Medvídek 2.8.2006 10:29

Re: Re: Ta otázka...

Pochopitelně, jenom jsem chtěl naznačit že nemá cenu se užírat tím že i kdybych se ulítal tak všem nepomůžu. A je třeba být spokojený s tím že jsem pomohl aspoň jednomu...dvěma...třem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rákšasí 2.8.2006 10:11

Re: Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

To máš pradu, ale to už se dostáváme trochu jinam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rákšasí 2.8.2006 10:09

Re: Ta otázka...

nikdy nedokážete pomoct všem potřebným zvířatům i kdybyste si založili útulek velikosti Prahy a k němu veterinární zabezpečení úrovně lidské kliniky Mayo. S tím se musít smířit jinak nebudete v životě šťastní

Medvídku to máš pravdu.ALE je potřeba začít s jedním u sebe. Jsem si vědomá toho, že když jsme adoptovali holčičku v Africe, že spousta jiných trpí, ale já mám dobrý pocit z toho, že se jednomu konkrétnímu tvorečkovi pomohlo a že to inspirovalo další, takže nakonec těch dětí je adoptovaných víc. To samé je platí i s tou pomocí zvířatům.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 2.8.2006 9:55

Re: Re: Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

Medvídku, myslím, že v tomto se trochu pleteš. Neandrtálci byli poměrně vyspělí lidé s mozkovnou větší než Cromagnonský člověk, kterým vlastně jsme my. Měli svou vlastní poměrně vyspělou kulturu a zdá se, že jim chybělo poměrně málo a přežili mnohem déle, možná až dodnes. Inteligenci na to určitě měli. Rozhodně je možné je počítat mezi lidi a dnes bychom se možná divili jejich inteligenci, kdyby byli mezi námi. Vypadá to ale, že byli uzpůsobeni na obzvlášť studené počasí a po rychlém ústupu doby ledové nebyli schopni druhému druhu člověka (asi více adaptabilnímu) konkurovat. Proto mě ani nepřekvapuje, že se o svého nemocného druha starali. Nedávno o tom bylo několik celkem zajímavých dokumentů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana 2.8.2006 9:48

Taky bych ho tam nenechala,

ať už by putoval do záchranné stanice (kde se nebude mít zle, hlavně pokud tam bude mít další holuby ve velké voliéře) nebo by mu třeba nebylo pomoci a musel být utracen (protože já bych to nemohla udělat a navíc by to vždy mělo být bezbolestné). Veterináři jsou různí, jako jsou různí lidé a lékaři léčící lidi. Ne každý, kdo to povolání dělá, má v sobě to, co by tam být mělo. Jeden člen naší rodiny studoval medicínu, válka mu znemožnila školu dokončit, jak si ho pamatuju a ostatní také tak by byl "použitelný" spíše v laborce nebo pitevně - hlavu měl dobrou, až do vysokého věku,  ale účast, vstřícnost atd. tam vždy chyběla. Jistě, kdyby doktor nad nemocným psem v kritickém stavu brečel je to špatně, je nutné aby použil své znalosti, zkušenosti i intuici. Ale je tam nutná i ta vstřícnost a účast a soucit, aby člověku nenadával že ho o víkendu po krátkém spánku zaviněném návštěvou u nemocného pejska budí po páté ráno protože nutně potřebuje pomoc pro svého pejska nacházejícího se v kritickém stavu. Aby byl ochoten navštěvovat ho doma pokud pes má mít co největší klid a odpočinek (samozřejmě jsme pro něj jezdili a odváželi ho, protože byl tak utahaný - měl několik případů ke kterým chodil domů - že si cestou raději odpočinul než aby ještě musel řídit). Já zase vždy rozlišuji co nutné je a co ne. Očkování se domlouvá dopředu s možným přeložením kdyby něco, nákup chasotonu ad. také, když potřebuji jen informaci tak napíšu mail nebo volám přes den a pokud se nedovolám zkusím den další a ne třeba pozdě večer, ale když je nemoc či akutní stav tak vše musí být co nejdříve - což každý normální doktor bere jako samozřejmost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Andula 2.8.2006 9:43

Otázky, na které není odpověď a přesto je třeba se ptát

Děkuji za příspěvek. Je to pro mě velké poučení, protože já bych se o toho holuba nedokázala postarat - nemám vlastní bydlení ani netuším, kde bych v té době sehnala veterináře. Přesto by mě to neomlouvalo. Snad mě ten článek poučí a připraví na to, abych nebyla k utrpení zbaběle lhostjená a dala si tu práci a pomohla.

