Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
23.4.2024 | Svátek má Vojtěch
Diskuse k článku
PSI: A teď jednu chlupatou
Toto povídání patří spíše do oblasti povídek podle skutečné události s nádechem tajemna. Přesvědčí vás o tom, že můj vztah k veškerým možným životním formám (včetně mojí ženy), je založen na vzájemném respektu. Myslím si, že to, co považujeme mnohdy za zázraky a nevysvětlitelné jevy (včetně mojí ženy), je pouze důkaz naší nevědomosti.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
noragh 1.4.2006 10:31pravdivý příběh, vždyť ti, které jsme milovali a ti,kteří milovali nás,zůstávají. Dost jsem váhala s napsáním, abych nebyla za vlezlého hermetického trotla psycho de luxe. Prosím, odpusťte sobě,dělal jste, co jste mohl a popálené plíce se spíš nevyléčí než vyléčí a pokud ano, je život pak těžký. Oni možná ti veti ani moc nelhali, je to taková houpačka, znám to od člověků. A odpusťte i pejsince, rozhodla se sama a za tím si i stála, rozhodnutí druhých je nutné vzít holt na vědomí. Netrapte jí ani sebe, její dušička je pak taky smutná. Propusťte ji. A promiňte mi, nechtěla jsem Vás ranit,ani být vlezlá. |
|
|
Laďka 31.3.2006 14:16Nejen andělíčci strážníčci. jPejsci jsou naše lepší já a já teď mám problém v práci, jak vysvětlit kolegům, že mi neumřel nikdo z rodiny, ačkoliv jsem tak stračně ubrečená.
Pane Růžičko, honem nového kamaráda, který vám a kterému vy vynahradíte to, co si možná vyčítáte, že jste nestihl nebo nemohl s vaší úžasnou pejskou!!!
|
|
|
Hana Williamson 31.3.2006 12:55Psi oci + tajemno Mily pane Ruzicko: Ac jsem se zarekla, ze tenhle tyden nebudu prispivat do debaty, nemuzu si pomoct. Jednak ta nestastna rozlouceni a pak to tajemno. Krasnejm psim ocickam jsme taky nedavno rekli sbohem a od celkem mladeho veku se mi v rodine prestali posklebovat, ze jsem vedma a spis mi venuji pozornost. Nadherny clanek.
|
|
|
Beňa 31.3.2006 11:41Síla!!!! Včera jsem neměla vůbec čas napsat pár řádek, tak až dnes opožděně. Vaše povídání je vždy skvělý, ať z akvaristiky nebo tak různě ze života... A tento je hodně silný, ještě dlouho potom, co jsem ho přečetla, se mi Vaše vyprávění honilo hlavou... Dokonce i při procházce s mými hafánky. Je to báječné mít psí kamarády, jsou to úžasní tvorové. Moc se mi líbí, jak tady ve Zvířetníku často vystupují ze vzpomínek naše dávné psí lásky a stávají se živými a známými pro nás všechny... Dík.
|
|
|
Šárka 31.3.2006 11:31Benda vážený pane,
před 6 lety mě umřel přítel Benda - pudlík. Byl to nejvěrnější tvoreček, kterého jsem poznala. V Rusku je vžitá stará pověra, že duše blízkého 40 dní ještě bloudí posvětě a před odchodem do neznáma se příjde rozloučit.....Benda to udělal. Jsem skeptik, pragmatik, bojím se jen blbců a rakoviny (vystudovala jsem geofyziku, neholduji žádným závislostem, ), ale tohle si vysvětlit nedovedu. Nezdálo se mi to. Večer vyskočil (za jeho života to byl náš rituál) za mnou do postele, zavrtěl se, olízl mi nos, strčil mi čumáček pod paži a jeho fyzická blízkost byla tak hmatatelná, že to bylo až neuvěřitelné. Byl měkoučký a teploučký jako zaživa. Když jsem ho pohřbívala, byl ztuhlý a v očičkách měl nepopsatelný výraz. V podstatě, jeho předčasná smrt byla také "díky" veterinární péči. Naštestí, umřel v náručí mé dcery, doma, mezi svými.
