Kandík má jeden (nekvetoucí rostlina) nebo dva (kvetoucí rostlina) kožovité skvrnité zelené listy. Psí zub se kandíku říká podle jeho cibulky ve tvaru psího špičáku. Kvete brzy zjara a v našich podmínkách je to veliká vzácnost.

Za kandíkem jsme vyrazili díky kolegovi, nadšenému botanikovi, v neděli 11.3. Pro laika není jednoduché určit vhodný termín, nicméně platí zásada, že kandík je jeden z nejčasnějších poslů jara a objevuje se s prvními podléškami. Jediné místo, kde lze kandík u nás ve volné přírodě vidět je kopec Medník ve středním Posázaví. Další nejbližší naleziště je až na Slovensku, jižně od Rožňavy. 

Kandík se jako hájová rostlina vyskytuje v jižní Evropě, Švýcarsku, balkánských zemích, Malé Asii, na Kavkaze a dokonce až v Japonsku. Proč je pro tuto rostlinku atraktivní právě Medník se zbytky jam po těžbě zlata, to je podklad pro spekulace. Prý jde o pozůstatek prastarého pěstování, optimisté si myslí, tady kandík roste odjakživa.

A co se vlastně v neděli na Medníku dělo? Kvetoucí kandíky přitahují skupinky zvědavců, kteří opatrně a disciplinovaně přecházejí od jedné rostlinky k druhé a kochají se. Každá rostlinka má u sebe klacek pro jednodušší identifikaci, lokalita je sledována satelitem. Způsob kochání pak záleží na nadšení a kondici zvědavce. Někomu stačí zastavit se, jiný přidřepne, ale vidět jsou i klečící a jinak se válející jedinci. Kandíky z jižních oblastí mohou tu slávu našim kandíkům jen závidět!

P.S. Fotky k tomuto článku byly vytvořeny stylem "na kolena".