Diskuse
PSI: Bolestivé ztráty
Bylo to někdy koncem padesátých let. Žil jsem se svými rodiči na venkově a tehdy bylo normální, že u každého domku byl pes. Pes musel být samozřejmě vlčák,protože se od něho očekávalo, že bude hlídat.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Kačer
18. 1. 2006 10:06
Fnuk...
tak jsem se tu také rozplakala. Milý Astere, pište dál. Píšete moc hezky a určitě napište o Vaší filoušce, ona si to určitě zaslouží. A jsem přesvědčená, že si Princ nemyslel, že jste to udělal Vy, věděl co se děje a alespoň to co v životě viděl naposledy jste byl Vy, jeho kamarád, a ne hlaveň pušky. :o((
0
0
možnosti
dalmatin
18. 1. 2006 9:43
Tedy já mám dnes smutný den,
schovávám se, aby mě kolegové neviděli, že brečím. A teď tohle.... Bude pode mnou loužička. Mám dvanáctiletého psa, který špatně vidí, ale jinak je zdravý a má radost ze života. A my z něho, je to kamarád a můj osobní bodyquard. Na mě se nesmí ani zvýšit hlas, okamžitě se postaví přede mě a naježí se. Představa, že už tady asi dlouho nebude, zvyšuje teď množství vody, které se mi valí z očí. Já jdu radši něco dělat..... A Vy pište, pište, Vaše příběhy jsou moc pěkné
0
0
možnosti
Fallowa
18. 1. 2006 9:13
Astere,
je to moc smutné,ale krásně napsané.Za svůj život jsem zažila dvakrát situaci,kdy bylo nutné,,uspání´´zvířete a já o tom musela rozhodnout - dodnes mě to trápí.Poprvé to byl náš kocour,který se na svých toulkách chytil do drátěného oka,políčeného na divoké králíky nebo zajíce.Bojoval o život-podařilo se mu drát ukroutit,dovlekl se domů a neměl už sílu ani vyskočit na okno.Bohužel si při tom rozerval krk,takže nemohl ani pít,ani jíst a veterinář řekl,že by se dlouho trápil,než by zemřel.Do dnes mě trápí,že dokázal ukroutit smrtící smyčku,přivlekl se k nám,abychom mu pomohli a my ho vzali k doktorovi,odkud se už nevrátil.Druhý případ byl můj první pes,kterému jsem z neznalosti dopřávala všechno,co chtěl a on hrozně ztloustl,z čehož si myslím že vznikla nemoc,kterou náš veterinář bohužel nepoznal a když na klinice v Brodu zjistili správnou diagnózu,bylo už pozdě.Ironií je,že náš veterinář prý byl na tuto nemoc(Kushingův syndrom)specialista...
0
0
možnosti
YGA
18. 1. 2006 9:47
Milá Fallowo,
pro kocoura jste udělala , co bylo ve Vašich silách. Koucourek si k Vám přišel pro pomoc a Vy jste mu pomohla, protože někdy je rychlá smrt milosrdnější než záchrana za každou cenu.
Teď si vzpomínám na našeho pejska Ríšu. Byl to krásný kříženec, rezavý a vypadal jako zmenšenina hladkosrstého ohaře. Velice jsme ho milovali. Jeho jediná chyba byla toulání (žili jsme v male vísce a tenkrát se psy na ulici vyskytovali celkem běžně - nebyly to bezdomovci, ale psi, co si jenom tak vyšli) a hlavně zálety. Ty se mu staly osudné - vběhl do otevřeného dvora, kde se hárala fenka a její majitel ho probodl vidlemi. Chudáček, ještě se dovlekl za naši zahradu a tam umřel. Nejhorší je , že jsme to zjistili až za dva dny - byli jsem na jeho vícedenní toulky zvyklí a takový konec nás nenapadl. Ještě teď se mi chce brečet, když si uvědomím, jak musel trpět než skonal.
0
0
možnosti
Hela S.
18. 1. 2006 8:42
:-(((
I já pamatuji dobu (a bylo to mnohem později než v padesátých letech), kdy se na vesnici utráceli psi tak, že se "sehnal myslivec" a jsem moc ráda, že je ta doba pryč. Příběh Prince je moc smutný, ale tak to tehdy bohužel chodilo (u nás v rodině naštěstí ne). Určitě napište příběh fily! Píšete krásně, i když občas smutně. Ale život nepíše jen veselé příběhy. Princ se určitě kouká a hřeje ho, že jste na něj nezapoměl ani po tak dlouhé době :-)
0
0
možnosti
Medvídek
18. 1. 2006 9:10
"a jsem moc ráda, že je ta doba pryč. "
Nu jak se to vezme. Mému tatínkovi zastřelili policajti fenu která bránila dům svých pánů před zlodějem. Je tedy fakt že mu způsobila těžké zranění - na jeho ošetření byla dokonce potřeba dezinfekce a flastr. 
Jinak ale pane autore, takovéhle horrory po ránu.... 
0
0
možnosti
Assol
18. 1. 2006 8:13
Milý autore článku,
četla jsem to už před šestou ráno a ještě ten příběh krutě bolí ... Vás musí bolet celý život .
Myslím si ale, dokonce jsem si jistá, že přestože Princ cítil zradu, URČITĚ VĚDĚL, ŽE NEPOCHÁZÍ OD VÁS !!!
0
0
možnosti
Bláža
18. 1. 2006 7:40
Milý Astere,
jste citlivý člověk se smyslem pro vyprávění. Určitě pište, já si Vaše články ráda přečtu.
Svět je sice plný neštěstí, ale takové o kterém píšete dokáže chytit za srdce. Pardon, končím, jdu si pro kapesník...
0
0
možnosti
Jana
18. 1. 2006 7:32
Napište
prosím o té file, je hrozné že někdo fenu vyždímá a pak ji vyhodí. Celé štěstí, že znám chovatele, kteří mají své psy rádi, kteří feny neždímají a dělají si starosti o všechna svá štěňata. Od jedné takové mám mé pudlíky a jsou z nás dobré kamarádky.
0
0
možnosti
Alča
18. 1. 2006 7:12
Moc dojemné vyprávění
Souhlasím, že pocit, že jsme (byť nechtěně) zavinili něčí smrt, je velmi frustrující.
Vaše povídání je moc milé a píšete opravdu hezky, takže se těším na Vaše další vyprávění 
0
0
možnosti
Vyhledávání
TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA
Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.
ondrejneff@gmail.comRubriku Zvířetník vede Lika.
zviretnik.lika@gmail.comHYENA
Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.
https://www.hyena.cz