Neřekla jsem o této příhodě ani manželovi - systémovému administrátorovi. Našel by mě určitě dobrého psychiatra. Takže, skutečně, někde v čase a prostoru, možná v nějaké paralelní dimenzi naši mrtví pejskové existují. Teď mám druhého Bena, něco mezi satanem a levhartem. Je to černý přerostlý královský pudl, rváč, lovec, chlívák, ale opět to nejvěrnější stvoření s neuvěřitelnou láskou k lidem. Děkuji za krásný článek.
|
|
|
Jiří Růžička 31.3.2006 11:53Re: Benda Také to mám za sebou. Mimo mých čtyřnohých kamarádů, i s mým kamarádem lidským. Dnes již vím, že to příjde zhruba po měsíci. Už se v tom "nepatlám", mám již jasno. Funguje to, ale lidé jsou k tomu, aby postoupili dál, jaksi strnulí. Víte, jsem přesvědčen, že víru si vzalo lidstvo omylem jako berličku, ale snad se v budoucnu přesvědčí, že veškeré dění si řídí lidé sami. Mnoho, příliš mnoho a příliš často prosíme o pomoc, a mnohokrát si ani neuvědomíme, že naše přání šlo již kolem nás a my si ho ani nevšimli jen z toho důvodu, že máme již další a další......Naše duchovní rody nám pomáhají jak to jen jde, ale většina z nás to jaksi již neví a prosí a prosí. Prozatím se ale tomuto poznání vzdalujeme.
Mnohokrát si představuji mé duchovní spřízněnce, jak lamentují nad mým přáním:"A jééé, co si to zase vymyslel, to bude práce...."
No zkrátka, potřebuje to jen nějakých pár tisíc let a potom.......?
|
|
|
madla 3.4.2006 0:14Re: Benda Jo jo jo.Měli jsme nepapírového, ale čistokrevného irčánka,vyprosila si ho dcera, žádný Honza ani Bajaja nepodstoupil tolik obětí při získávání princenzny, jako naše dcera pro získání pejska.Manžel byl zásadně proti,ale když jsme se přestěhovali ze severu na jih Čech,dítě smutnilo a chtělo zpátky, tak stanovil podmínky,které na 180% splnilo, slovo dělá chlapa, couvnout nešlo.Přečetla jsem v novinách,že je možno zadat vbrzku narozená štěňátka (neplést s vepřovým, co sliboval prezident Novotný) a zavolala jsem tam. Příjmení není zrovna Novák, a proto, když paní řekla, že před půl hodinou volal pan X, věděla jsem, že pejsek bude. Instruovala jsem holčičku, ta s úlisností všem dcerám vlastní (kde se to v nás bere,že ty táty máme kolem malíku?) tatínkovi předestřela novinky s inzerátem a prosbou o okamžitou akci z něho vydobyla přiznání, že už objednal psího kluka, i kdyby měl být jen jeden. To jsem zamluvila i já. Od té chvíle jsem ji chodila v noci kontrolovat, jestli dýchá, protože mi připadala jako nečlověk. Bála se udělat chybičku, aby si něco nepokazila, snový dítě. Druhý den po narození štěnátek se tam jeli podívat a jak tam tak na to klubko sedmi slepých myšek koukala, tak ukázala na jedno, to že je ten její pejsek zlatejsek. Když si pro něj na 1.máje jeli (s bráchou a bratrancem a sestřenicí, nás k tomu nechtěli), tak nevěděla, který to byl.Ti tři se tam nemohli dohodnout, který je hezčí,štěňátka po nich lezla a všechna byla krásná),ona jen stála a hledala toho svého zlatejska. A to byl ten, který počkal, až jeho šest sourozenců se vrhne na ty tři, pak přišel k ní, rozvázal jí tkaničku u boty, počural ji, vzal do tlamičky a usnul.A byl to on, jak řekl majitel, že na něho ukázala při té první návštěvě. Přivezli ho domů, vešel se do dlaně (byly mu 4 týdny a oni nechtěli utrácet peníze za mléko, až později jsme zjistili, že měli psa a ukradli starší fenku, takže štěňátka měli jen na peníze), hrozně plakal, neuměl jíst, tak s ní spal, krmili
|
|
|