Nemůžeme změnit pravidla tohoto světa - tedy to že náš život (vůbec každý život) je vykoupený tisíci životy jiných bytostí, z nichž každá je vybavena "schopností trpět", ale můžeme usilovat o to, aby bylo co nejméně utrpení. Děkuji Vám za Váš příspěvek - hodně mě zasáhl a doufám, že dokážu bojovat se svou zbabělostí a lhostejností. Pro začátek jsem si v mobilu uložila čísla non stop veterinárních ambulancí. Člověk nikdy neví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RP 2.8.2006 9:42

holoubek

určitě jste udělala správně, nikde není řečeno, že nebude zase lítat, já jsem minulý týden vypouštěla holoubka, kterého jsem našla podobně jako vy se zlomeným křídlem - měla jsem ho doma několik měsíců a zlomenina krásně srostla - když si ho prohlídli na veterině neměli námitky proti vypuštění (tady v brně je veterinář - specialista jen na ptáčky).Tím chci jen říct, že vůbec není proč mít nějaké výčitky svědomí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 2.8.2006 9:32

Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

Člověk jen jedním z druhů (i když si to nemyslí) a tak se chová jako kterýkoliv jiný druh. Jsme druhem velmi úspěšným a (v současné době) přemnoženým. I u jiných druhů nastupuje v takovém okamžiku snížení porodnosti a asociální chování. Výchova má vliv jen do určité míry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zana 2.8.2006 9:31

Re: Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

teda že se nám tu ale sešla náročná témata... já si taky myslím, že bylo dobře holuba odnést, i když nevím, co bych s tím sama udělala... přijde mi, že Lapil to humorně, leč dost přesně popsal nahoře.

Ostatně co má našinec za svobodu: chce se mi ráno vstávat, když konečně jednou bylo v noci chladno a dalo se spát? Nechce. Chce se mi jít do práce, když doma je tolik neudělaných věcí, které jsem v těch vedrech odložila? Nechce. Chce se mi být v práci, kde není klimatizace, takže vedro se ztrácí jen velmi pomalu? Nechce. .... atd. atd. - No a za to nemám hlad, mám kde bydlet a jakous takous zdravotní péči, když onemocním.

Takže milý holoubku, vítej do klubu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 2.8.2006 9:22

Medvídku, na tohle byl neadertálec "člověčí" až dost.

To jen sapiens sapiens se pořád nezřízeně vytahuje. Nehledě k tomu, že sociální chování i s péčí o staré, nemocné a bezmocné projevuje i většina skupinově žijích zvířat (sloni, opice, potkani, vlci, delfíni.....)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rákšasí 2.8.2006 9:09

Myslím , že paní Martina chtěla poukázat i na jinou věc

a to na lidskou lhostejnost.

Člověk okupuje celou planetu a považuje se za vrchol všeho na světě, tak by se měl taky podle toho chovat I když je zrovna otázka holubů dost problematická, paní Martina udělala dobře, že holuba odnesla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ela 2.8.2006 8:52

Děkuji,

a skláním se před vámi, paní Martino, za to, co pro zvířata děláte. Každý z nás ( troufale mluvím za včechny Zvířetníkovce ) dělá pro vlastní i cizí zvířata, hospodářská i domácí, co může, co musí, co chce a co mu velí svědomí. Každý kousek pomoci  je dobrý, a když srovnám pomalou smrt u eskalátorů, a doživotní pěkné zaopatření v kleci, já nemám co řešit. Jsme na takovém stupni civilizace společnosti, že už si nemůžeme říkat, že věci mají jít  svou přirozenou cestou - co je na metru přirozeného ? Zvířata u nás nežijí v přirozených podmínkách, alespoň většinou, a je na nás, abychom jim zajistili slušný život jinak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 2.8.2006 8:17

Re: Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

To je velmi zajímavé, zvlášť ve světle toho že neandrtálec prý ještě nebyl tak moc člověk.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 2.8.2006 8:09

Ta otázka...

