Pravda, přiznávám, tak romantické to zase nebylo, ale jistě už tušíte, oč jde. Ano stanu se matkou. Panička si zase vymyslela nějakou novinku. Do světa zmítaného finanční krizí, bankroty firem, nezaměstnaností a blbou náladou se rozhodla, že je třeba, aby svět oblažili další malé Beďulky a Beďulákové. Jak jinak se s tou blbou náladou vypořádat, že ano?! :-)

Po všem co předcházelo tomuto rozhodnutí, tzn. po všech zábavných zkouškách a po čase už lehce nudných výstavách a všech proprietách nutných k uchovnění, začala panička, (mě za zády!!!) složitě vybírat ženicha. Katce, mojí chovatelce a poradkyni pro malé drsoně v jedné osobě, zadala nelehký úkol, vybrat ženicha dle kriterií téměř nesplnitelných. Chtěla pejska, který je šikovný na práci (to by tak bylo, abych pracovala jen já a on si válel šunky!), současně pejska, který splní i exteriérové předpoklady (když jsem krasavice já, ještě aby on byl ohava...) a povahově vyrovnaného (když já jsem pako, aby byl i on, to by přeci nešlo...).

A Katka se úkolu zhostila na výbornou, vybrala pejska, který to vše splnil na jedničku. Čekalo se už jen na to moje zatrsatr hárání. To vždy přichází v dobu nevhodnou (loni přesně před dlouho očekávaným psím táborem...), a nepřichází, když se netrpělivě očekává. Ale nakonec přišlo i ono hárání a nastala fáze tři.

Ta už se mě začala dotýkat více osobně a začala jsem něco tušit... Jednoho dne jsem byla sbalena a odvezena na doposud neznámé místo v Praze. Nejdřív to bylo super, voněly tam granule a pamlsky, v klecích byly myšky... jenže jak jsme postupně procházely chodbičkou začala jsem cítit desinfekci, léky a "doktora"..."Průšvih, padla jsem do pasti!! Panička šup se mnou na stůl, proběhla řeč o stěrech a odběrech krve..."Cože? Krev! Čí krev? Jaké stěry? A odkud jako!!!" povídám, zrada to byla.

Pak najednou doktor vytasil jehlu a zkumavku a šup mi to do nohy! Ani jsem se nestihla rozkoukat a v "zadince" jsem cítila divné šimrání..."Co to jako má být?!" Ještě, že jsem taková hrdinka a po tom co mi "za živa" šila doktorka natržené ucho, už snesu opravdu všechno a bez řečí... Obsah ze štětičky zadinkové putoval na sklíčko a pod nějaký divný obří brýle, panička do toho koukala jak husa do flašky a strašně se divila, jakže to vypadá...

Prej nějaký buňky a jadérka... Koho by to zajímalo. Za hodinu bude hotová krev. Ale zatím to prý nevypadá na krytí... "Dovolte mi otázku pane doktore. Co znamená slovo krytí? No tak nic, raději už šlápneme na zmizík, co paničko?" Po hodince se ozval pan doktor, zatím prý můžeme zůstat v klidu a v pátek znovu na vyšetření. Tu druhou informaci mi panička zatajila, takže jsem byla jen v klidu...

V pátek zase nějaký výlet! No sláva! Už jsem ale zase tušila zradu, jakmile jsme se blížily k ordinaci. Zase ta krev, štětička, bla bla bla, za hodinku výsledek. Šup domů a panička na bowling. Já šla v klidu a nic netuše spát. Panička se vrátila v noci, celá rozjařená, hihihaha, "Béďo, zítra jedeme na Plzeň!". "Asi na návštěvu ke klukům Tutáčkům" (moji bratranci), říkala jsem si a už jsem se těšila.

Před polednem mě panička naložila do auta a vyrazily jsme. Když už jsme jely nějak dýl, než se jede k Tutáčkům a hlavně, když nám pod koly nám začal křupat sníh a kolem voněl les, začalo mi to být podezřelé. Pak mě panička vyložila z autopřepravky a z auta a najednou! Přede mnou stál ON! No, chtěla jsem ho nejdřív, aspoň trošičku, sežrat. Docvaklo mi totiž, oč tu jde! Vzduchem zavoněly hormony a matička příroda mi sepnula v mozku do pozice "Pozor! Jde mu jen o jedno!!!".

Během chvilky mi na sebe vyzvonil, že se jmenuje Lonely Little Lord Kalokagathia Fai, ale doma mu říkají Lorde, že má soustu titulů a vyznamenání, že se práce nebojí on ani jeho předci a že chce být můj kamarád. Pche! Kamarád! To určitě! Já mu jen ukázala krásné bílé zoubky, které rozpářou každou lišku a jezevce a pevné dásně bez příznaků paradentózy... "To víš, se ti tu budu svěřovat, frajírku!"