madla 3.4.2006 0:52Re: Re: Benda jsme ho lahvičkou pro panenky a olizováním prstů.Od prvního okamžikui v bytě mne měl za mámu,pak měl bráchu a ségru, ale táta byl ten, kdo zběsile vytíral roztokem chloraminu každou loužičku, prostě pako.Musím přiznat, že v tom jsme s ním byli zajedno,což nás asi takřka doživotně nějak zařadilo. Když se pral s dcerou, které prokousl obočí, ta mu na oplátku ucho, tak věděl, že mu nezůstane nic dlužna a jde na něho jeho stylem.Se synem,už mu bylo 16, se nepral (nebo on s ním), na toho si vždycky počkal a když ho slyšel vstávat, tak se mu vyčural u dveří, vždycky do té ještě horké louže šlápl, vždycky byl na mrtvici a vždycky ten pejsek nebyl k nalezení.Tatínkovi přečetl noviny, načural mu do bot, jen mne vyznamenával tím, že v době, kdy jsem se vracela domů, tak považoval za svoji povinnost být doma, takže třeba 3km běžel, holčička na mrtvici, nutno říci, že já taky, když mi na bílou sukni skočil zablácený děs, dcerka nikde.Ale jinak poslouchal na slovo, nesnášel vodítko, košík, buzeraci, šikanu. Holčička to brala vážně, takže s ním chodila na cvičák, takže od tří měsíců reagoval na povely, tedy na její a moje. Z manžela a syna si doživotně dělal šoufky a našli se až v jeho pozdním stáří, kdy to buď vzdal nebo uznal, že ho taky mají rádi a netřeba s nimi soupeřit, nevím. Přestěhovali jsme se do Prahy a náš milísek miloval pistáciovou zmrzlinu z okýnka u Domu potravin, kam si na ni chodil, párkrát dostal na prdel, když běžel přes magistrálu, tak se pak naučil chodit podchodem, no a my jsme byli ti, kteří jen vyslechli, kolik měl kopečků, zaplatili a bezpečně ho dovedli domů. Už tehdy byl mediální hvězda, několikrát vyfocený ve Večerce, u té zmrzliny ochotně pózoval turistům, protože když se opřel o to prkno pod zmrzlinovým okénkem, kde ho všichni znali, a jen mu podali kornout s pistáciovou (v té době fakt nejlepší v Praze), on jen vyblíz zmrzlinku, kornout vyplivoval, , ten nikdy nejedl, tak ho fotili všichni kolem. |
|
|
madla 3.4.2006 1:28Re: Re: Re: Benda A pak se stalo to, že mu dopoledne napíchli špatnou vakcínu proti vzteklině a on večer ochrnul.Tehdy byla úplně nová nepřetržitá veterina v Šénovce na Chodově, jenže kdo z Vinohrad věděl, kde je Chodov, že?Děs a hrůza, se ztopořeným pejskem, protože měl všechny příznaky vztekliny, jsme jezdili po Praze, ale všechna čest, sice nám moc naděje nedávali, protože úplně ochrnul, měl paralyzované ledviny, plíce, játra, srdce, a navíc byl ten, kdyby se měl protrhnout, tak by se doma nevyčural a tak. Synek byl tenkrát na opušťáku, sešel se s kamarády a přišel v povznesené náladě asi v jednu. My jsme s holčičkou ležely v ložnici s pejskem na zemi, pejskovi jsme do tlamičky vymačkávaly heřmákový odvar z vaty, neustále jsme na něj mluvily, hladily ho, aby věděl, že jsme s ním a hlavně jsme ho neustále přesvědčovaly, že musí čurat, nikdo se na něj nebude zlobit, prostě musí. Pejsek nečural, my byly na palici, do toho přišel rozvernej chlapeček s přiblblým dotazem: co je, holky, kdo umřel? Proč se válíte po zemi?Okamžitě vystřízlivěl, nevím, jestli je to fakto možné, ale určitě by v té chvíli ani nenadejchal, ležel sice na posteli, ale s námi, on to potom byl, kdo nehybného pejska snášel před dům, opíral ho o popelnici a zvedal mu nožičku, aby mel (ten pejsek) pocit, že na to má a čurá jako pejsek. Tři týdny jsme se bránili naléhání veterinářů utratit ho (tedy pejska). Po třech týdnech se postavil a udělal asi dva metry po svých. Určitě se to vyrovná olympijské zlaté! Když se objevil na ulici, tak všichni okolní pejskaři byli u vytržení, ale nutno přiznat, že i veterináři; ti sami neveřili, že se z toho dostane, nicméně ti starší a zkušenější nám řekli, že to udělal kvůli nám, že ho uzdravila naše láska a péče. Alë tak je to přece i s lidmi, že? I člověk, který ví, že o něj nikdo nestojí, nemá důvod, proč by žil, zapamatujte si to.
