7.12.2022 | Svátek má Ambrož, Benjamin


Diskuse k článku

PSI: Bejvávalo (1.)

Než se pustím do vyprávění o pejscích, kteří prošli mým životem, musím vám říct, že jsem patřila k té šťastnější skupině dětí, kterým zvířátko doma rozhodně zakazované nebylo.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
MS 21.3.2006 15:07

Moc hezké vyprávění.

Moc hezké vyprávění. Taky jsem jako malá holka měla u babičky svého pejska (nebyl tedy úplně můj, byl babičky - ale skoro) a byla to fenka - napůl hladkosrstá foxteriérka. Každé léto jsme se na sebe těšily a pak se od sebe nehnuly. Chodily jsme všude spolu, třeba vítat k autobusu tetu se strejdou. Nalakovala jsem jí drápky a ona důležitě vykračovala. Zajímavé bylo, že byla velmi ostrá a cizí lidé se jí báli, naprosto neúplatně hlídala. Nikdy na ni nezapomenu. Jsem ráda, že se tihle foxíci začínají zase objevovat, jsou to prima psi.
maggie 22.3.2006 13:48

Re: Moc hezké vyprávění.

Zdravím, tak to by se Vám líbil náš Toníček - pravej hladkosrstej foxík z Velvar! A je hlídací, cizí lidi nemá vůbec rád. Ale jinak moc velkej mazel.