I poslední měsíc v roce má své pranostiky. Prosinec naleje a leden zavěje – Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná – Pošmourný prosinec dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení.

Prosinec si se mnou zahrával. Většinou byl smutný, tmavý a nevlídný, slunečního světla málo a já myslela, že nebudu mít dost fotek. Navíc bylo teplo a po mrazu či sněhu ani památky – tak jakpak budu ilustrovat zimní měsíc?!

Ale jak se říká, konec vše napraví – po Štědrém dnu vysvitlo sluníčko a dalo fotkám úžasné barvy a nakonec i ten sníh napadl. Sice jenom poprašek, ale jako důkaz vlády Zimní královny stačil. A pak, snažila jsem se fotit každý možný okamžik, takže nakonec bylo fotek víc, než kterýkoli jiný měsíc (:o)).

Tak co najdete v prosincovém albu? Některé fota budou na tuto roční dobu tradiční, některá zase poněkud překvapivá. No však se podívejte. Jinak fotky jsou z blízkého okolí Lednice.

A prosincové verše HannaH jsou překrásné, úžasně vystihují přerod starého v nové.

v prosinci síto prosem osít

o sílu hrází marně prosit

prosinec prosil

trpěl sázel

jedenáct posil strhlo hráze

rok splavem odtekl

a slovy

si cestu k lednu hledá nový (Hana Hadincová Terra incognita)

Fotografie si můžete prohlédnout i zde.

---------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou

Drazí moji, tímto končí můj třináctidílný seriál o krajině mého srdce a jejich proměnách v běhu jednoho, pravda značně netradičního, roku.

Snažila jsem se vám ukázat, že i ten nemožně placatý, lidmi značně poznačený kout naší země, je kouzelný. A tam, kde se rovina začne lehce vlnit, tam, kde se rodí dobré víno a dobří lidé, tam je tak krásně, až to bere dech.

Děkuju, milá Dede, že jsi vymyslela tuto formu a že jsi mi dala příležitost okusit slasti i strasti nutnosti myslet na každoměsíční dodávku fotek a článku.

Děkuju, milá liko, že jsi mi každý měsíc mile připomněla, že je na čase něco zplodit a hlavně v termínu dodat. Je pravda, že někdy to bylo za pět minut dvanáct (:o)).

Děkuju, milá hannah, že jsi mi laskavě dovolila použít tvé verše, které mé články pozvedly o dva levely výše. Při jejich četbě jsem si uvědomila, že tisíc neumělých slov není sto vystihnout to, co ty dokážeš devětadvaceti šumnými slovy (v dnešním případě).

A děkuju tomu, kdo se prokousal až sem, kdo se prohrabával mými fotkami, kdo přidal komentář ke článku, kdo našel v těch cca 240 fotkách aspoň jednu, která ho chytla natolik za srdce, že měl potřebu mi to napsat. Bylo mi velkou ctí (a vepřovými hody) vybírat pro vás ty okamžiky na jihu Jižní Moravy, u kterých jsem měla dojem, že by mohly najít svého adresáta.