PSI A KOČKY: Proč si lidé pořizují zvířata nebo proč si zvířata pořizují lidi
A pokud si myslíte, že pořídit si zvíře - psa a kočku zejména - je jen na vašem uvážení, tak se, myslím, mýlíte. Tohle se netýká služebních psů, slepeckých a všech dalších, kteří se svým páníčkem sdílejí denní zaměstnání. Mám na mysli všechny ty domácí miláčky, kteří nás provázejí běžným životem a dělají nám společnost. Proč: No prostě tak… 
No schválně, zkuste hledat odpověď na otázku: Proč jste si pořídili zvíře? Málokdo z páníčků psů vám odpoví: protože miluju časné ranní vstávání a neobejdu se bez procházky ráno i večer, zejména v listopadové plískanici! Anebo: protože ráda nosím okousané boty a nečtu knihy, které nemají ohryzané desky! Nebo: nějak nám přebývala psí bouda, tak aby nebyla prázdná… Kočičkáři určitě nebudou tvrdit: Čistím rád kočičí záchod a zbožňuji myši naskládané na rohožce. Jídlo bez kočičích chlupů prostě není to pravé… Pro obě kategorie platí: Mám moc jídla a potřebuji se o řízky s někým podělit…
Ptala jsem se ve svém okolí. U kočičkářů to bylo obvykle: No ségra přitáhla domů takové smutné kotě… Vedle ve vsi by je určitě utopili… Kolega z práce to přinesl, byl to takový roztomilý uzlíček... Potřebovali jsme nějaké zvíře a chodit se psem by bylo moc náročné… U pejskařů jsem slyšela: děti se odstěhovaly a doma bylo tak prázdno… Nebo: odstěhovali jsme se z města a k baráčku zvíře patří - já vám dám "k baráčku", vždyť ten hafuša bydlí doma, spí na gauči a na zahradu chodí stejně jako vy! Anebo: na výletě se k nám to štěně přidalo a nikdo nevěděl, komu patří… Nebo: naši vždycky měli psa, tak jsme v tom útulku viděli takového roztomilého pejska, on se k nám tak měl…
Pravda je, přátelé, jiná. Bylo vám tak nějak životně posmutněle, nevěděli jste, čím to určité prázdno zaplnit a potřebujete se s někým dělit nikoliv o řízky, ale o lásku a přítulnost. Potřebovali jste blízkou bytost, oddanou duši, která s vámi bude sdílet život a kdo se nahlas nehádá. Potřebovali jste někoho, kdo vás poslechne a vyposlechne, kdo nebude chtít víc než pravidelnou dávku emocí, péče a jídla. Potřebovali jste se o někoho starat. No a teď zasáhl osud (nebo Osud? Nebo Prozřetelnost?) a Vy jste potkali to pravé zvíře.
Rozdílný je jen technický postup, jak jste ke zvířeti přišli nebo vlastně jak vlastně zvíře přišlo k vám. Je jedno, jestli jste ho vybírali půl roku po internetu a čekali, až se narodí, nebo jestli jste ho potkali u popelnic nebo jste ho našli, jak se chvěje v zimním chladu u sklepa a smutně mňouká. Je jedno, jestli jste se ujali bezdomovce či nebo jste si přivezli s láskou piplané štěně. 
Prostě nějak se stalo, že máte dalšího člena rodiny, který má tu výhodu - na rozdíl od dětí - že nechce nový mobil a peníze na zábavu a vůbec je mu fuk, že nemá značkový obojek nebo poslední model házecí hračky. A navíc obvykle poslechne a dá si říct. Chce vás mít rád a chce vás, osobně vás, chce vaši smečku a spolu s ním jste JEHO rodina. Obětujete mu svůj čas, přizpůsobíte dovolenou a hospody, kam nepouštějí psy, jsou pro vás nepřijatelné.
Mimochodem hospody a psi - to je nádherné téma, přímo na diplomku. Čím to je, že v jedné, úplně prázdné, hospodě (hotel Bajtlich, Chřibská) vás se psem vyhodí a nedají vám ani kafe, zatímco o pár kilometrů dál (hotel Jeff, Doubice) vám či spíše vašemu psíkovi přinesou misku s vodou, aniž byste se jí domáhali, prostě jen proto, že když vy pijete, bude mít asi žízeň i váš pes? Tímhle konkrétním činem získali u Jeffa další věrné zákazníky, až půjdeme na výlet, obědvat budeme zase tam, kde jsme vítáni i s naším psem…
Stal se z vás majitel nebo spíš páníček, v případě koček především živitel. Stojí vás to čas, námahu a peníze a děláte to rádi, protože odměnou je spokojenost toho tvora, kterého vám Generální distribuce vybrala za souputníka.
V řadě případů se během soužití podobáte svému psu či kočce - na tohle téma se periodicky objevují fotky známých osobností a jejich mazlíčků. Nebo je to tím, že si "vyberete" psa, který je vám vizuálně podobný - tedy přesněji řečeno vyberete si štěně, který vám za pár let bude vizuálně podobné? Tomu přeci nevěříte. Inu je to tak, Generální distribuce funguje.
Samozřejmě Generální distribuce jako každá velká firma dělá občas přehmaty. Drobným přehmatem je, když křehké jemné dámě přidělí uslintaného obludného boxera a naopak robustnímu muži nadělí čivavu. Stávají se i horší přehmaty, když zvíře vyfasuje páníčka, který se o něj neumí a nechce starat - to pak musí osud zasahovat znovu a obvykle za přispění řady institucí hledá toho vhodného. Obvykle najde. Nevěříte? Tak si přečtěte Zvířetník!!