Na procházce jsme šli kolem zahrádek a protože Iva musí mít pojmenovány všechny kytky a keře, narazili jsme na psí víno. Když do keře zalezla a tatínek ani babička nechápali proč, řekla, že tam hledá Axe. To jenom na okraj.

Když jsme Bobše přivezli domů, hned druhý den se přijela Iva i s rodiči a pejska vítala mohutným jásotem (až pak jsem se dočetla, že to nebylo dobře, protože štěně má mít klid na seznámení s novým domovem). Jejich vztah to naštěstí nenarušilo.

Je zvláštní, jak štěně zaujme odpovídající přístup k těm prckům. Iva je dračice, která se s ním honí, pokřikuje, strašně ráda mu velí a nařizuje u kterého patníku se má vyčurat. Bobeš to všechno přijímá, asistuje u všech nápadů a odpočívá, až je Iva zase pryč. Jediný problém, který spolu mají, je okusování všeho možného (ze strany Bobše samozřejmě).

Iva je velmi akurátní, co se týče pořádku a rituálů. Například chodí spát se 4 ponožkami a přesným počtem medvědů. Pokud něco chybí, hledá se, dokud není stav věcí doplněn. Občas se stává, že syn večer telefonuje a pátrá po jedné zelené (nebo červené) ponožce. Naštěstí je vždycky chybějící předmět nalezen doma. Bydlí od nás 40 km, tak by se cesta dost nevyplatila.

Iva má jednoho medvěda, kterému říká Fuják, ten je naprosto nepostradatelný. Bobeš to nějakým šestým smyslem vytušil a snaží se ho ukrást. Iva ho záměrně provokuje a pokud se zlodějský kousek povede, nastane řev. Fuják je vysvobozen a hra pokračuje.

Druhá vnučka Anežka je o rok mladší, k Bobešovi má rezervovanější přístup. Většinou si vyleze na židli a pokud se krmí, tak mu dolů hází to, co jí nechutná. Dost často to nechutná ani jemu, tak je po jídle velký úklid. Ovšem Bobeš nechápe rozdíl mezi tím, co se mu dá dobrovolně a co se dát nechce.

Anežka je velký jedlík a velice často pobíhá s rohlíkem nebo sušenkou. To ale chutná i psovi, a vzhledem k výšce obou to často ukradne. Pak nastane zoufalý řev Anežky, která sebou švihne na zem. Bobeš v lepším případě upustí rohlík a jde ji mohutným olizováním utěšovat. V horší případě se mu kus rohlíku přilepí na patro a kvílí oba.

Pokud Anežka ještě jezdila v kočárku (teď je to pod její úroveň), měli jsme krásné zážitky. Bobeš nesnáší mokro a jednou, když nás chytil déšť, jsem ho schovala do koše pod kočár. To ho zaujalo natolik, že na dalších výletech si tam naskakoval sám a pilně sledoval okolí.

Pokud bylo nutno vyskočit a vynadat drzému kolemjdoucímu (naprosto jedno, zda pes, kočka nebo kdokoliv od malého prcka po babičku nad hrobem), vydral se ven začal štěkat a dost lidí tím vyděsil. Po nějaké době se už ani nenamáhal vyskakovat a napomínal okolí z koše pod kočárem.

Anežka si k němu může dovolit naprosto cokoliv. Dost často má plnou dlaň chlupů a pes drží.

Samotné je ale s žádnou holkou nenechávám, nemůžu vědět, co kterého napadne. Před třemi týdny se nám doplnil "babinec", Ivě přibyla sestřička Pavlínka, tak za rok bude veselo.

Po narození Pavlínky došlo u Ivy ke změně rolí. Jednomu medvědovi asi před 2 měsíci začala říkat Bobeš. Udělala mu doma pelíšek, přidělila hračky a vodítko (je to šňůrka od mobilu). Chodíme spolu venčit, má imaginární igelitový pytlík, sbírá hovínka a vyhazuje je do koše. Teď je z medvídka miminko, které je nutno přebalovat a krmit.

Zážitků je tolik a stále přibývají, že asi by bylo možné psát donekonečna. Příště snad napíšu o tom, jaký je Bobeš zloděj. Tyto tendence mají stoupající trend, tak bude o čem psát.