|
|
|
madla 3.4.2006 2:21Re: Re: Re: Re: Benda Tehdy mu bylo pět let, po dvou různých formách parvovirozy jsme ho měli za odkecanýho jen tak přežívajícího mrzáčka. Omyl, nebyl rvavý, ale srovnal dogu, boxera, vlkodava, možná hlavou, nevím. Jak tak život běžel, onemocněla dcera, z běžné chřipky najednou EBviroza, trombocytope ie, na umření. podle doktorů naděje žádná, vyrovnejte se s tím, jak sami umíte, prostě vám jenom umře díte, nic víc. Ji dusili, nás dusili, než jsem se naštvala, mne se totiž dcerunka s tatínkem snažili chránit a pro mne v šechno bylo v pořádku. Do té doby, než jsem si až ve vrátnici špitálu uvědomila, že jsem se jí nezeptala, co jí zítra přinést k jídlu. Vrátila jsem se a viděla, jak jí sestra píchá morfium, protože jsem prostě byla za blbce, který nesmí vědět, že moje dítě umírá. Nevím, čemu co přičíst, ale od té chvíle( já jsem o té hrůze opravdu do té doby nevěděla, manžel i ta nemocná dcera se mnou hráli hru), jsem začala bojovat. Nebála jsem se lékaři vytknout pochybení (třeba nucení do jídla - eklhafty, které u nás v rodině určitě nevařila ani praprababička, a proto jsme je nikdy nejedli - pajšl,držkovka,rajská a špenátová polévka, tlusté maso a podobné chuťovky, leč nikomu neupírám právo na to, aby je miloval ), nosila jsem jí denně o co si řekla, takže jedla. Jinak byla neskutečně devastovaná, protože do ní rvali kortikoidy-, cytostatika a ještě jedna svinstva, taď právě přesně nevím, co všechno. Ten pejsek to všechno prožíval, když nám ji půjčili na vozíku na procházku (vždycky jsme ho propašovali, aby byli spolu), tak se nerozptyloval, vyskočil k ní, velmi zkrátka vzal uvítací líbání a zbytek doby, po kterou spolu byli, ji ji žďuchal a olizoval lrční páteř, vždycky se jí jakoby stočil do náruče, a tak jí působil na to její nešťastný srdíčko ve vodě utopený (perikarditida? - omlouvám se, nenašla jsem si k tomu výrazu vztah, proto doteď nevím, jak se píše).Asi to pomohlo,
|
|
|
madla 3.4.2006 3:15Re: Re: Re: Re: Re: Benda XCo dál? Holčičku nám dali domů, jsem nezvratně přesvědčena o tom, že naš láska ji přesvědčila, že musí žít- Nejhorší na tom je, že dneska víme, že kortikoidy a cytostatika, kterými jiji cpali, nemusely být, ale snad to dobře dopadne.Zatím musí být pod kontrolou, ale snad se podaří, že bude žít normálně.V době, kdy to bylo opravdu špatné, byl náš pejsek (úmyslně nejmenuji) ten, kdo nám zvedal náladu. Velmi pečlivě registroval všechny hovory o jejím zdravotním stavu, výsledky kontrol. To už mu bylo hodně na to, co prodělal (2x parovirozu, ochrnutí,rakovinu varlete a následnou amputaci) a co mu ani ten největší optimista nepředpovídal. No a tak jednou ve čtvrtek přišla z hematologie, zahlásila stav krevních destiček, na tehdejší průsery fakt fantasie, pejsek si to asi probral, načež nás večer všechny obešel, už byl hluchý a slepý, položil hlavičku na kolena, nechal se pomazlit a a olíbat, odešel do svého koše-postýlky a přestal být.Dýchal, ale nežil.Dodnes nás všechny mrzí, že to nrjpříšernější odnesl náš tatík, který už jenom to tělíčko odnesl na podlední injekci, držel ho v náručí až do té chvíle, kdy umřel doopravdy. Dodnes cítíme jako velký dluh, že jsme ho neměli kam a jak pohřbít a zůstal na veterině. Jediné, co pomáhá, je to, že opravdu až do konce ho manžel držel v náručí a do hluchých oušek mu říkal, jak skvělý pejsek byl, jak jsme ho všichni milovali.
