Nebyl jsem ale dlouho v rodině sám. Krátce po mém příchodu k novým majitelům jsem získal za kamaráda krásného bílého kocourka s černými znaky. Dostal jméno Mindík. Mindíka někdo vyhodil z auta v naší vesnici a tak si musel najít nový domov. Bylo zajímavé, že si vybral právě mojí rodinku. Ta totiž jediná z celé vesnice byla ochotná přibrat dalšího člena rodiny. Mindík byl tehdy asi roční kocourek, který se ničeho a nikoho nebál a okamžitě jsme se stali nerozlučnými kamarády. Dnes je Mindíkovi asi 6 let. Je kastrovaný.

Žili jsme si báječně. Od jara do podzimu na chalupě na Vysočině a přes zimu v pražském činžáku. Po třech letech společného života od nás odešel páníček. Byl hodně nemocný. Měl nás velmi rád a my jeho také. Chyběl nám i paničce. Ta byla ráda, že má alespoň nás dva. Často nám říkala, že nikoho jiného nemá než nás. Měla ale občas strach, co se s námi stane, kdyby třeba onemocněla. To se také stalo.

Ale v době, kdy se o nás nemohla starat ona, jsme byli u sousedů vedle na chalupě ve společnosti jejich psů a koček. Věděli jsme ovšem, že si pro nás panička zase přijede.

Jenomže najednou bylo paničce hůř a hůř a pak jí odvezli do nemocnice a o nás se radili nějací cizí lidé, co s námi udělají. Nikdo nás nechtěl kromě sousedů z chalupy, ale těm nás zase nechtěli odvézt. Nejdříve nás chtěl nějaký pán, prý dědic, dát do útulku. Ale odmítli ho, protože útulky jsou přeplněné a zvláště v Praze. Pak říkal, že nás musí dát snad uspat. Nakonec si ale paní sousedka prosadila svou a tak jsme u ní. Ale jen dočasně.

Nemůžeme tu zůstat trvale, protože já nesnáším tu její smečku a Mindíka zase vyhánějí z pelíšku její tři kocouři. My jsme totiž zvyklí být jen spolu dva a nějak nemáme rádi velkou společnost na jednom dvorečku. Ale jinak jsme spořádaní. Panička i sousedka o nás říkají, že jsme moc hodní a slušně vychovaní.

Rádi bychom našli nový domov, kde nás budou mít rádi. Nejraději bychom ale byli spolu, kdyby to šlo. Pomůžete nám najít hodné lidi, kteří nás budou mít rádi? My dva je budeme určitě milovat celými našimi srdíčky. Věřte!

Pokud nás tedy chcete, nebo víte o někom, kdo by nás potřeboval, zavolejte naší zachránkyni na telefonní číslo: 777 227 253.

Děkujeme, Polda a Mindík