Knedlíkové hory je krásné české pojmenování alpského pohoří Nockberge.

To jsme si jednou chtěli užít babí léto v horách. Korutanský turistický web sliboval v září krásný podzim, ubytování ve vyšší nadmořské výšce znamenalo méně stoupání na výletění, ceny byly přívětivé mimosezónní... co víc si přát.

Ráno u klidného Falkertsee

Ubytovali jsme se o malého jezera Falkertsee. Domky kolem vody jsou na konci světa – silnice dál žádná nevede. V létě se sem jezdí za turistikou, v zimě na lyže. V polovině září tam nejezdí skoro nikdo :o) Většina hospůdek a penzionů zavřená, otevírací doby kratičké, pouliční osvětlení stávkovalo.

Vrcholek Falkertu je ve výšce 2308 metrů

Ticho, klid, po setmění tma tmoucí. Jen to počasí moc nespolupracovalo. Střídala se mlha s deštěm, sněhem, vichrem, sluníčko vidět byl skoro zázrak – ale to zase mrzlo a úžasně to všude klouzalo. Odjeli jsme přesně. Druhý den po našem odjezdu napadlo 15 centimetrů mokrého sněhu.

Night sviště neřeší, může být navolno

Výlet na 2308 metrů vysoký vrchol Falkertu byl úžasný. Svišti pískali (a mizeli ve svých úkrytech), ptáci ořešníci louskali šišky kosodřevin a jinak nikde nikdo. Night byl perfektní vysokohorský turista. Svišťů si vůbec nevšímal, držel se na stezníku – asi taky šetřil při stoupání každý krok.

Pohled zpátky - pěkný kopec jsme vylezli

Když se otevřel na hlavním hřebeni výhled do kraje oblých „knedlíků“ – byla to krása nesmírná. Mallnock, Klomnock, Pfannock, Steinnock, Schiestelnock a další nocky se předváděly střídavě na sluníčku a v rychle letících mracích. Foukalo, mrzlo. Pod nohama namrzlé kamení a sněhové návěje.

Pohled na další "Knedlíky" (Nocky)

Když jsme dorazili k vrcholovému kříži, foukalo tak strašně, že jsem i já vytáhla čelenku a rukavice. A rychle jsme zahájili sestup. Nejprve jsme chtěli seběhnout nejkratší cestou po sjezdovce – ale kombinace prudkého klesání a namrzlé zasněžené trávy nebyl nejlepší nápad. Takže hezky pomaleji delší stezkou.

Klouzalo to dolů hodně

Další výlety už tak krásné nebyly. Neb počasí se rozhodlo, že dost bylo sucha. Dvakrát jsme se pokusili zdolat ještě o dva metry vyšší sousední vrchol Rödresnock. Poprvé nás liják zahnal už po půlhodince stoupání.

A zase ta mlha a navíc déšť

Úplně promáchaní jsme se vraceli a cestou nás přepadl místní oprásklý kozlík. Žebral a Night mu vůbec nevadil. Nakonec odkráčel do jedné z místních hospůdek – a nemínil se nechat vyhnat, že venku leje...

Drzý kozlík

Při druhém pokusu jsme zvládli nejstrmější stoupání a dostali se až na hlavní hřeben. Night prokázal své schopnosti a hrál si na dokonalého jizerskohorského kamzíka. Překvapilo nás, jak zodpovědně zvažoval cestu, v nesnadných úsecích přemýšlel nad každým stupem.

Cesta na Rödresnock

Ale když byl vrchol téměř na dosah, přihnala se vánice. Setmělo se, mokrý sníh začal namrzat... a padlo rozhodnutí to otočit. Sestup proběhl hladce a dole, na prvním rovnějším místě psisko podlehlo nadšenému řádění. Po třech dnech náročných výletů, po výstupu a sestupu strmým terénem, zcela promáchaný... lítal, tryskal, házel si klacek. Inu, klidné rozvážné plemeno...

Počasí se prudce horší, fouká a sněžení houstne

Krásné počasí a výhledy cestou tam i zpátky – pokaždé jinou stranou Alp, tři výletové dny kolem Falkertsee – nachodili jsme toho opravdu hodně, čtyři noci v perfektně vybaveném dřevěném domku. Hezká tečka za létem – i když byla zasněžená...

Psisku voda v kožichu nevadí, řádí s klackem

Foto: Xerxovi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!