...priorit při výběru druhů domácích mazlíčků mně trápí taky, ale přestal jsem to řešit protože s tím opravdu nikdo nic nenadělá. Chobotnice prostě nebude oblíbenější než britská modrá kočka (jen příklad, milovníci chobotnic - nechytejte mně za slovo prosím). Sám jsem to zažíval, choval jsem potkany.

Obecně: nikdy nedokážete pomoct všem potřebným zvířatům i kdybyste si založili útulek velikosti Prahy a k němu veterinární zabezpečení úrovně lidské kliniky Mayo. S tím se musít smířit jinak nebudete v životě šťastní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena 2.8.2006 7:53

Udělala jste, co jste musela.

Je to tak. Někdo mu pomoci musel, byla jste to Vy.

A chtěla bych se zastat veterinářů - nemám zatím žádnou špatnou zkušenost. Být vyrušen uprostřed sobotního večera s přáteli a jet "k případu" není pro našeho známého (byli jsme u nich na návštěvě, vídáme se jen párkrát do roka, máme to k sobě skoro 200 km) žádný problém. A taky jsme hned pochopili, proč toho vynikajícího vína, které jsme přivezli a s jeho paní bohatě konzumovali, vypil jen jednu skleničku a pak zůstal u čaje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 2.8.2006 7:30

veterináři

Přiznám se, že nevím, jak bych řešila problém zraněného holuba. Ale vím, že když jsme před dvěma lety v lednu!!! našli zcela podvyživeného začerveného ježečka miniaturních rozměrů, tak jsme bojovali, jak to šlo. Prohráli jsme. A  veterinární rodinná ordinace manželů Krobotových nevzala ani korunu. A když  tak náhle na procházce odešel Xerda, přijela paní doktorka jednosměrkou v protisměru, blikala, čím mohla....Nenechala si zaplatit výjezd, že přece už nemohla nic dělat. A že si určitě pořídíme dalšího psa....

A tak dnes odpoledne jdeme Betu předvést, koupit nějaké ty minerály a dohodnout si očkování. Konec konců, musí na nás taky někdy vydělávat

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 2.8.2006 7:28

Byla nalezena kostra neadertálce - zjištěno že dlouhodobě trpěl artritidou,

takže se nemohl pohybovat, natož lovit. Jeho druhové mu vyhrabali lůžko, měkce vystali listím a krmili ho. A když zemřel, tak ho v té jeho jámě pohřbili. Případy vlčích dětí jsou známé a jsou to právě "ukrutní" vlci, kteří se ujímají lidských mláďat, ačkoli by je mohli zrovna tak dobře zkrmit vlastním mláďatům. Na druhou stranu jsem zažila jak moje kočka naříkala hlasitě bolestí (pitvou zjištěn prasklý vřed na dvanácterníku a vícečetná perforace střev) a oficiální lékař Klubu chovatelů koček odmítl přijet a trval na tom, že ji musím přivézt, ačkoli bylo jasné, že její utrpení bude ještě větší. Nezbylo mi tenkrát nic jiného, než ji utratit sama (éterem). Jak mi bylo, zajisté si dovedete představit.

Takže - jak kdo - případ od případu.

Holubi jsou specifický problém, v Praze skutečně zdraví ohrožující. Díky možnostem obživy přežívají i nemocné kusy, které by v přírodě dávno uhynuly - a nemnožily se! Nedávno mi děti přinesli jiřičku právě opustivší hnízdo. Při pohledu na okamžité hemžení čmelíků na mé ruce, jsem prchala z domu jak o život. (Dopadlo dobře, jiřička vrácena do hnízda a máma si ji "vyvedla"). Už čtyři roky si, u jednoho souseda ve voliéře mezi kanáry, žije spokojeně pěnkaváček Pipíš - v přírodě by patrně tak dlouho ani nežil.

Takže ono je dost lidí, kteří pomáhají. Ale šmahem nelze - příroda to také nedělá - a ví proč!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Martina 2.8.2006 6:13

Proč existuje veterinář?