Chvástalův páníček měl nachystaný a příjemně vytopený šmajchlkabinet, tam se s námi páníci zavřeli. Dali si kafíčko, prohlíželi nám ouška a "papíry", my se mezitím kamarádili. Já pořád dělala drahoty a on se mi dvořil. Jsem přeci dáma a vím, co se sluší! No, nakonec jsem se teda nechala ukecat. Oči jsem měla navrch hlavy a chtěla jsem se ho zbavit, ale už se nedalo couvnout.

Lordík, jako správný Pán tvorstva si k "tomu" pěkně lehnul a já pochopila, proč nejsme venku na zahradě, na sněhu... Jakmile bylo po všem, byla jsem to já kdo se chtěl kamarádit, tajtrlíkovala jsem kolem něj, blbnula, štěkala, provokovala...a on? Nic! Lehnul si ke kamnům, nahřát si záda! Taková zrada!!! Ale maminka mě varovala! Ona mi to říkala! "Ach jo, no tak nic, jedeme domů - s tím klukem už žádná sranda nebude i kdybych se přetrhla..."

No a pak se panička pořád bavila, naprosto infantilně, hlavně s mým břichem. Já začala mít velikej, ale velikej hlad a chtělo se mi pořád s paničkou děsně mazlit, ale opravdu děsně mazlit, no a taky mi začalo "rupat v bedně", když jsem potkala nějakou fenečku... ačkoliv jsem netušila co se to se mnou děje, normální to nebylo. Panička také postřehla nějaké ty "nesrovnanosti" a zase mě jednoho dne sbalila a šup se mnou k tomu doktorovi. "Šmarjáááá, už zase?!"

Ale tentokrát, že se doktor podívá dovnitř, do bříška. "To mě jako chce kuchat??? No tak to tedy ne, to už je snad trochu moc ne?!" Když tu mi na břicho doktor kydnul nějakou studivou srágorku a začal mi bříško objíždět nějakým divným klacíkem. Pak se panička zasněně koukala na malinkatou telku. Netušila jsem, že takhle malé a rozzrněné televize, navíc jen černobílé, se ještě prodávají. Na té telce byly vidět jen nějaké fazolky se špagátky a pan doktor počítal. 1, 2, 3, 4, 5...!

"Beďulko, to jsou tvoje miminka!" "Cože? Tyhle fazole? Bez fousů, nožiček, očiček? No na to vám tak skočím..." Tak a od té doby jsem oficiálně matka. Já! Představte si to, já taková šlankovní, mladá a krásná holka a matka... A to jsem se jen jednou nechala přemluvit k výletu do Plzně... Kdo by se toho nadál!

Dál mám pořád hlad, ale nic navíc nedostanu, pořád bych se chtěla mazlit, ale když do paničky ve tři v noci rejpnu čumákem, že potřebuji podrbat bříško, tak panička jen nevrle zabručí a otočí se na druhý bok, no a když chci za barákem sežrat sousedovic čubičku, tak dostanu za uši jako kdykoliv dřív.

Ptám se tedy, k čemu mi to je, když mi z toho nic kloudného nekápne?!!! Jo a prý do měsíce budu jako koule a nebudu už moct ani běhat, říkala to ta sousedovi čubina, proto jsem jí dala na budku...

Vaše drsná jezevčice, matka, BéĎa

Pozn. paničky:

Téměř vše je jak Béďa popisuje, známe Béďu... svět z jejího pohledu vypadá přeci jen trochu jinak.... ;-) Výběr "Pana Psa" byl skutečně pro Katku náročným úkolem a moc děkuji, že mi pomohla! Také mi doporučila vynikajícího pana doktora, gynekologa a porodníka MVDr. Lázníčku, který zjistil, že Béďa patří mezi malé procento fenek, u kterých se ze stěrů nedá odhadnout kdy je ten "nejlepší den" a jedinou metodou je vyšetření krve.

Ten den, jak se teď ukázalo, určil naprosto dokonale a krytí se zdařilo na jedničku a dokonce s hvězdičkou. Bédi v bříšku pak pomocí sona "vypátral" 4-5 štěňátek, s jistotou 4, to 5té je možná "duplicitní" čtvrté:) Na její první krytí, navíc na malou drsoňku, je to "moc pěkný" počet. Až jsem se sama zalekla.

Teď už si jen přeji, aby nastávající maminka i její miminka byli všichni v pořádku a aby vše proběhlo bez problémů. Beďulka vše snáší výborně, tak jak je jí to vlastní, s veselostí a "prdlostí", jak je vidět na aktuálních fotkách:)

O víkendu se ještě dokud to její stav dovoluje, chystáme na první letošní lovecký výcvik, bereme samozřejmě i miminka, ať se "za čerstva" od maminy něčemu přiučí:) Je to prostě moje malá umazlená, nenažraná mlátička Béďa! (jediné co zatím asi ani netuší je to, že pokud se mezi miminky objeví holčička, už nebude vyprávět své zážitky Béďa, ale bude jí v tom napomáhat i Kája... :)

Tak prosíme o držení pěstí, ať má Béďa štěstí! Děkujeme!

Pokud se chcete podívat, jak se Béďa kulatí, jak se miminkům daří a co je nového, koukněte se k nám na webKrásné jaro všem!

B.+B.+4/5 b :)