No a teď k tomu, konečně, proč by to mělo být o těch 40 dnech, já myslím, že kdo má někoho rád a má pocit, že musí chránit ,no tak chrání tak nějak neomezeně. Věřím, že náš pejsek chránil a když zjistil,. že už nemusí, naši dceru, tak si konečně dovolil ten přepych a umřel si. Umřel si v lednu, v březnu by mu bylo 15 let. Na irčana hezký věk, na to co prodělal, neuvěřitelný.Bylo to zlatíčko, a já věřím, že nás pořád chrání. Aspoň mně. Necelý měsíc po jeho smrti, dodnes zapalujeme svíčku, 9.února, bylo to úterý, mi určitě ona nedovolil nastoupit do
|
|
|
madla 3.4.2006 4:10Re: Re: Re: Re: Re: Re: Benda autobusu (v té době jsme dočasně bydeli v Kladně) a pracovala jsem v Praze. Stála jsem ve frontě na autobus, ale když přijel,kouřila tam ženská, odhodila vajgla a mínila nastupovat e mnou. & |
|
|
Jiří Růžička 3.4.2006 20:07Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Benda Madlo, madlo, já to nemohl dočíst! Docela se to ztratilo. Bude konec? |
|
|
Apina 4.4.2006 17:12Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Benda Madlo,
nevím, jestli si tohle ještě přečtete, ale ten příběh je neuvěřitelně dojemný. Je mi jasné, že na Vašeho irčánka budete vzpomínat s láskou. Byl, je a bude součástí Vaší rodiny, i když se teď prohání po nebeských loukách. Přeji hodně štěstí Vaší dceři, ať je jí stále lépe a má radost ze života. Podle toho, co píšete, je to ohromná bojovnice, nevím, jestli bych já něco pobného, co popisujete vůbec zvládla.. Asi by pro vás bylo nejlepší pořídit si nového pejska. Toho Vašeho Vám to sice nenahradí, to ani nejde, ale budete mít u sebe opět jednu psí dušičku. Hodně lidí říká, že už nechce, ale ....... Hodně štěstí a odvahy Vám všem
|
|
|
marie 31.3.2006 9:28pes Pane Růžičko,moc pěkný článek.Sama mám zkušenost s telepatií u psa,pokud se to dá tak nazvat.Moje babička měla pejska,žádná čistá rasa ale byl skvělý.Pokaždé dokázal dopředu vycítit,když měl být někdo nemocný,sedl si k jeho posteli a celý týden u ní vzdržel.Dlouho jsme nechápali jeho chování,ale postupně ¨jsme to vypozorovali.Před třemi roky se mi o něm zdáli asi týden sny.Pak jsem se dozvěděla že mě čeká těžká operace.Sama mám dnes už druhého pejska,jejich odchod bývá těžký,ale život se psem stojí opravdo za to,každému to doporučuji.Děkuji za pěkné články,všem hodně úspěchů a štastných chvil. |
|
|
pepino 30.3.2006 20:11Panu Růžičkovi Vážený pane Růžičko, jistě se mnou budete souhlasit že se nedá zapomenout na psí oči.Před lety jsem něco podobného prožil se svou fenkou a když zemřela nebyl jsem s ní,zpráva o její smrti mne zastihla nepřipraveného uprostřed jednání a musel jsem odejít.Dodnes si trpce vyčítám že jsem s ní nebyl v jejich posledních okamžicích.Jsme na tom stejně.Děkuji Vám. |
|
|
Jiří Růžička 30.3.2006 21:06Re: Panu Růžičkovi Jednou jsem byl na "partičce" kulečníku a kdo někdy k této nádherné hře přičichl, ví, co dovede udělat s lidskými nervy. Prožíval jsem právě drama a docela se mi vedlo. V tom za mnou přišla p.vedoucí, že mám jít k telefonu. Žena mi dramaticky oznámila, že Beruška(máma oné slavné feny) právě odešla.
