Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Po delší nepřítomnosti jsem zase zavítala do ZVÍŘETNÍKU a mám fakt co číst a co dohánět. Ale tenhle příběh mne taky rozplakal, jako více těch, co reagovali. O to raději dneska jsem, že se mi povedlo umísti dobrým lidem zatoulanou kočičku, o kterou jsme se na chalupě se sousedy starali od vánoc do 8.ledna, kdy nám končila dovolená. Byla to opravdu kouzelná, mazlivá, neskutečně přítulná, chundelatá číča, černobílá, s neuvěřitelně výmluvným obličejíčkem, málokdy se vidí taková kočička. Buď ji někdo vyhodil nebo se ztratila, nevíme, ale byla zvyklá na lidi i na domácí prostředí, čistotná a nám jí s ubývající dovolenou bylo čím dál víc líto. Odjedeme, sice do kůlny může, ale bude tam sama a smutná, granule vydrží, za týden jsme tu zase zpátky, ale když ona byla tak milá. Takže to dopadlo tak, že soused si prodloužil o týden dovolenou a já jsem 2 nedělala nic jiného, než že jsem v Praze sháněla po známých a kamarádech novou kočičí rodinku. Sehnala. Maminka dívky, která je u mne zaměstnaná, si kočičku vzala. Zpočátku byly rozpaky na obou stranách, když ji nakládala do auta v krabici, číča si asi myslela, že je to její poslední hodinka, ale v průběhu cesty už ji měla v náručí, na klíně, za krkem a všude možně, čičina vrněla a broukala a dneska, po týdnu, jsou nejlepší kamarádky a maminka naší Jany je doslova blažená, že se nechala přemluvit. Tak mám takovou radost, že se zase něco dobrého povedlo. To jsem trochu odbočila, ale myslím, že je dobře se s Vámi ostatními podělit o svojí radost. A pište pište další příběhy!