Aby po telefonu bez jedovatých poznámek o štědrém dnu konzultoval bezproblémový porod prvorodičky pouliční směsky, aby byl ze 50 km vzdáleného místa u psího úrazu dřív než lidský doktor z 500m vzdálené ordinace u pracovního úrazu člověka v bezvědomí, aby si cestou z dopoledního zaměstnání z JZD odskočil k drobnochovateli a naočkoval mu slepice, aby v době paniky z ptačí chřipky pomáhal hledat rozumné řešení při chovu druhů ptáků, kteří nejdou narvat pod střechu. Mám doma psy, rybičky, čistokrevný kmen českých hus - aby i vnoučata věděla, že husí stehno neroste v obchoďáku v mrazáku, hejno vlašek, perličky. Myslivcům líhnu z donesených vajec a odchovávám kachny, aby nemydlili tolik přirozeně vylíhlých v přírodě a nemizely z rybníků a řeky a máš nejbližší vetrinář všechny naše i pseudoproblémy s miláčky v peří i v srsti řečí i léčí s nadhledem i humorem a hlavně, konzultace zdarma, zákroky taky, nebo za obolus, medikamenty logicky plně hrazeny chovatelem. Zvířata svojí pojišťovnu zdraví nemají.

A neochotu pražského veterináře k léčbě divokého holuba celkem chápu. Na rozdíl od Vás ví, jaké zdravotní riziko pro lidi holubi představují, teda co všechno přenáší, pražský magistrát už řadu desetiletí bojuje s přemnoženými holuby a hrdličkami. A i když znám dost holubářů,kteří o životě holubů dokáží mluvit zaníceně dlouho a chovají desítky párů, asi by takové nartýrium s holubím zlomeným křídlem nepodstoupili.

A mimochodem, člověk je na vrcholu potravní pyramidy. Potřebuje k životu i živočišné bílkoviny z masa. Sójou jaksi nenahraditelné. A chov zvířat na českých farméch není tak drastický, jak melodramaticky líčíte. A i o tom je veterinář, aby budoucí maso ve velkochov nebylo týráno prostorem, lidmi, potravou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lapil 2.8.2006 2:52

Zvířata jsou líný potvory

Tedy - ne že by lidi nebyli, ale o tom teď není řeč. Určitě budete znát nějaké knížky Geralda Durrela (např. Ptáci, zvířata, moji příbuzní a jiná havěť). Napsal taky knížku, jak v Argentině (?) lovil zvířata pro svou zoo. Zvířata ubytována v malých provizorních klecích. Jak už to v Jižní Americe chodí, vypukla jakási revoluce či povstání nebo co, i bylo nutno veškeré tvorstvo nechat na místě a během pár dní sbalit a vypadnout ze země.

Což se prý ukázalo jako problém, protože zvířata jsou nejenom líný potvory, ale rovněž mrchy inteligentní, takže nejenomže odmítala opustit své krátce zabydlené, leč evidentně bezpečné klece, ale rovněž vyčítavě hleděla, když se nerozdávalo krmení. I bylo možno v táboře potkat volně ložené pásovce, opice a jiné tvory, z nichž nejpozoruhodnější byl jakýsi had, a to nikoliv pro svou krásu či inteligenci, nýbrž pro svou neobyčejnou jedovatost; poté, kdy se potřetí navrátil z džungle pro denní dávku myší, byl uloven do pytle a odvezen autem někam ukrutně daleko a od té doby o něm není zpráv.

Čímž chci říct, že chromý holub se určitě nijak zvlášť neliší od chromého člověka: dejte mu najíst, přihoďte holubici a každý víkend kulturní program (nebo kulturní program a každý víkend holubici? teď nevím) a bude blahem bez sebe.

Ale trošku vážně. Mám pocit, že nezájem o raněného holuba není dán ani tak "všeobecným nezájmem a cynismem". Spíš bych řekl, že hlavním důvodem je jakési přesvědčení o "jejich" povinnosti. Dnes může Klaus i za to, že moc prší. Co bych se staral o svůj barák - přijde velká voda, stát zaplatí. Od zlodějů jsou tu policajti, od výchovy škola, od nezaměstnanosti stát, od vajglů na zastávce metaři a od holubů útulky (nevíte o tom něco? vždyť se někdo postaral, ne?)

(Ono to z mého povídání není moc patrné, takže: za holuba, koťata, za sebe i za ostatní zvěřinec: Děkuju )

• reagovat
• nahlásit příspěvek