Už delší dobu mám takové tušení, že se kolem mne děje něco divného, že se něco chystá. Podezření jsem pojala asi před čtyřmi týdny, ve chvíli kdy mi Oni začali dohazovat chlapy. Ta jejich ochota a dobrosrdečnost byla až podezřelá, obvykle jim na mém povyražení zas až tolik nezáleží. Musí se jim nechat, že vybrali fešáka, o tom není diskuse. Sice si myslel, že si může hned dovolit kde co, ale pár kousanců ho naučilo a nakonec jsem ho i vzala na milost.

Pak následovalo takové divné období. Ona a On pořád o něčem diskutovali, prohlíželi mě ze všech stran, poměřovali mě, zkoumali jak mi chutná… být nějaká citlivka, byla bych z toho nervózní. Navíc tím i nakazili okolí. Sotva někdo přijel, už to zase byly ty kradmé pohledy, jak kdyby sem měla o nohu víc nebo na boku lysinu o velikosti mexického dolaru. Přiznám se, že chvílemi jsem z toho byla celá nesvá a skoro propadla depresi. To ovšem bylo něco pro Ně! Sotva jsem se z toho jejich pokukování zatvářila trochu nešťastně nebo otráveně, jako by do nich píchlo. Hned mě zkoumali ještě víc, každou moji náladu komentovali jak ve zprávách a mám černé podezření, že z mé otrávenosti měli snad i radost. Prostě děs.

Moje podezření, že se děje něco nekalého a něco se peče za mými zády se prohloubilo, když za námi na chalupu přijela krajně podivná návštěva. Byli dva, on a ona, a považte - bez psa! To mě otrávilo, co je to za návštěvu? K nám zásadně jezdí návštěvy psí! Tihle si mě prohlíželi, Ona o mě vyprávěla, jak kdyby tamti v životě neviděli hafana, a já se skoro začala děsit nějakého podrazu. Znáte to, jednu napadne kde co…adopce, převýchovný pobyt. Nakonec mě návštěva uplácela dobrotami a než odjeli tvářili se spokojeně … nevím proč, asi pouhé potěšení z mé přítomnosti.

Pak byl chvíli klid, i když sledování a zkoumání nepřestalo. Napadlo mě, že jsem ztloustla, pravda je, že jsme se v poslední době necítila dvakrát dobře a možná jsem opravdu nějaké to deko přibrala. Asi ze stresu. Zkusila jsem přestat baštit. Tedy, do té doby jsme vždycky vymetla misku, tak teď jsme si dala jen půlku. Výsledek mě mile překvapil. Začali vařit! Ne, že bych si doteď stěžovala, to ne. Granule Ona vybírá dobré a občas do nich něco přidá, ale když jsem se přestala nacpávat, začalo se vařit každý den. Vždycky jsme si myslela, že On i Ona jsou moc práskaní na to, aby se k vaření pro mě nechali dotlačit hladovkou. Chyba, šlo jen o načasování. Teď stačilo se v jídle trochu porýpat a už klohní jako diví. No pes se pořád učí...

Vrchol všeho byl byla neděle, tuším 4. března. Odpoledne mě naložili do auta, ujeli jsem půl kilometru a vzali mě vyvenčit. To mě příjemně naladilo, když dělají tohle, kouká z toho většinou delší cesta autem a z delší cesty autem zase většinou velký výlet a psí kámoši. Ale ne tentokrát! Byla to finta jako bernardýn. Vezli mě jen do Litoměřic. Tam už jsem se párkrát podívala, jezdím tam občas na výstavu. Tentokrát ale žádné běhání v kruhu. Vzali mě do domu, kde jsem nikdy nebyla, ale že je to veterina jsem poznala okamžitě. Bylo to tam sice na úrovni, všechna čest, ale stejně to ve mně nebudilo důvěru.

A právem. Sotva jsem strčila hlavu do ordinace, už jsme tušila zradu. To šišlání mi bylo podezřelé. Odvedli mě k podivnému přístroji, prý sono, co ho ten trapič veterinář, co k němu normálně chodím, nemá a sestra říká "otočte jí na záda". No mají štěstí, že je mám ráda, jiná by je za něco takového kousla. Já jsme se nechala přemluvit, to jsme ovšem netušila, co mně čeká. Ona mě popadla za přední, On za zadní a ta úlisná sestra mě začala holit bříško. No chápete to? Taková potupa! Než jsme jsem se rozkoukala, měla jsme tam obdeník jak naháč. Aby toho nebylo dost, napatlali mi ho něčím studeným.

Pak mi jezdili něčím po břiše, všichni zírali na monitor a počítali jedna, dva, tři …a čtyři. No bylo to jak nějaká scifi, netuším o co jim šlo. Naštěstí je to brzo přestalo bavit, ta doktorka mě přestala luxovat to holé břicho a říkala jim, že tedy tam jsou a prý "bude mamina". Proč z toho měli takovou radost netuším, no řekněte, co je nám do nějaké doktorky v jináči, ne?! Sotva jsme pak vylezli z ordinace, začali Oni telefonovat na všechny strany jak cvoci, no blázinec.

Jak jsem říkala, nejsme si jistá, co se chystá, ale něco se děje. Mám černé podezření, že v tom budu hrát hlavní roli. Chvílemi mě až napadá, jestli ta veterinářka fakt mluvila o sobě... ale s tím fešákem... to přeci bylo jen jednou!

PS: Pokud by vás zajímaly historky o zrzce Abi, pro změnu z pohledu Jí a Jeho, zkuste www.nabucco.name.