Kocouří zuby

Už v létě se mi zdálo, že náš stařičký kocour začíná být nějaký mrzutý, pelichavý, hubený, z tlamičky mu páchne.. No ano, zuby - pohroma huby! A tak jsme vyrazili na kliniku, tam kocoura pečlivě vyšetřili, zdali i v tomhle věku (bude mu letos 14) snese narkózu. Tedy krev, moč...

Už jste se někdy snažili chytit kocouří moč, máte-li k dispozici naštvaného kocoura pevných zásad, mezi něž patří základní heslo: Nikdy nevyhovím? Od pátečního rána do pondělka svou kálecí bednu nenavštívil, když tam nebyl kočkolit a chodil, mizera, očůrávat kytky! Nakonec jsme ho obelstili tak, že na kočkolit jsme nastražili igelit a jakmile si ulevil, hned jsem přiskočila s připravenou injekční stříkačkou!

Dobře to dopadlo, jednoho podvečera jsme si domů vezli kocoura bez zadních zubů na jedné straně, hromadu antibiotik a spoustu rad ohledně krmení, které bych shrnula do věty: Rozmazlujte ho vším, co mu chutná. A tak jsme poctivě cpali antibiotika a kuřecí masíčko, rybí masíčko, olejovčičky, šlehačku...

Dobře to dopadlo, dásně se vyhojily a dnes je to zas kocour jak bouchačka, tlusťoučký, s lesklým neopadavým kožíškem a několika novými zlozvyky. Když pak dcery uviděly účet z té veterinární kliniky, málem omdlely a svorně pravily: No mami! Za ty prachy - to by bylo koček! A značkovejch!

Brýle

Jedna moje kamarádka si k večeru usmyslela, že vypleje záhonek. Už se stmívalo a kámoška už taky není nejmladší, i vzala si brýle, aby na to viděla. Koš na plevel plný, kam s brýlemi? No na cestičku, aby je našla. Šla vysypat plevel, cestou se zapovídala se sousedkou, a když se vracela k záhonku, najednou křup, na něco šlápla. Chudák šneček, pravila... Dobrá zpráva pro milovníky zvířat: šnek to nebyl.

Pelíšky

Jiná kamarádka, typicky městský člověk znalý všech programů divadel a galerií, dostávající kopřivku při sezení na trávě a setkávající se s přírodou jen v klasické úpravě na talíři, má už třetím rokem kocoura. Začalo to tím, že ho na pár týdnů hlídala dceři... Teď má doma kočky už tři a večery tráví šitím kočičích pelechů pro aukční prodej na podporu kočičího útulku a domácích depozit. Když se setkáme, už se vůbec nic nedozvím o případných společných známých, zato přesně vím, jak to kočičí soužití vypadá. Shrnu to: pánem bytu je malinká kočička Mia, která oba kocoury ovládá lehkým a elegantním pohybem levé packy. Kdo by měl zájem o koupi kočičího pelíšku, tak nechť se podívá na: http://www.meow.kvalitne.cz/, http://meowmeow.rajce.idnes.cz/, http://meowmeow.rajce.idnes.cz/pro_kocky/

Packy

Zima je u nás, na vsi, parádní. Na sníh jsme tu zvyklí, i když i na naše poměry je ho trochu víc než dost. Naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, má zase svůj tradiční problém s kolenem zadní nohy a jakmile je víc jak 2-3 pod nulou, kulhá, nožka bolí a na postel abychom jí pomáhali.

Radila jsem se na veterině, a mimo jiné mi důrazně doporučili, aby čuba nespala v průvanu a na tvrdém, třeba na dlažbě. Cha - to nejtvrdší, na čem naše slečna spočine, je podlaha krytá kobercem. A tak zas pro změnu rozmazlujeme čubiznu a dbáme na to, aby vždycky měla své teplé místečko na gauči nebo v křesle a svůj molitanový pelíšek pečlivě přiražený pod topení.

Ráno chodíme s psím kamarádem Britem a jeho paničkou po zavátých polích, pracně jsme si vyšlapaly cestičky. Občas ouha, cestička je zavátá, takže pěkně ve tmě, v 6 ráno, zapadáme do hlubokého sněhu, láteříme a vůbec nechápeme, jak nám vloni mohlo vadit, že naše psí cestičky jsou zarostlé vysokou trávou! Ó jak se nám po té trávě už stýská...

S překvapením jsme zjistili, že naší čubizně neuvěřitelně vyrostly chlupy mezi polštářky na packách. Její tlapka vypadá zespoda jak pankáč, chlupy dosahují až před drápky, z prostředka tlapky vyrůstá pořádné číro. Toho jsme si zatím doma nikdy nevšimli. Myslíte, že to může být tou tuhou zimou? Předpokládám, že na jaře to zas vypelichá, ne?

*************************************************************************************************