Diskuse
PSI: Bejvávalo (1.)
Než se pustím do vyprávění o pejscích, kteří prošli mým životem, musím vám říct, že jsem patřila k té šťastnější skupině dětí, kterým zvířátko doma rozhodně zakazované nebylo.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Hana Williamson
21. 3. 2006 19:55
Prekrasny pes
Zapomnela jsem rict, Lido, ze ty fotky jsou uplne fantasticky. Na tom je jasne poznat, ze to musel byt pes vzacne povahy. A ty nadherny bily kolecka nad ocima.
0
0
možnosti
MS
21. 3. 2006 15:07
Moc hezké vyprávění.
Moc hezké vyprávění. Taky jsem jako malá holka měla u babičky svého pejska (nebyl tedy úplně můj, byl babičky - ale skoro) a byla to fenka - napůl hladkosrstá foxteriérka. Každé léto jsme se na sebe těšily a pak se od sebe nehnuly. Chodily jsme všude spolu, třeba vítat k autobusu tetu se strejdou. Nalakovala jsem jí drápky a ona důležitě vykračovala. Zajímavé bylo, že byla velmi ostrá a cizí lidé se jí báli, naprosto neúplatně hlídala. Nikdy na ni nezapomenu. Jsem ráda, že se tihle foxíci začínají zase objevovat, jsou to prima psi.
0
0
možnosti
maggie
22. 3. 2006 13:48
Re: Moc hezké vyprávění.
Zdravím, tak to by se Vám líbil náš Toníček - pravej hladkosrstej foxík z Velvar! A je hlídací, cizí lidi nemá vůbec rád. Ale jinak moc velkej mazel.
0
0
možnosti
Hana Williamson
21. 3. 2006 14:21
Kolie
Ja miluju kolie od detstvi. Jedny z nejlepsich vzpominek na detske leto.Dedecek mel chatu/vilku z dob predvalecnych na Beleckem Mlyne(kousek od Prostejova, Drahanska Vrchovina), a coby ditka jsme tam byly cele leto s dedeckama, tetou, a rodicema, pokud nemuseli pracovat. V blizke vesnici Pteni byl staricky farar, ktery mel 2 kolie (holky) a casto s koliema chodil na navstevu. Kdyz pocasi dovolilo, tak sedeli panove na terase, pan farar kouril dlouhou fajfku s porcelanovou hlavickou, pivo se chladilo ve skopiku, vedly se reci (o komunistech hlasem tissim aby to ty deti nevykecaly). Pro mne to byly vrcholne spolecenske udalosti, pri kterych jsem vkusne ozdobila teplakovou soupravu koralkama, musela jsem mit v ruce babicky kabelku a trvala na maslich ve vlasech (tak veku 5 - 7 let). Reci mne prestaly bavit brzo, ale byly tam byly ty kolie, takovy mirny, krasny, heboucky, hodny. Pripadali mi jak kralovsky psi a nechaly se hladit. A kdyz jsme panu fararovi sli navstevu oplatit, tak se slo pesky pres psenicna pole a nejake kopecky, a ta psenice se diteti malemu zdala strasne vysoka, na kraji kvetly vlci maky, tata mne je nechal nasbirat, abychom je polozili k sose Sv. Florianka, ktery tam stal nekde v tech polich a chranil urodu pred ohnema, no a pak se seslo dolu do Pteni do obchodu, kde byla kad s nalozenejma okurkama, dostala jsem jednu a slo se na faru a pan farar kouril zas tu fajfcicku a vedli s tatou reci a ja jsem si jedla "kvasak" a hrala si s tema nadhernejma koliema a pak jsme sli s tatou zpatky a udelali odbocku k pani s kozim chlivkem a zakoupili mleko primo od vemena, bylo to teply a obcas v tom plavaly i chlupy a to jsem nemela rada, ale stejne jsem to musela vypit. To vsechno dodnes vidim, a jsou tam v tom i ty mile nadherne kolie. Jak clovek nemuze vstoupit 2x do stejne reky, mozna by si taky nemel brat zvirata, ktera neco pripominaji, protoze by nas mohla zklamat,aniz by za to mohla.
0
0
možnosti
Vave
21. 3. 2006 14:43
Re: Kolie
Milá Hano, jak Vás tak čtu, najednou mi tady voní letní pole a slyším všechen ten letní bzukot ... jak jsme chodívaly polem u babičky. Je to moc příjemné. Díky.
0
0
možnosti
Hanča
21. 3. 2006 13:56
Moc hezky jste to napsala, Lído
a skoro Vám závidím, kolik pejsků prošlo Vaším životem. Mně ta láska k pejskům postihla až ve středním věku, asi trochu zapracoval syndrom prázdného hnízda ( i když u nás přesněji poloprázdného) a s mužem jsme si říkali, že jsme si Alfa pořídili namísto třetího dítěte nebo prvního vnoučete. No co vám zbyde, když už se ani jeden ze dvou habánů k vám nechce přitulit..
