PŘÍRODA: Za kandíkem psím zubem

Kandík má jeden (nekvetoucí rostlina) nebo dva (kvetoucí rostlina) kožovité skvrnité zelené listy. Psí zub se kandíku říká podle jeho cibulky ve tvaru psího špičáku. Kvete brzy zjara a v našich podmínkách je to veliká vzácnost.

Za kandíkem jsme vyrazili díky kolegovi, nadšenému botanikovi, v neděli 11.3. Pro laika není jednoduché určit vhodný termín, nicméně platí zásada, že kandík je jeden z nejčasnějších poslů jara a objevuje se s prvními podléškami. Jediné místo, kde lze kandík u nás ve volné přírodě vidět je kopec Medník ve středním Posázaví. Další nejbližší naleziště je až na Slovensku, jižně od Rožňavy. 

Kandík se jako hájová rostlina vyskytuje v jižní Evropě, Švýcarsku, balkánských zemích, Malé Asii, na Kavkaze a dokonce až v Japonsku. Proč je pro tuto rostlinku atraktivní právě Medník se zbytky jam po těžbě zlata, to je podklad pro spekulace. Prý jde o pozůstatek prastarého pěstování, optimisté si myslí, tady kandík roste odjakživa.

A co se vlastně v neděli na Medníku dělo? Kvetoucí kandíky přitahují skupinky zvědavců, kteří opatrně a disciplinovaně přecházejí od jedné rostlinky k druhé a kochají se. Každá rostlinka má u sebe klacek pro jednodušší identifikaci, lokalita je sledována satelitem. Způsob kochání pak záleží na nadšení a kondici zvědavce. Někomu stačí zastavit se, jiný přidřepne, ale vidět jsou i klečící a jinak se válející jedinci. Kandíky z jižních oblastí mohou tu slávu našim kandíkům jen závidět!

P.S. Fotky k tomuto článku byly vytvořeny stylem "na kolena".