Sám víte, že se dá těžko popsat, co se v člověku v tu chvíli děje.
Po mém návratu ke stolu všichni čekali, že budu pokračovat. Jenže, já položil tágo na stůl, mlčky se pomalu oblékl a bez zaplacení a jakéhokoliv rozloučení jsem odešel. To vím z vyprávění, protože v tu chvíli se mé vnímání světa zúžilo pouze na jedinou věc.
Díky za dopis.
|
|
|
pepino 30.3.2006 20:01pejsek Pane Růžičko,nezpomenutelné jsou psí oči oči plné lásky, ty oči se nedají zapomenout.Děkuji Vám za Váš příběh mějte se dobře. |
|
|
evam 30.3.2006 17:38tajemno Pane Růžičko, je to krásně napsané a ještě lepší ,i když smutný ,je ten příběh. Chtěla jsem se zeptat, zda-li máte pejska. Nebo jsem nečetla pozorně? Buďte zdráv!
|
|
|
Jiří Růžička 30.3.2006 19:23Re: tajemno Na pejska se chystáme! Moc se těším. |
|
|
PetraK 30.3.2006 20:50Re: Re: tajemno Jůůů, to je dobře. A co to bude za pséka, smím-li se ptáti? |
|
|
Zdena bez psa 30.3.2006 15:31Je tu někde Bláža? Mám fotky Labe pod vodárnou v Káraném. Jsou z 29.3.odpoledne. No, co naděláme. Je to porce. |
|
|
Hela S. 30.3.2006 16:03Re: Je tu někde Bláža? Přeposláno :-) |
|
|
Bláža 30.3.2006 17:53Už jsem tady Mám z té vody fakt obavy, Zdenko, jestli můžete, pošlete mi ty fotky prosím. Na stránkách www.krejg.estranky.cz mám v kontaktu na sebe email. Jste hodná, že jste si vzpomněla. Vám se to vyhnulo? U nás na chatě je to o chlup Bojím, bojím...
|
|
|
Apina 30.3.2006 14:47krásné povídání a ohroženým vodou hodně štěstí Pane Růžičko, ten příběh, to je síla. Píšete krásně o rybách a akvaristice, i o své chlupaté kamarádce. Myslím, že všichni, co tady jsme, jsme tím příběhem dojati, a jsme rádi, že jste se s námi podělil. Mám doma knížku, překlad z angličtiny, nebo lépe řečeno americké angličtiny, kde jsou popisovány hrdinské činy různých zvířat, která s vým pánům zachránila život. Je to někdy k neuvěření, i když nepředpokládám, že by to zvíře vždy myslelo na to, že při podobném činu může samo přijít o život nebo se zranit. Ta snaha ale zachránit druhého je zcela zřejmá. Ověřila jsem si, že existuje něco jako telepatie, tedy dovedu pochopit, že se Vašemu kamarádovi zdálo o hrdinném činu vaší kamarádky fenky.
Povodně a přehrady - v roce 2002 třeboňská rybniční soustava zachytila více vody než všechny přehrady na Vltavě (sláva Štěpánku Netolickému a Jakubu Krčínovi), ty jsou konstruovány primárně zpravidla jako elektrárny a pak teprve, aby regulovaly odtok vody při povodních. Je to smutné, že ekonomická hlediska vítězí, ale je to tak. Navíc přehrada se nedá úplně vyprázdnit, to by trvalo v průměru několik týdnů až měsíců, kromě toho častá manipulace s vodní hladinou by mohla časem narušit samotnou hráz přehrady - a představte si, jak třeba rupou Slapy. Prý je spočteno, že v takovém případě by šla nárazová vlna až nahoru na Václavák ke Sv. Václavovi. Schopnost regulace přehrad sahá tedy někam max. k 10-20leté vodě a vodohospodáři již více dělat nemohou, musíme pouze doufat, že jí v Praze opravdu nebude více. Je mi moc líto všech, kdo už mají vodu doma a hlavně na mé milé, ale nyní znovu tak nazlobené řece Lužnici. Hodně štěstí všem.
