu smíchy, jehehehehééé, žádný strašidlo, ty sama si strašidlo, di se tam podivat! Jehehehééé, škyt!“

T:??? „Ešivá mě to sežere… Strašidlo hnusný du ti dát do držky, ešivá vylezeš… pomoooct… tvl… to je pánik!! To neni strašidlo! Pááánik, pááánik je tooo, letim, páánik je to, já mám takovou radost, že mě to nesežralo!“

R: „Jehehéééhihihihíííškyt, pomoct. Pániku, tak to ti teda vyšlo, to zas byl majstrštyk, škoda kámo, žes to neviděl v přímým přenosu jako my. Jediný voko nezvostalo suchý, jak tu fšici řvali smíchy!“

Videozáznam celé události najdete na tomto odkazu

T: „No, abyste se nepotento, že jo. Já to nemohla vědět, když tam najednou byl strom s rukama a dělal na mě kejkle, že to neni strašidlo. Víte, jak mě to poděsilo? Taky byste byli poděšený. Ešče, že mě máte, komu byste se smáli, že jo. Du běhat a ty pániku, to máš u mně skovaný, počkej budeš pykat.“

O něco později:

R: „Hele hospoda! A hele, začíná pršet! To sme tu akorát!“

T: „Akorát, akorát, no akorát že nám zas nic nedovolej, ale… tendle pán, ten by vypadal, že by dovolil… Ahoj, pane, že ti nebude vadit, když se s tebou podělim vo tvoje jídlo… počkej… jen sem kousek popotáhnu ten stůl, co sem k němu uvázaná… kruci, někde se to zašprclo… jo tak, ne někde, pánčička zase… a nedovolí. ANI NA DOVOLENÝ NEDOVOLÍ! A ešče se škaredí. Fakt dovolená todleto.“

R: „A ešče na zemi abysme leželi. To Koněf se aspoň chová.“ Koněv: „Jaký si to uděláš, takový to máš, heh.“

T: „No tak konečně ta pizza, snad se teda podělej. Mňam a dobrou ji tu maji!“ R: „Jo, dobrou, jak řikala Dennyky. Tetkon si chvíli teda schrupnu a… to už se de? Zrovna sem se rozležel. Poďte ešče chvíli počkat.“

T: „Tak poď, ty uleželej, makáme… Žjooo, ty wogo, to je ceďák!“ R: „No, a kdybychom bejvali počkali, jak sem navrhoval já… byli bychom v suchu.“

Koněv: „Poďte, máme s paničkou tadykle zkratku, musíme hópnout přes ten rigol – dělejte, jede auto, no a sme v lese, tady tolik pršet nebude.“

R: „No to rozhodně, v lese prší dycky dvakrát. Nejdřív jak prší samo vo sobě a potom, jak leje voda ešče z listůch. No panečku, to byla prda shora todleto. A další. Buřina jak kráva!“

T: „A proto pánčička furt přidává. Jojo, tetkon se bojí vona, to se tentokrát nesměje. Mlčí a de jak chobot.“ R:„Robot, ty pako.“ T: „No, tak ten klidně taky, dyk se na ni podivej. Ale já se nesměju, jako vona prve mně, já ne.“

Koněv: „Hele a támdle, tam už bydlíme, tak to už máme kousek. A taky už nebouří, jen trochu prší.“

R: „Hupneme pak do auta a tradá do pelechu, už se celkem těšim.“ T: „Jo do pelechu, jo? Budeš zas postávat nad tim pytlem s hračkama, ty hračkáři!“ R: „Furt lepčí než postávat pod kuchyňskou linku a provozovat žebrotu.“

Koněv: „Tak se tady vesele hádejte dál a já du a si hupnu na postel a zachumlám se do peří, joj to už se těšim. Čus!“

Rumíček a Talinka: „Tak čus, třeba se ešče uvidíme a dobrou.“

Zakončení příště.