Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

 

také jsem musel (donucen samotným skutkem, nikoliv z musu, naopak) být přítomen umírání své fenečky, trvalo to 3 hodiny, takže asi tuším, jak vám bylo (a jak na to vzpomínáte). Bylo to podobně neočekávané (potrhal ji vlčák na procházce) a také -  ač po více jak roce a půl - se mi to občas velmi plasticky vybavuje.

Ono to asi bude tím, že po osmí letech soužití, byla osůbkou  (no,ano - žádné zvířátko), která o mě a o mých snech věděla nejvíc, určitě víc než vlastní žena. Věděla to, aniž bych jí něco povídal, protože pejskové to vždycky všechno vědí nejlíp......

Máme už novou holčičku a čas věci uhlazuje, takže už zase čelím lehce ironickým psím pohledům, protože jsem zase poněkud zestárnul a jsem ještě víc pošetilejší a ona to všechno ví...ale nesměje se, jen se občas lehce ušklíbne, ví, že bych to nesl poněkud nerudně a ona to nemá přece zapotřebí.

Takže Vám - a i ostatním - přeju hodně krásných chvílí s těmi našimi všeználky - a pište....

Váš Princ určitě věděl, že Vy jste ho nezradil. Určitě byl šťasten, že Výás ještě nakonec uviděl.

Po delší nepřítomnosti jsem zase zavítala do ZVÍŘETNÍKU a mám fakt co číst a co dohánět. Ale tenhle příběh mne taky rozplakal, jako více těch, co reagovali. O to raději dneska jsem, že se mi povedlo umísti dobrým lidem zatoulanou kočičku, o kterou jsme se na chalupě se sousedy starali od vánoc do 8.ledna, kdy nám končila dovolená. Byla to opravdu kouzelná, mazlivá, neskutečně přítulná, chundelatá číča, černobílá, s neuvěřitelně výmluvným obličejíčkem, málokdy se vidí taková kočička. Buď ji někdo vyhodil nebo se ztratila, nevíme, ale byla zvyklá na lidi i na domácí prostředí, čistotná a nám jí s ubývající dovolenou bylo čím dál víc líto. Odjedeme, sice do kůlny může, ale bude tam sama a smutná, granule vydrží, za týden jsme tu zase zpátky, ale když ona byla tak milá. Takže to dopadlo tak, že soused si prodloužil o týden dovolenou a já jsem 2 nedělala nic jiného, než že jsem v Praze sháněla po známých a kamarádech novou kočičí rodinku. Sehnala. Maminka dívky, která je u mne zaměstnaná, si kočičku vzala. Zpočátku byly rozpaky na obou stranách, když ji nakládala do auta v krabici, číča si asi myslela, že je to její poslední hodinka, ale v průběhu cesty už ji měla v náručí, na klíně, za krkem a všude možně, čičina vrněla a broukala a dneska, po týdnu, jsou nejlepší kamarádky a maminka naší Jany je doslova blažená, že se nechala přemluvit. Tak mám takovou radost, že se zase něco dobrého povedlo. To jsem trochu odbočila, ale myslím, že je dobře se s Vámi ostatními podělit o svojí radost. A pište pište další příběhy!

K smrti nerad se pouštím do politických debat, takže jenom tolik, že ten "profil" nejde na pár řádků. Zbabělost, pohodlnost, zaslepenost, zklamání dnešními poměry, atd atd. nebo odevšeho trochu.

A pak ... nejsem si jistý že to co popisuje autor je o komunismu, to je spíš o lidech (nebo "lidech") obecně....