(Víte, jak se dostane do postele pes, když někdo říkal, že pes do postele nikdy? Stačí jedna chřipka a z ní plynoucí nevelké nadšení paničky pro noční venčení.) A padla významná slova: "Pojď, jdeme ven za pejskama." A na to já slyším moc dobře! Hned jsem seděla u dveří a nechala si nandat obojek.

Venku na náměstí bylo liduprázdno a autoprázdno, a tak mi panička sundala vodítko se slovy: "Ale budeš hodná." Onehdy jsem se totiž snažila přesvědčit jednu starší paní, co šla z kostela, aby si se mnou hrála, a ona nechtěla a říkala, aby si mě panička odvedla. Tehdy mě panička popadla, odtáhla a hučela něco o otravných psech. Dneska ale žádná bábinka v dohledu nebyla, zato jsem v půli cesty ke kostelu zmerčila Olafa.

To je můj psí kamarád, kříženec border kolie. Jenže panička mě stopla v rozběhu a řekla mi, že snad jdu s ní, ne? Šilo to teda se mnou hrozně, ale nakonec to vyřešil Olaf, protože své paničce za mnou prostě zdrhnul. Sice jsme oba byli odchyceni, ale na velkých trávnících u kostela jsme si spolu bezva poběhali. Olaf pak cosi mlel o štěňatech, jenže paničky ho chytily a říkaly něco o znásilnění mladistvých.

Doma jsem pak vdechla granule se lžičkou konzervy - suché granule nežeru ani náhodou, ale s tou lžičkou masa mi v poslední době i chutnají. Pak jsem našla děsně zajímavý klacík na žvejkání. Za chvíli přišel páník a děsně řval cosi o psovi s modrou tlamou a kdo hodil na zem tu gelovou fixu? Vůbec nevím, o čem mluvil, ale ten klacík mi sebral.

Dopoledne jsem schrupla jen na chvíli, abych o něco nepřišla - v kuchyni se totiž pořád něco dělo! Páník pak nakládal kuřecí maso a nenápadně mi pár kousků hodil - mňam!

V poledne mi dali masíčko s rýží a nakrájenou syrovou mrkví a to teda fakt můžu. Nacpala jsem se, ale stejně jsem šla významně hledět ke stolu - co kdyby někomu něco spadlo? Nespadlo nic - jsou to krkavci - ale pak mi v kuchyni páník dal křupku z kuřete. Chvilku jsem ji honila v hale po koberci, ale nakonec jsem ji sežrala.

Panička s Kačkou odešly pryč a ven šel se mou Kuba s kámošem. Krásně jsme poběhali a já jsem padla na pelech a spala. Navečer panička s Kačkou dorazily a vzaly mě zase ven. Tam jsem se pokusila vylepšit život Bigině - patnáctileté čivavě, jenže ta je skoro slepá a hluchá, a taky Finovi. To je sedmiletý jezevčík a já bych chtěla, aby si se mnou hrál, jenže on je prý nějak kostrovaný? a hrát si nechce, jen čučí jak medvěd v zimě.

Večer po krmení mi česali uši - to nesnáším - a pak mi lili nějaký fujtajbl do očí. Říkali něco o indiánovi Rudé oko - tak toho neznám, ale až ho potkám, tak ho olíznu. Teď večer si dáme u televize nějakou mňamku, ale v těch starých bondovkách jeden na psa nenarazí, tak nevím, co na nich ty lidi vidí...

Borůvka v.t. (vlastní tlapkou), s pomocí Matyldy