|
|
|
Alexandra 31.3.2006 8:29Re: krásné povídání a ohroženým vodou hodně štěstí Apino, díky za pěkná slova a zastání vodohospodářů, Ti teď budou Ti nejhorší a na jejich hlavu se snese hněv spravedlivých. Mám také strach, o všechno živé co stojí v cestě vodnímu živlu. Bohužel na všech horách je obrovská zásoba vody ve sněhu a zřejmě (podle předpovědí) nastal čas nejhoršího zlého snu, odtávání sněhu a do toho déšť. Ať už nepršíííííí! |
|
|
Apina 31.3.2006 16:29Re: Re: krásné povídání a ohroženým vodou hodně štěstí Alexandro,
obecně si myslím, že do vážných věcí kafrá spousta lidí, kteřé o problému nemají ani to nejmenší ponětí, v prvé řadě politiků, kteří se chtějí pěkně zviditelnit a tak občas vyhodí nějakého toho ředitele povodí, jako dnes toho jihomoravského. Možná se na situaci podepsal, možná ne, jen ten způsob vyhazovu mi přijde divný, to se politici opět pěkně zviditelňují a asi dost lidí jim na to skočí. Netvrdím, že lidé včetně vodohospodářů, jsou neomylní. Já sama nejsem přímo odborník, ale diskuzí jsem o tom doma slyšela dost - otec dlouhá léta pracoval ve vodohospodářském ústavu v Praze - Podbabě. Myslím, že v situaci, kdy už je velká povodeň, je velmi snadné říci, že se přehrady měly více vypustit, každý je velmi moudrý po bitvě. Jsem trochu skeptik, jestli ty přehrady jsou tak úžasná výhoda nebo ne, ale to ať si každý posoudí sám. Mnou zmiňovaného Krčína v 16. stoledí obecný lid také zrovna nechválil a jak jsme mu dnes vděčni. V každém případě přehrady nebyly konstruovány na to, aby zachytávaly obrovské povodně, jen v tom lidé byli velmi dlouho utvrzováni, ale pro výrobu elektřiny (vltavská kaskáda), případně jako zdroje pitné vody (např. Želivka). Od toho se pak odvíjí jejich funkce a možnosti regulovat povodně, které jsou a vždy budou omezené, jen to bohužel lidem opět nikdo neřekne. Vím, že existuje a vždy existoval termín: vypouštění přehrady bez ohledu na koryto - to jsme názorně viděli v roce 2002 a v minulých dnech na Vranovské přehradě, tedy se voda nechá valit bez ohledu na jakékoli škody. Toto jen normálním lidem nikdy nebylo sděleno, politici (komunističtí nebo dnešní) vždy lidi raději chlácholili než, aby jim řekli, v tomto případě, drsnou pravdu. Je bohužel důležitější, aby vydržela samotná přehrada než škody pod ní. Bohužel ti, co pod ní bydlí si to pak odskáčou a to je mi moc a moc líto.
|
|
|
Apina 31.3.2006 16:32Re: Re: Re: krásné povídání a ohroženým vodou hodně štěstí pardon ten termín je BEZ OHLEDU NA ŘEČIŠTĚ |
|
|
Rpuť 30.3.2006 13:50DO P:R.D.E.L.E !!!  Od západu přichází do České republiky další déšť. Do pátečního rána naprší asi deset milimetrů. Na horách meteorologové očekávají až třicet milimetrů. O víkendu bude srážek postupně ubývat. Riziko povodní tak potrvá až do konce týdne.
(idnes)
|
|
|
YGA 30.3.2006 14:25Přesně, kdyby jenom od západu, doteď tady na na jihu svítilo sluníčko a už se tu taky začíná zatahovat. |
