Jó, tak svátky s paničkou u telky, pokud jí to čas dovolil sledovat pohádky, z kterých jsem už dávno vyrostl. V telce jsem viděl spoustu mých zvířecích kamarádů a to mne dost potěšilo, jen mi bylo moc líto pejsků a kočiček, kterým chybí takový domov, jako mám já… Panička dělala hodně dobrot, které jsem mohl pouze načuchávat, ale nedostal jsem vůbec nic. Docela mne to rozladilo, protože suchá vánočka, kterou jedinou jsem mohl ochutnat mi nic neříkala při načuchávání smažení krůtích řízků a ryb.

Při rozdávání dárku pod stromečkem na mne nikdo nezapomněl. Naše slovutná rodinka se nedohodla co mi dají pod stromek a tak se mi sešlo šest pískacích a svítících míčků. To jsem měl radost a také jsem jim to hezky předvedl za to, že jsem nedostal ani kousek cukroví, natož kousek ryby, nebo krůtího řízku..Jakmile něco zajímavého sledovali v telce, hned jsem se přišoural s některým míčkem a pěkně jim zapískal. Neměli žádnou radost a já se jen tak trochu pomstil za to, že celý barák voněl nádhernými vůněmi a na zem nespadlo nic, co bych mohl popadnout a zmizet s tím v mém koutku.

Když jsem měl dost zábavy s míčkama, vyběhl jsem si do zahrady. Také jsem zalítnul do oraniště, co má páníček připravené na jaro, kde jsem si fajn ušpinil packy až po kotníky a pak šupajda přes chodbu, předsíň, kuchyň, jídelnu až do obýváku ke stromku… Nechal jsem krásné šlápoty na světlém linu v kuchyni… Horší bylo, když mi hlavní dveře po mém štěknutí pod oknem šla otevřít panička. Hned popadla připravený hadr a kbelík s vodou a packy mi umyla. Dost při tom hudrala, že půjdu zpátky do útulku a tam, že mně naučí pořádkumilovnosti. Vím, že to tak nemyslí… A také mi nejde počítání do čtyř. Chvíli se trochu hádáme, já se cpu domů, ale panička neumí ustoupit dokud nejsou všechny packy čisté…

Neseděl nebo neválel jsem se jen u televize. Chodili jsme se projít do polí za barákem, až k remízkům... A to pak bylo tóčo u kýble s vodou! Také jsme si udělali výlet autem do Českého Ráje. Nebylo zvlášť hezké počasí, ale nám to nevadilo. Páníčci potřebovali vytrávit, aby se mohli zas nacpat nějakou dobrotou a na mně zbyly granule a při nejlepším vánočka…

Na Silvouše jsem nedostal žádné prášky na spaní, protože měli se mnou špatnou zkušenost. Kvůli mně si nešli zabouchat, ale vzali mne sebou ven na terasu pozorovat ohňostroje a střelbu. Bydlíme na samotě, tak mi to moc nevadilo, protože rány se ozývaly z dálky... A když si všichni přáli do Nového roku hodně štěstí a zdraví skákal jsem radostí po nich a tulil se k nim. Všechny zakázané dobroty jsem jim odpustil, protože pochopit, že to se mnou myslí dobře a že mne mají rádi a že patřím k nim do houfu, nebylo těžké…

Jak rodinka vypadala po mém tulení si umíte při blátivém počasí představit, ale nějak jim to nevadilo. Pro mne bylo důležité, že patřím k nim...

Tak přátelé, prožil jsem svátky ve zdraví a teď mi zbylo těšení se na jaro, až zase vyrazíme do skal, lesů a hor.

S paničkou přejeme všem lidem dobré vůle jen to nejlepší…

Váš Benny