PSI A KOČKY: Procházkovic zvěřinářství pokračuje

Alan je takový trochu přerostlý krysařík. Zuřivě štěká a cení svých 6 zubů (o ostatní totiž  přišel v boji, když ho jednou napadla kolie) na každou návštěvu, která k nám přijde. O rase pražský krysařík se říká, že je velice inteligentní. A je to pravda. Dokazuje to už příhoda z loňských Vánoc. Po štědrovečerní večeři jsme celá rodina zamířili ke stromečku. Rozdávali jsme si dárky a vesele se bavili, psi mi spokojeně leželi u nohou.

Pod stromkem zbyly už jen tři dárky, krabice s drápadlem pro kočky, tahací hračka pro Bekynu a malý balíček zabalený v balícím papíru. Alanovi se asi zdálo, že rozdávání dárků trvá moc dlouho, a tak  se najednou sebral, zamířil ke stromku a popadl právě ten malý balíček a odnesl si ho na křeslo. Papír lítal na všechny strany a Alan nepřestal tak dlouho, dokud na něho nevypadla gumová pískací veverka..

BEKYNA

Bekyna, co o ní říct. Ta je prostě na chlapy. Svého páníčka, který ji pravidelně dvakrát denně bere autem na pole, aby se prolítala, miluje tak moc, že pokud se stane, že páníček není přes noc doma, zaleze Bekyna pod postel a celou noc kňouká a hází po mě smutné pohledy. I když smutné pohledy u Bekyny nejsou nic neobvyklého. Ta vypadá, že ji mučíme i ve spánku.

Na rozdíl od Alana Bekyna tolik důvtipu nepobrala. Ale za to výborně ovládá, také na rozdíl od Alana, který rozumí jedinému povelu: „Půjdeme na políčko“, všechny povely. Naučila se je takříkajíc za hrozen. Za každý povel kuličku hroznu. Také se o téhle rase říká, že v sobě nemají žádnou agresi. To dokazuje i to, co se stalo loni v září. Měli jsme doma tři dvouměsíční koťátka a byl už čas je odstavit a přesměrovat na tuhou stravu.

Leontýna a Leonka (později Leon) se to naučily rychle, ale Leoškovi se do toho nějak nechtělo a když mu nedovolila pít mlíčko z cecíku maminka Zuzka, počkal si až si Bekyna lehne na záda, přeběhl k ní, chytil se cecíku a cucal a cucal. Samozřejmě žádné mlíčko nedostal, ale to mu nevadilo a nevadilo to ani Bekyně. Ta trpělivě držela a nechala ho, ať si zadumlá.  

 JŮLINKA

Jůlinka přišla jako první z naší zvířecí party. Doma se  moc nedržela, ani když měla dům jen pro sebe, ale když se objevovaly pořád nové kočky, přestala domů chodit úplně. Teď přijde jen na jídlo a v zimě se ohřát k topení, kde má svůj pelíšek.

LÍZINKA

Ta tráví skoro celé dny i noci v garáži, kde spí na teplé dece. Miluje, když se kolem ní motá hodně lidí, a proto jakmile dojde doba otevřených sklepů, je ve střehu a kouká, u kterého návštěvníka dostane něco dobrého a který ji podrbe za ušima.

ZUZANKA

Zuzanka je čistokrevná perská činčila, a tak se podle toho chová. Chodit za lidmi do sklepa a vnucovat se jim, to ji ani nenapadne.  Když se chce někdo potěšit její krásou, musí přijít za ní do mého pokoje, kde tráví většinu dne. A ona sama se pak rozhodne,  jestli se mu bude věnovat nebo jestli zavře oči a bude děla, že ona tady není.

LEOŠ, LEON, LEONTÝNA

Tak tyhle tři děti si Zuzka pořídila, když jednou v noci utekla a nějaký cizí (pravděpodobně černý) kocour ji svedl. Koťata mají každé jinou povahu a jiné zájmy. Jen tři  věci mají společné, jsou hrozně roztomilá a všechna tři se ráda dívají na televizi a všichni si zaplavala ve vaně. Televizi mají rády všechna, ale každé se dívá na něco jiného. Leontýna miluje romantické filmy (no je to taky holka, ne?). Leon, ten zase miluje, když v televizi (nebo v rádiu) hraje hudba a Leoš, ten se zase rád dívá na něco o zvířatech. Jakmile vidí koně nebo psa, nemůžeme ho od televize odtrhnout.

Pokaždé, když si s knížkou zalezu do vany, hned je u mě aspoň jedno kotě. A jak se tak prochází po okraji vany, není chvíle, kdy by jim neuklouzla pacička a ona nezahučela do vody. Když je vytáhnu, osuším a uklidním ze šoku, který při pádu dostala, skulí se mi na klín a chtějí ten hrůzný (a hlavně mokrý) zážitek zaspat. 

CHARLES

Charles je britský modrý  kocourek, kterého mi taťka jednou přivezl ze své obchodní cesty. Ovšem očekávané pochvaly se nedočkal, protože 6 koček je už tak dost a 7 kočku už vážně nepotřebujeme. A tak bylo rozhodnuto, že kocourek za týden pofrčí zpátky na Šumavu. Každému milovníkovi koček je jasné, že kocourek nikam nejel.

Jméno dostal po svém starším bratrovi, kterého jsme měli před třemi lety (ale ten se jednou vydal na své noční toulky a už se nevrátil). Když se mě někdo zeptá, jestli si kočky umí o něco samy říct, odpovím, že Charles ano. Když je ráno krmení dravých šelem, musí Charles dostat teplé mlíčko. Jinak by to pro něj nebyla ta správná snídaně.

A pokud mu ho náhodou zapomeneme dát, chodí za námi a kouká se takovým pohledem, jako by říkal: „Kdy už konečně dostanu to mlíko“, a jakmile pípne mikrovlnka, je už připravený. Kdyby se pořádaly závody o nejrychleji se míhající jazýček, Charles by ho zaručeně vyhrál.

Tak tohle je ten náš zvěřinec. Je to pěkná parta, co? Pokud se vám článeček líbil a třeba jste se u něj i trochu pobavili, jsem moc ráda. Ze svých pelíšků vás zdraví Alča s Bekynkou a z mého klína Leošek. Ostatní kočky se někde honí a dávají mi podnět k dalšímu článku. Tak se mějte a haf zase příště AHOJ!