Těším se na čtvrteční pokračování a jsem napnutá, s kterýmže plemenem jste se rozhodla zvládnout všechny nástrahy výcviku.
0
0
možnosti
Eva Š.
21. 3. 2006 12:34
Těším se na čtvrtek...
na pokračování. A přidávám se k "jé kolie". To mi připomělo, že můj oblíbený první pes byl taky kolie - Barry. To mi mohli být tak 2 - 3 roky a pamatuju si ho dodnes. Stejně jako Kazan, ovčoun našich příbuzných. Tenkrát se mi zdál strašně obrovský. U mě psi vedli vždy, ale prvního toho jen svýho mám až teď a bez něj si to už nedovedu představit.
0
0
možnosti
Kačer
21. 3. 2006 11:01
Lído,
to je tak hezký až jsem se z toho dojala! Moc se těším na čtvrtek na pokračování. A co Boomiška?
0
0
možnosti
Medvídek
21. 3. 2006 12:58
Re: Lído,
Hřebík v pacce. Paní Lída to píše myslím o článek níž. Nebo výš....
0
0
možnosti
jenny
21. 3. 2006 10:57
vzpomínání
Krásné vzpomínání i když někdy jde na člověka smutek. Jako dítě jsem se zvířátky vyrůstala a nebyli to jenom pejsini, měli jsme číču Mikina, kterou jsem se tehdy snažila nacpat do kočárku, kocour to byl pořádný, asi si mně zapamovatoval protože mi skočil ze skříně rovnou do obličeje, přesto jsem ho i nadále milovala . Pak naši foxíci drsnosrstí, ty zbožňovala maminka, otec měl vlčáka. Já jsem nosila domů co se dalo, dokonce mi říkali Jana ježková, což jsem se dozvěděla až hodně popzději, opatrovala jsem totiž ježky, než jsme je na jaře vypustili. Pak se maminka po druhé vdala a se zvířátky byl utrum. Až jsme zase zůstaly samy, vypuklly zvířecí orgie nanovo. Po odchodu naší druhé fenušky boxerky jsme si s mamkou přísahaly , že skončíme, protože jsme to nemohly nervově ustát. Jakmile však maminka našla pod mostem u řeky Robinka, kterého pojmenovala podle Robina Hooda, bylo po předsevzetí. Robinek byl něco mezi špicem a jezevčíkem.Pak po nějaké době si moje rodina, samozřejmě úplně náhodně pořídila boxerku III. aby Robinkovi nebylo smutno. Ája Robinka milovala, Robinek na Aju žárlil, největší ponížení pro něho bylo , když ho přerostla , postavila se nad něho a vodila ho pod sebou, škoda že to nemám na videu.
Je to rok co maminka zemřela a teď nás opustil i Robinek, nevíme kolik mu bylo přesně roků ale asi kolem patnácti. Pro Robinka to bylo vysvobození , špatně mu fungovalo srdíčko a díky babičce byl tak tlustý, že když čůral a zvedl nožičku,celý se převráti nabok ,muselli jsme ho zase postavit. Ája ho pořád hledá .
0
0
možnosti
Hela S.
21. 3. 2006 12:13
Re: vzpomínání
jenny, to chce nového psího kamaráda. Pro Vás i pro Áju. Snáší se to pak líp. Robinkovi je teď dobře. Odešel za svojí paničkou Nic je nebolí a jsou zase spolu. Přejme jim to oběma :-)
0
0
možnosti
Vave
21. 3. 2006 10:30
Moje milá Lidunko,
měla jsi dětství o dost složitější, než jiné děti, ale také - díky své mamince - mnohem bohatší. To jsi ale jako malá holka určitě ještě nevěděla, to víš až teď.
Na Tvoje povídání jsme si sice počkali, ale stálo to za to. Píšeš krásně! Už se moc těším na čtvrtek.
Měj krásný den! A dej Boomče za mě pusu na čumák a ať je trpělivá, že bude zase dobře. :o)
0
0
možnosti
Rpuť
21. 3. 2006 10:09
Dětské psí lásky zakládají naše pozdější vztahy - pro mne to byl
slovenský čuvač Kony a kříženec mopsličky a kokra jménem Voříšek - pravý to Vořech Vořechovič se zakrouceným ocáskem a černou krabatou drštičkou - k zulíbání. Bylo by co psát - jen sakra ten čas, kdyby byl.
Co nového z Boominkou?????
0
0
možnosti
Vyhledávání
TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA
Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.
ondrejneff@gmail.comRubriku Zvířetník vede Lika.
zviretnik.lika@gmail.comHYENA
Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.
https://www.hyena.cz