Neviditelný pes

ROZCESTNÍK: Sochy Michala Olšiaka

1.11.2017

Do cíle letošního dogtrekkingu Jednooký vlk na Velkém Dářku jsem dorazila v pátek ještě za světla, přede mnou volná sobota, spokojeně odpočívající pes. A protože mne už dříve zaujal zdejší neobvyklý rozcestník, začala jsem trochu pátrat – a tak jsem objevila sochy Michala Olšiaka.

Rozcestník Dařbucha, Velké Dářko

Vyhledala jsem si v mapách co šlo a v sobotu ráno jsem vyrazila. Díky objížďkám jsem najela 120 kilometrů, vyfotila hromadu soch – a po návratu domů zjistila, že zdaleka nebyly všechny. To už ale bylo téměř rozhodnuto, že letošní dovolená bude právě na Vysočině, takže jsem dohledala vše, co se dohledat dalo a zařadila sochy na seznam toho, co musíme vidět. Abych po návratu zjistila, že přímo v době naší dovolené byla odhalena další socha – tak až zase někdy pojedeme poblíž Sazomína...

Hraniční kámen, Žďár nad Sázavou

Většina těchto betonových soch je na Vysočině, ty jsme – až na tu nejnovější Kafku - objeli, několik je jich ale jinde v republice a určitě na ně budeme při svých toulkách myslet. Sochy se většinou vztahují k danému místu, i když někdy trochu skrytě – třeba Želva v Obyčtově upozorňuje na zdejší kostel, s půdorysem želvy, Strom v Poděšíně kopíruje znak obce, Čertův stolek odkazuje na místní pověst.

Čertův stolek, Chotěboř

Některé sochy zaujmou už z dálky, jiné jsme museli složitě hledat. Nejhorší byl Slon, ukrývající se na soukromém dvorku. Všechny sochy jsou obrovské – a odolné.

Houby, Fryšava

Na několika jsem zastihla lezoucí děti (měla jsem štěstí na slušné a chápající rodiče a pro focení mi dítka vždy ochotně na chvíli odveleli, děkuji!). No a pak jsem obcházela Zubra – a on má zezadu stupy! To se nedalo vzít jinak než jako pozvánka, takže ačkoliv po sochách jindy opravdu nelezu, Zubrovi jsem neodolala.

Zubr, Bystřice nad Pernštejnem

Asi nejlepší výčet všech betonových soch jsem objevila nikoliv na stránkách autora, ale na stránkách jeho rodného města, Žďáru nad Sázavou. Ve Žďáru je i galerie tohoto umělce. Každý rok tvoří Michal Olšiak sochy z písku v Lednici, k vidění jsou vždy téměř půl roku a určitě za vidění stojí.

Tak co, která je podle vás nejhezčí? Viděli jste nějakou?

Foto: Petrs01. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Petrs01 Neviditelný pes


zpět na článek