Už cestou k Jadranu jsem v okolních autech viděla spoustu psů - na odpočívadlech, v kolonách...

I psi se musejí občerstvit

V městečkách u Jadranu jich bylo neméně - pidipejsků i obrovských hafanů. Na lodích je zřejmě používají jako záchranný člun, jinak si to neumím představit, mít na palaubě takové obrovské zvíře :-)

Večer jsme se v restauraci seznámili s kocourem, který byl velmi podobný panu Kebulemu od Neliny. Byl velmi způsobný, klidný, mohutný. Potěšil mě přístup personálu - nevyháněli ho, jen upozornili, že jakmile přinesou večeři, kocour se probere :-) Taky že ano, ale dobré způsoby si uchoval - delikátně si bral sousta z ruky a vypomohl mi s obrovskou porcí olihní.

V jednu chvíli se nenápadně přikradl jakýsi mourovatý jungšál - výrostek, určitě měl z pana Kebuleho patřičný respekt. Po podaném soustu bleskově sekl packou a já nestačila ucuknout. A opět mě mile překvapil personál - kočky nevyhnal, naopak mi nabídl dezinfekci :-)

Dostanu něco?

Ráno na molu jsem zaznamenala pruchaté mládežníky - chovali se decentně, ale už svým významným postáváním si vysloužili pozornost a nějaké to sousto taky dostali.

Dostanu.

Při odchodu z lodě jsme bedlivě zavírali všechny vstupy a okna - nebylo by dobré odvézt si černého chlupatého pasažéra!

Foto: Lika. Ve fotogalerii je více fotek :-)