"Rákšasí, myslíš, že si můžu vzít na obřad tohle?" "Rakšási, kde v Šumperk taun centr?" Ptá se Paničky Sanan, přítel paniččiny sestřeničky, kterým byl poskytnut azyl u nás. Američan, ale česky mluví velmi dobře... Do toho já hárám a Makula přijela s vypůjčenou jezefčíkovou Karkulkou, kterou hlídá kamarádce. Mimoto je to děsně drzá pesová A kromě toho, že prababička už byla odejita, Víteček, babička a já jsme slavili narozeniny. "Musím ještě do práce, nachystejte se. Po obřadu vyrážíme." Jenže opět jsme nikam nevyrazili. 

Babička má ráda celou rodinu pohromadě a tak auto jen škytlo a tvářilo se, že tam vlastně ani není. Asi jako já, když jsem sežrala buchty ze stolu. Auto bylo odtaženo do servisu, já jsem vychovávala toho citově deprivovaného psa a zbytek šel do kostela, pak na kar a pak jsme všichni i psi šli za druhou babičkou posedět a zavzpomínat a až na druhý den byl všem povolen odjezd. I našemu autu, to už zase fungovalo.

Ráno bylo zcela přesně zkopírováno podle včerejší předlohy. Při odchodu si panička vzpomněla na foťák. Při narozeninách se fotilo a najednou fotoaparát není a není a není, berou tedy kameru a panička telefon bez roamingu, že aspoň bude fotit, ale zapomněla dobíječku, hihihi, tak toho moc nenafotila.

Už konečně sedíme v autě "Tatíííí, já mám hlad!" "Ty ses nenasnídal?!" "Nóó, mamka na mě zapomněla, já jsem hrál tu střílečku." Koukám na paničku, která neví, co má dělat. Protože já vím, že všichni měli moc požadavků a panička má jednu děravou hlavu... "No nic, stavíme se na pumpě pro bagetu." "Hurááááá" ozvalo se trio unizóno a začalo se tesat hlava nehlava. Já jsem si vykoukala od paničky kousek vynikající domácí klobásky s chlebem a křenem.

Na hranicích jsem jednou krátce štěkla na celníka, to jen tak proforma, aby věděl, že je nás v autě víc. Panička se ozvala ""Buď z ticha!" "To bolo na mňa?" Chtěl se divit, ale páníček zachraňoval situaci. Panička má úžasný talent na pronášení slov a hlášek na pravém místě v pravou chvíli. Ještě kousek popojedeme a už jsme tady.

Vrútky. "Za cintorínom doprava." Naviguje nás osobně majitel. Kemp máme sami pro sebe, ten páreček Němců v chatce neberu. Panička vydává dětem povely a makají na tom, aby se co nejdřív zašpinily. Vyrážíme na Strečno. Ajajajaja, tak tady pejsky rádi ještě nemají. Paní v pokladně je protivná jako vosa v motorkářské helmě. (To nemám od sebe, ale od paničky). Páneček sedí před hradem jako poslední vandrák ani tu almužnu nedostane i se mnou a panička prochází podhradí. 

Celou cestu dolů vrčí o službách a hlavně o přístupu. Je pravda, že já už jsem se za svůj krátký život na pár hradů a placených zřícenin koukla, ale to bylo tady v Čechách. Pak jsme se svezli na prámu přes Váh na druhou stranu a alou se do hospody na obědovečeři. Co tam prováděla prostřední ohledně jídla... popsat se to nedá, no však je to na kameře :-(. Ještě jsme zkoukli Památník Francouzských partyzánů a v kempu jsem se navečeřela já a nedělala jsem s tím takový cavyky.

Paničky zjistila, že šotek úřadoval dál. Holčičky měly jen ty boty, ve kterých přijely. "Ale tatíí, já jsem je fakt nesla do auta.". No nic, takže ráno Tesco v Martině. Tak si tam večer sedíme a najednou přišel Zikmund. Kocour, celej rezavej, mě se bál, pak já jeho, ale od lidí se nechal krmit a jak se měl k páníkovi, no to jsem ještě neviděla.

"Půjdeme na ty Diery?" ptal se ráno Přednosta. "Ne!" definitivně rozhodla panička, "dle materiálů už nejsou veřejnosti přístupný a já se tam s nikým hádat nebudu... Jedeme na Kriváň" "Děti, bundy, čepice, rukavice, pláštěnky" Velela panička a "ty Bettyno si vem ještě jeden kožuch." "Prosím tě, na co?". Lanovka premávala i pre psov a tak se vyrazilo. Jenže na toto kempování vyrazili i trphajzlíci.

Když panička dole balila ruksak a všechny nezbytnosti, páneček ji požádal, aby ty věci dala do druhého batohu, ale tak se stalo, že Barunčina bunda zůstala v karavanu. A nahoře byl fukéř, že jsem za ty kožuchy byla vděčná. Páneček to vysprintoval se mnou a s dětmi a panička fyzicky nemohoucí se za námi vypotácela. Abychom jí neutekli daleko, volala "kdóóóó chce bonbónek?" A všichni jsme se vraceli.

Dole se páneček omluvil, za to že nevěřil, že bude taková zima. Panička se jen usmívala. A přesvědčila páníka, že když jsme zkrátili túru, že musíme jet na Oravský zámek, že se mnou bude dole, že je tam i expozice pohádkových bytostí, že tam byla před třema rokama, no zkrátka, že to stojí za vidění.

Jenže trphajzlíci se vtělili do našich dětí a začalo to správné tóčo. Byly zakoupeny lístky a mělo se dvacet minut počkat před branou. Dopadlo to tak úžasně, že vzteklý páneček šel vrátit vstupenky a jelo se do ....no do kempu. Ziki mi zmizel. Nevadí, najdu si jinou kočku.

Ráno prší, tak se balíme a jedeme. Tak a teď musím něco na paničku prásknout. Panička má občanku a peněženku tak, že když se manikútou zastřihl asi 1mm okraje, tak se jí občanka do peněženky vešla. Nikdy a nikde s tím problémy neměla až dnes. Aktivní policistka jí řekla, "ale vy máte neplatný doklad" A všem spadla ústa až na zem. Toho se chytil páneček. "Mámo, vystup si, zůstaneš u Slováků."

"A to zas né, kdo by vám vařil?" Bránila se policistka. Jen to potom v autě řešili dál, jak je možné, že panička na tu občanku vykonala spoustu činností, kdy ji potřebuje a nikomu to nevadilo a najednou jo? No asi jo. Jo a paničce definitivně umřel mobil a tak stejně mobilovala až z domu, že už funguje. Ale stejně se mi ten vejlet s trphajzlíky líbil nejvíc. :-)

Vaše Bettyna